Alice Nellis – rozhovor k filmu Andělé všedního dne

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Co bylo hlavním impulzem k realizaci úspěšné novely spisovatele Michala Viewegha Andělé všedního dne?

Zaujalo mě téma té knihy. Zjednodušeně řečeno, člověk neví dne ani hodiny a každý den může být poslední. Teoreticky to sice víme, ale prakticky tak většinou nežijeme. A čas od času mi přijde dobré si tohle připomenout.

Původně scénář Andělé všedního dne psal Michal Viewegh sám, pod finální verzí jste již podepsána Vy, kam konkrétně se posunul scénář oproti předloze?

Michal za mnou přišel jako za dramaturgem ještě v době, kdy na scénáři pracoval on sám. Po jeho nehodě jsme se dohodli, že finální podobu scénáře napíšu já – Michal věděl, jakým směrem se moje úvahy o tom, kam bych chtěla scénář posunout, ubírají, takže mi dal vcelku volnou ruku. Každý jsme trochu jiný a myslím, že ta naše jinost se v daném posunu projeví. Ale tato kniha sama o sobě je v Michalově tvorbě také zcela ojedinělá a výjimečná. Scénář je prostě trochu jiný všemi směry.

Ve filmu se v hlavní roli představí nereálné bytosti – čtveřice andělů. Sledujeme postavy s lidskými vlastnostmi, kteří jsou vůči lidem chápaví, soucitní a s jedinečným humorem komentují jejich počínání. Nakolik bylo obtížné ztvárnit postavy andělů ve filmu a zda jste se nepoohlédla pro inspiraci do světové kinematografie (filmy Nebe nad Berlínem, Město andělů)?

Tihle andělé jsou trochu jiní, než byste našli třeba v Nebi nad Berlínem nebo třeba ve Městě andělů. Myslím, že jsou mnohem pragmatičtější a méně naivní. Pro mě je spíš než filmy inspirace to, co vidím kolem sebe nebo ve svých představách. U andělů se člověk nemůže až tak úplně doslova inspirovat realitou (zase tolik jich osobně dobře neznám), ale to je na tom to pěkné a nové. Může si je prostě vymyslet. Asi by byl trochu nudné hledat je někde v jiných filmech.

Ve filmu se objeví silné herecké obsazení – Vaši oblíbení herci: Zuzana Bydžovská, Zuzana Kronerová, dále Bolek Polívka, Vojtěch Dyk, Ondřej Sokol, Vladimír Javorský, naopak nově jste přizvala ke spolupráci Mariána Labudu, Kláru Melíškovou, Václava Neužila a Elišku Křenkovou. Jak probíhalo herecké obsazení a zda jste již při psaní scénáře myslela na konkrétní herce?

Herce obsazuji vždycky stejně. Hledám takového, který mi pro danou roli přijde nejlepší a se kterým mám zároveň chuť pracovat. Je to vcelku jednoduchý klíč. Složitější je to, že každý z dobrých herců má spousty závazků a i v případě, že roli chce hrát, není to vždy možné. Takže pak hledáte dál. Většinu výše zmíněných herců jsem znala (nebo alespoň jejich práci – jako třeba u Mariana Labudu). Václava Neužila jsem obsadila, protože jsou ho měla na castingu na jiný film a byl výborný, i když zcela jinak výborný, než bylo tenkrát potřeba. Asi nejdéle jsem hledala Elišku Křenkovou, ta mi jako překvapení dorazila druhé kolo castingu. Asi po třech větách, které z ní vylezly, jsem řekla, že ji chci.

Jak jste pracovala s ústřední trojicí (Zuzana Bydžovská, Bolek Polívka a Klára Melíšková), jak vypadaly herecké zkoušky před natáčením a zda byl na place prostor pro improvizaci?

Já s herci, a obzvláště s herci tak zkušenými jako jsou tito, zase tolik konkrétně nezkouším, spíš si s nimi o postavách povídám. Mluvíme o tom, co asi předcházelo daným scénám. Jaký byl jejich život. Proč se asi chovají tak, jak se chovají. Snažíme se spolu hledat nějaké paralely, které známe a chápeme. Což je důležité hlavně u rolí, které jsou výrazně kontrastní k vlastní osobnosti herce. U každé, byť sebepodivnější nebo sebezápornější role, chci po herci, aby se postavu snažil obhájit. Aby v sobě našel motivy a možnou historii, která by mu emotivně a třeba i logicky daný čin nebo postoj nebo emoci vysvětlila a podložila. Chci, aby v sobě našli MOŽNOST té či oné volby, i když jako on sám by se jí nikdy nedopustili.

Ke zkoušení konkrétních scén většinou dochází až na dané lokaci. Před zkoušením samotným si s herci – ideálně někde mimo plac, abychom tam moc nepřekáželi – promluvíme. Sedneme si kolem stolu, projdeme si texty a pak si projdeme celou scénu v konkrétním prostoru, upravíme ji, chvíli zkoušíme. Potom začneme točit. Takže ji zase rozebereme. A já to pak jako puzzle skládám ve střižně dohromady.

Komorní snímek se dotýká i generačního konfliktu – rodiče a děti (Zuzana Bydžovská, Bolek Polívka a jejich syn Ondřej Sokol, Zuzana Kronerová a její syn Václav Neužil), jak tuto linku ve filmu vnímáte Vy osobně jako rodič?

Jako něco, co mě v té těžší podobě ještě čeká. Vztah s malými dětmi je jednoduchý a přímočarý. Vztah dítěte k rodiči, tím míním vztah k mým rodičům, je opět jednodušší o to, že si člověk tolik věcí asi nevyčítá, protože když se vztah zakládal, byl ještě dítě a tak úplně to ovlivnit nemohl. Vztah rodič-dítě mi přijde z téhle směsice nesložitější. Vím, že mě čeká a tak se tento fenomén snažím zkoumat.

Šlo o technicky náročné natáčení, kolik jste měli natáčecích dnů a zda je točení v současné Praze pro filmaře výhodné?

Bylo to technicky náročné natáčení. S kamerou se hodně lezlo po výškách, létalo a exteriéry na rušných nuselských ulicích byly řekněme náročné. Ale lidi, kteří na se filmu sešli, byli výborní. Takže tenhle pocit určitě vítězí. Jinak natáčecích dnů bylo něco kolem pětatřiceti a výhodnost či nevýhodnost natáčení v Praze, ať zhodnotí producent. Já raději točím v přírodě, tolik se tam nepráší.

Proč jste si zvolili pro natáčení pražskou čtvrť Nusle?

Pražské Nusle jsou čtvrť, kde Michal žije a také se tam děj knihy odvíjí. Neviděla jsem žádný důvod proč tento fakt měnit. Nusle mají vizuální kouzlo, které není jednostranné a pro daný příběh je důležité stejně jako charakter některé z postav.

Ve filmu jste v rámci obrazové koncepce použili netradiční stop-záběry, proč?

Andělé jsou nadpřirozené bytosti a tak dělají nadpřirozené věci a ty bez triků natočit nejdou. Nebo alespoň já to neumím.

Producentem filmu je Rudolf Biermann, který má na svém kontě i ostatní adaptace Michala Viewegha, ale i Vaše komedie (Perfect Days a Revival), v čem Vám spolupráce vyhovuje? A kdo byl hlavním iniciátorem k zfilmování dalšího Viewegha?

Byl to Rudo, kdo za mnou přišel. Měli jsme za sebou Revival a já jsem mu nejdřív slíbila pomoc na scénáři. To, jak se to vyvíjelo dál, je už spíš sledem náhod. S Rudolfem pracuji moc ráda. Většinou vám řekne, co si opravdu myslí, a domluvy s ním jsou jasné a jednoduché.

Jaká hudba zazní ve filmu?

Je to hudba slovenského skladatele Michala Novinského. A je krásná.

Andělé nabízí ve filmu pro pozemské bytosti „recept na život“, jaký je ten Váš?

Musím se přiznat, že jsem si nevšimla, že by se kterýkoliv z daných andělů snažil někomu něco zásadního radit, oni to tihle andělé dokonce nesmí dělat. Je pravda, že v jednom momentě se Vojtěch Dyk trochu rozohní a udělá Zuzaně Kronerové přednášku o životě a odpuštění, ale tomu bych recept asi neříkala. Já sama určitě žádný recept na život nemám. Ale mám jeden báječný na výbornou dýňovou polévku, ta může život výrazně vylepšit.

Pokud byste měla diváky nalákat do kina, Andělé všedního dne jsou Vašim sedmým snímkem, na co se publikum může těšit?

Na to, že Vladimír Javorský má krásně oranžové ponožky a mnoho podobných, intenzivních zážitků…

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře