Zajímal by vás Psychologický výklad pohádek?

(3 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Loading...

Psychologický výklad pohá­dek byla prv­ní kni­ha od paní Marie-Louise von Franz, kte­rou jsem měla tu čest pře­číst, a roz­hod­ně jsem neli­to­va­la. Musím se při­znat, že s roč­ním odstu­pem jsem nyní kni­hu čet­la již podru­hé. Jedná se o útlou bro­žur­ku, kte­rá obsa­hu­je devět kapi­tol na 175 stra­nách. Odborná pub­li­ka­ce vyšla v roce 1998 v nakla­da­tel­ství Portál. Hned v prv­ní kapi­to­le roze­bí­rá autor­ka význam arche­ty­pu. V dal­ší, dru­hé kapi­to­le, objas­ňu­je prak­tic­ký postup inter­pre­ta­ce pohá­dek. Již ve tře­tí kapi­to­le pojed­ná­vá o kla­sic­ké pro­mě­ně krá­le, kte­rou ilu­stru­je mimo jiné na pohád­ce Tři pera – tutéž pohád­ku zahr­nul do výkla­du ve své kni­ze Za tajem­stvím pohá­dek ana­ly­tik Bruno Bettelheim, čili tato sku­teč­nost láká ke srov­ná­ní dvou odliš­ných pří­stu­pů k výkla­du, toho jun­gov­ské­ho a toho freu­dov­ské­ho. Kromě pohád­ky Tři pera ana­ly­zu­je také pohád­ky Žabka carev­na, ve čtvr­té kapi­to­le objas­ňu­je muž­ský stín na pří­kla­du pohád­ky Princ Ring. V násle­du­jí­cí, již páté kapi­to­le, pojed­ná­vá o arche­ty­pu muž­ské ani­my, kte­rou roze­bí­rá na pří­kla­du pohád­ky Začarovaná prin­cez­na, Tajemný kos­tel, Lesní žena a Hvězda. V šes­té kapi­to­le se zabý­vá při­blí­že­ním žen­ské­ho stí­nu na pří­kla­du pohád­ky Chundelatá čepič­ka. Sedmá kapi­to­la při­ná­ší ana­lý­zu žen­ské­ho ani­muse v pohád­ce Drozdibrad a také v pohád­ce O ženě, kte­rá se sta­la pavou­kem. Osmá před­po­sled­ní kapi­to­la pojed­ná­vá o moti­vu vzta­hu v myto­lo­gic­kých pří­bě­zích, kte­rý autor­ka ilu­stru­je na pří­kla­du pohád­ky Bílá a čer­ná nevěs­ta. Poslední devá­tou kapi­to­lou je doda­tek, ve kte­rém je při­blí­že­na teo­rie pohá­dek. Její inter­pre­ta­ce pohá­dek jsem stu­do­va­la rov­něž v dal­ší její kni­ze, Animus a Anima v pohád­kách, a rov­něž v sou­bor­ném díle Analytická psy­cho­lo­gie v pohád­kách. K čemu je vůbec dob­rý roz­bor pohá­dek, ptá­te se? V psy­cho­te­ra­pe­u­tic­ké pra­xi se pohád­ky někdy pou­ží­va­jí jako nástro­je pro indi­vi­du­ál­ní prá­ci – pomá­ha­jí lidem pocho­pit jejich vlast­ní nevě­do­mé obsa­hy skr­ze rezo­nan­ci s urči­tý­mi moti­vy v pří­bě­zích.

Co pra­ví ano­ta­ce kni­hy:

„Psychologický výklad pohá­dek: smy­sl pohád­ko­vých vyprá­vě­ní pod­le jun­gov­ské arche­ty­po­vé psy­cho­lo­gie. Žačka C. G. Junga inter­pre­tu­je pohád­ko­vá vyprá­vě­ní na zákla­dě jed­not­li­vých arche­ty­pů hlu­bin­né psy­cho­lo­gie. V pohád­ko­vých pří­bě­zích a v osu­dech jejich hrdi­nů je člo­věk po sta­le­tí v sym­bo­lic­ké podo­bě kon­fron­to­ván s obtí­že­mi a nebez­pe­čí­mi, kte­rým je sám v živo­tě vysta­ven. M. L. von Franz ve svém, dnes již kla­sic­kém díle, inter­pre­tu­je pohád­ko­vá vyprá­vě­ní na zákla­dě jed­not­li­vých arche­ty­pů hlu­bin­né psy­cho­lo­gie a odkrý­vá tak v pří­bě­zích jejich uzdra­vu­jí­cí a sta­bi­li­zač­ní roli pro život­ní ces­tu člo­vě­ka. Jednotlivé pojmy psy­cho­lo­gie C. G. Junga, jež jsou pro pocho­pe­ní pohá­dek důle­ži­té, jsou názor­ně vysvět­le­ny na řadě pohád­ko­vých pří­bě­hů. Kniha vznik­la z před­ná­šek, kte­ré měla autor­ka v sedm­de­sá­tých letech na Institutu C. G. Junga v Curychu.“

Jaké jsou plu­sy a mínu­sy kni­hy?

Marie-Louise von Franz, jun­gi­án­ka, ve svých výkla­dech pohá­dek kla­de důraz na kolek­tiv­ní nevě­do­mí, s indi­vi­du­ál­ním mate­ri­á­lem se zde tedy nese­tká­me. Tvrdí, že pohád­ky jsou desti­lo­va­nou esen­cí kolek­tiv­ní psy­ché a že jejich obsah je obec­ně plat­ný pro celé lid­stvo. Mohu-li srov­nat pří­stup s jiný­mi jun­gi­á­ny, napří­klad Robert Moore, stej­ně jako dal­ší auto­ři, kte­ří se také zabý­va­jí jun­gov­skou psy­cho­lo­gií z hle­dis­ka indi­vi­du­ál­ní trans­for­ma­ce (např. James Hillman), tito více pra­cu­jí s indi­vi­du­ál­ní­mi aspek­ty psy­ché. Bruno Bettleheim, stou­pe­nec Freudova pří­stu­pu, kte­rý se rov­něž věno­val inter­pre­ta­ci pohá­dek, vylo­že­ně vyklá­dá pohád­ky z pozi­ce dět­ské indi­vi­du­a­li­ty, což je znač­ný roz­díl. Jaký je k tomu­to můj osob­ní názor? Pohádky lze vní­mat nejen jako kolek­tiv­ní vzo­ry, ale i jako mate­ri­ál, kte­rý oslo­vu­je spe­ci­fic­kou osob­ní dyna­mi­ku kaž­dé­ho čte­ná­ře. Pokud je něco plat­né na kolek­tiv­ní rovi­ně, mělo by to mít i svůj indi­vi­du­ál­ní odraz – pro­to­že kolek­tiv­ní psy­ché se vždyc­ky mani­fes­tu­je skr­ze jed­not­liv­ce. Nelze igno­ro­vat indi­vi­du­ál­ní rovi­nu – u výkla­du paní von Franz mi tedy chy­bí opo­mi­nu­tý roz­bor na indi­vi­du­ál­ní rovi­ně. Kniha má stá­le svou výpo­věd­ní hod­no­tu, ačko­liv již půso­bí zasta­ra­le a neú­pl­ně, množ­ství arche­ty­pů není vůbec zmí­ně­no, což může nezku­še­né­ho čte­ná­ře zmást tím, že vše se točí pou­ze kolem arche­ty­pu stí­nu, ani­my, ani­muse a bytost­né­ho Já. Co bych dále upra­vi­la je roz­sah roz­bo­ru, kdy tře­tí kapi­to­la obsa­hu­je neú­nos­ných pade­sát stran, na kte­rých jsou roze­bí­rá­ny na úkor arche­ty­pů pře­de­vším sym­bo­ly, kte­ré jsou ana­ly­zo­vá­ny hlu­bo­ko do his­to­rie a míse­ny jejich pohan­ské i křes­ťan­ské výkla­dy.

Závěr:

Kniha je psá­na odbor­ným jazy­kem, autor­ka zřej­mě cílí na aka­de­mic­kou půdu, což může být pro běž­né­ho čte­ná­ře tro­šič­ku pro­blém, neboť kni­ha je nároč­něj­ší pro pocho­pe­ní lai­kem. Jelikož kaž­dý výklad je sub­jek­tiv­ní a odví­jí se od názo­rů indi­vi­du­ál­ní osob­nos­ti vyk­la­da­če, v něčem s autor­kou souzním, ale v něčem ne a při­pouš­tím, že někdy se moh­la i mýlit – Ano, její výklad odpo­ví­dá jun­gi­án­ské­mu poje­tí, přes­to pro­kla­mu­je své teo­rie pří­liš dogma­tic­ky, nepři­pouš­tě­jí­ce omyl či chy­bu. Myslím si, že by ve svých tvr­ze­ních moh­la být opa­tr­něj­ší. Například Bruno Bettleheim ve své kni­ze při­pouš­tí, že roz­lič­ných výkla­dů pohád­ko­vých mýtů může být vel­ké množ­ství, neboť tako­vá inter­pre­ta­ce je veli­ce sub­jek­tiv­ní a kaž­dý si může nalézt to své. Přesto je její podá­ní veli­ce inspi­ra­tiv­ní. Mohu-li kni­hu paní von Franz srov­nat s titu­lem Roberta Moore, kte­rý se věnu­je muž­ským arche­ty­pům Kouzelník, Milovník, Válečník a Král, byla bych ráda, kdy­by i paní von Franz dis­po­no­va­la jeho sys­te­ma­tič­nos­tí a věno­va­la se kom­plet­ní­mu pře­hle­du arche­ty­pů a jejich roz­bo­ru, neboť jeho poje­tí mi při­nes­lo lep­ší vhled do pro­ble­ma­ti­ky.

Ještě pár slov krát­ce k autor­ce:

Marie-Louise von Franz (1915-1998) byla švý­car­ská psy­cho­lož­ka, před­sta­vi­tel­ka ana­ly­tic­ké psy­cho­lo­gie Carla Gustava Junga, jehož byla také blíz­kou spo­lu­pra­cov­ni­cí. Narodila se v Mnichově, v rodi­ně rakous­ké­ho baro­na. Roku 1918 se její rodi­na usa­di­la v Curychu. Na curyš­ské uni­ver­zi­tě vystu­do­va­la psy­cho­lo­gii, kla­sic­kou filo­lo­gii a filo­zo­fii. Již jako mla­dá se zabý­va­la výkla­dem pohá­dek. S Jungem se setka­la roku 1933 ve svých osm­nác­ti letech a spo­lu­pra­co­va­la s ním téměř tři­cet let, až do jeho smr­ti roku 1961. Navštěvovala jeho před­náš­ky, poslé­ze nastou­pi­la u něj do výcvi­ku v ana­ly­tic­ké psy­cho­lo­gii a pomá­ha­la mu pře­de­vším s pře­kla­dy řec­kých a latin­ských alchy­mic­kých spi­sů jako jeho prvo­řa­dý pro­fes­ní part­ner. Sama nej­ví­ce pro­slu­la svý­mi jun­gi­án­ský­mi výkla­dy pohá­dek, mýtů, snů a alchy­mic­kých tex­tů. Je autor­kou řady knih o ana­ly­tic­ké psy­cho­lo­gii, v češ­ti­ně vyšly např. její kni­hy Sen a smrt, Věštění a syn­chro­ni­ci­ta, Mýtus a psy­cho­lo­gie, dále se podí­le­la na kni­ze Člověk a jeho sym­bo­ly.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře