Psychologický výklad pohádek byla první kniha od paní Marie-Louise von Franz, kterou jsem měla tu čest přečíst, a rozhodně jsem nelitovala. Musím se přiznat, že s ročním odstupem jsem nyní knihu četla již podruhé. Jedná se o útlou brožurku, která obsahuje devět kapitol na 175 stranách. Odborná publikace vyšla v roce 1998 v nakladatelství Portál. Hned v první kapitole rozebírá autorka význam archetypu. V další, druhé kapitole, objasňuje praktický postup interpretace pohádek. Již ve třetí kapitole pojednává o klasické proměně krále, kterou ilustruje mimo jiné na pohádce Tři pera – tutéž pohádku zahrnul do výkladu ve své knize Za tajemstvím pohádek analytik Bruno Bettelheim, čili tato skutečnost láká ke srovnání dvou odlišných přístupů k výkladu, toho jungovského a toho freudovského. Kromě pohádky Tři pera analyzuje také pohádky Žabka carevna, ve čtvrté kapitole objasňuje mužský stín na příkladu pohádky Princ Ring. V následující, již páté kapitole, pojednává o archetypu mužské animy, kterou rozebírá na příkladu pohádky Začarovaná princezna, Tajemný kostel, Lesní žena a Hvězda. V šesté kapitole se zabývá přiblížením ženského stínu na příkladu pohádky Chundelatá čepička. Sedmá kapitola přináší analýzu ženského animuse v pohádce Drozdibrad a také v pohádce O ženě, která se stala pavoukem. Osmá předposlední kapitola pojednává o motivu vztahu v mytologických příbězích, který autorka ilustruje na příkladu pohádky Bílá a černá nevěsta. Poslední devátou kapitolou je dodatek, ve kterém je přiblížena teorie pohádek. Její interpretace pohádek jsem studovala rovněž v další její knize, Animus a Anima v pohádkách, a rovněž v souborném díle Analytická psychologie v pohádkách. K čemu je vůbec dobrý rozbor pohádek, ptáte se? V psychoterapeutické praxi se pohádky někdy používají jako nástroje pro individuální práci – pomáhají lidem pochopit jejich vlastní nevědomé obsahy skrze rezonanci s určitými motivy v příbězích.
Co praví anotace knihy:
„Psychologický výklad pohádek: smysl pohádkových vyprávění podle jungovské archetypové psychologie. Žačka C. G. Junga interpretuje pohádková vyprávění na základě jednotlivých archetypů hlubinné psychologie. V pohádkových příbězích a v osudech jejich hrdinů je člověk po staletí v symbolické podobě konfrontován s obtížemi a nebezpečími, kterým je sám v životě vystaven. M. L. von Franz ve svém, dnes již klasickém díle, interpretuje pohádková vyprávění na základě jednotlivých archetypů hlubinné psychologie a odkrývá tak v příbězích jejich uzdravující a stabilizační roli pro životní cestu člověka. Jednotlivé pojmy psychologie C. G. Junga, jež jsou pro pochopení pohádek důležité, jsou názorně vysvětleny na řadě pohádkových příběhů. Kniha vznikla z přednášek, které měla autorka v sedmdesátých letech na Institutu C. G. Junga v Curychu.“
Jaké jsou plusy a mínusy knihy?
Marie-Louise von Franz, jungiánka, ve svých výkladech pohádek klade důraz na kolektivní nevědomí, s individuálním materiálem se zde tedy nesetkáme. Tvrdí, že pohádky jsou destilovanou esencí kolektivní psyché a že jejich obsah je obecně platný pro celé lidstvo. Mohu-li srovnat přístup s jinými jungiány, například Robert Moore, stejně jako další autoři, kteří se také zabývají jungovskou psychologií z hlediska individuální transformace (např. James Hillman), tito více pracují s individuálními aspekty psyché. Bruno Bettleheim, stoupenec Freudova přístupu, který se rovněž věnoval interpretaci pohádek, vyloženě vykládá pohádky z pozice dětské individuality, což je značný rozdíl. Jaký je k tomuto můj osobní názor? Pohádky lze vnímat nejen jako kolektivní vzory, ale i jako materiál, který oslovuje specifickou osobní dynamiku každého čtenáře. Pokud je něco platné na kolektivní rovině, mělo by to mít i svůj individuální odraz – protože kolektivní psyché se vždycky manifestuje skrze jednotlivce. Nelze ignorovat individuální rovinu – u výkladu paní von Franz mi tedy chybí opominutý rozbor na individuální rovině. Kniha má stále svou výpovědní hodnotu, ačkoliv již působí zastarale a neúplně, množství archetypů není vůbec zmíněno, což může nezkušeného čtenáře zmást tím, že vše se točí pouze kolem archetypu stínu, animy, animuse a bytostného Já. Co bych dále upravila je rozsah rozboru, kdy třetí kapitola obsahuje neúnosných padesát stran, na kterých jsou rozebírány na úkor archetypů především symboly, které jsou analyzovány hluboko do historie a míseny jejich pohanské i křesťanské výklady.
Závěr:
Kniha je psána odborným jazykem, autorka zřejmě cílí na akademickou půdu, což může být pro běžného čtenáře trošičku problém, neboť kniha je náročnější pro pochopení laikem. Jelikož každý výklad je subjektivní a odvíjí se od názorů individuální osobnosti vykladače, v něčem s autorkou souzním, ale v něčem ne a připouštím, že někdy se mohla i mýlit – Ano, její výklad odpovídá jungiánskému pojetí, přesto proklamuje své teorie příliš dogmaticky, nepřipouštějíce omyl či chybu. Myslím si, že by ve svých tvrzeních mohla být opatrnější. Například Bruno Bettleheim ve své knize připouští, že rozličných výkladů pohádkových mýtů může být velké množství, neboť taková interpretace je velice subjektivní a každý si může nalézt to své. Přesto je její podání velice inspirativní. Mohu-li knihu paní von Franz srovnat s titulem Roberta Moore, který se věnuje mužským archetypům Kouzelník, Milovník, Válečník a Král, byla bych ráda, kdyby i paní von Franz disponovala jeho systematičností a věnovala se kompletnímu přehledu archetypů a jejich rozboru, neboť jeho pojetí mi přineslo lepší vhled do problematiky.
Ještě pár slov krátce k autorce:
Marie-Louise von Franz (1915-1998) byla švýcarská psycholožka, představitelka analytické psychologie Carla Gustava Junga, jehož byla také blízkou spolupracovnicí. Narodila se v Mnichově, v rodině rakouského barona. Roku 1918 se její rodina usadila v Curychu. Na curyšské univerzitě vystudovala psychologii, klasickou filologii a filozofii. Již jako mladá se zabývala výkladem pohádek. S Jungem se setkala roku 1933 ve svých osmnácti letech a spolupracovala s ním téměř třicet let, až do jeho smrti roku 1961. Navštěvovala jeho přednášky, posléze nastoupila u něj do výcviku v analytické psychologii a pomáhala mu především s překlady řeckých a latinských alchymických spisů jako jeho prvořadý profesní partner. Sama nejvíce proslula svými jungiánskými výklady pohádek, mýtů, snů a alchymických textů. Je autorkou řady knih o analytické psychologii, v češtině vyšly např. její knihy Sen a smrt, Věštění a synchronicita, Mýtus a psychologie, dále se podílela na knize Člověk a jeho symboly.
