Zjizvená tvář

ZjizvenaTvar

Film o vze­stu­pu a pádu mafi­án­ské­ho bos­se Tonyho Camonteho (Paul Muni) začí­ná smr­tí uzná­va­né­ho bos­se pod­svě­tí Big Louisa Costilla (Harry J. Vejar). Policie pode­zří­vá jeho body­gu­ar­da, Tonyho Camonteho, že Big Louisa na objed­náv­ku jiné­ho mafi­á­na zlik­vi­do­val. Pro nedo­sta­tek důka­zů však musí byť Tony pro­puš­tě­ný a s úžas­nou rych­los­tí i vel­ký­mi ambi­ce­mi pře­bí­rá revír své­ho mrt­vé­ho šéfa. Brzy si svým nemi­lo­srd­ným cho­vá­ním a vyři­zo­vá­ním účtů zís­ká­vá ...v mafii výsad­ní posta­ve­ní. Čím výše se ale nachá­zí, tím vět­ší nebez­pe­čí mu hro­zí.

V obdo­bí pro­hi­bi­ce byli vel­mi úspěš­né gan­gs­ter­ky a pod­ni­ka­te­le Howarda Hughese napadlo udě­lat gan­gs­ter­ku zalo­že­nou na živo­tě samot­né­ho Al Caponeho, legen­dár­ní­ho mafi­á­na. Později kou­pil prá­va na kni­hu Scarface, kte­rá byla inspi­ro­vá­na prá­vě živo­tem Caponeho, scé­náris­tou se poté stal Ben Hecht, kte­rý byl jakož­to novi­nář s mafi­á­ny dob­ře obe­zná­men a reži­sé­rem se poté na Hughesovo přá­ní stal Howard Hawks, i přes­to, že tito dva ješ­tě před rea­li­za­cí fil­mu měli soud­ní spo­ry, pro­to­že Hughes obvi­nil Hawkse z plagi­á­tor­ství jeho fil­mu. Ve finá­le se stal Hawks i spo­lusce­náris­tou a spo­leč­ně s Hechtem chtě­li Caponeho život ztvár­nit co nej­přes­ně­ji. Ve finá­le dokon­ce samot­ný Al Capone navště­vo­val natá­če­ní aby se ujis­til, že na něm zalo­že­ná posta­va nebu­de zne­vá­že­na a Capone tak dosto­jí své pověs­ti. Diváci už teh­dy moh­li snad­no pocho­pit, že je Tony Camonte vlast­ně Al Capone, pro­to­že krom stej­né jizvy film doslo­va pře­bí­ral sku­teč­ně udá­los­ti z Caponeho kri­mi­nál­ní kari­é­ry a mož­ná i díky této auten­tič­nos­ti vznik­la dodnes jed­na z nej­za­jí­ma­věj­ších gan­gs­te­rek všech dob.

Zjizvená tvář sice vznik­la v době kdy gan­gs­ter­ky byli na vze­stu­pu a bylo jich tedy doce­la dost, prá­vě o ní se ale dodnes mlu­ví jako o tako­vém výcho­zím bodě a pře­de­vším jako nej­slav­něj­ším fil­mu toho­to podžán­ru své doby. Dále je Zjizvená tvář brá­na za jeden z nej­dů­le­ži­těj­ších gan­gs­ter­ských fil­mů, kte­rý zásad­ně ovliv­nil ovliv­nil gan­gs­ter­ky.

Paul Muni je v roli Tonyho Camonteho bož­ský a pokud se člo­věk nějak zají­má o sku­teč­né­ho Al Caponeho tak ví, že se tomu­to gan­gste­ro­vi sku­teč­ně dostal na koby­lu. Hawks poté jako reži­sér sto­jí za vel­mi zda­ři­lou gan­gs­ter­kou, kte­rá sle­du­je sku­teč­ně pove­de­ně zma­po­va­ný vze­stup a pád jed­no­ho gan­gs­te­ra, kte­rý je sice ztě­les­ně­ním zla, přes­to je ale ve finá­le i cel­kem leh­ké vybu­do­vat si k němu sym­pa­tie a sle­do­vat s jakým cha­rizma­tem stou­pá na vrcho­lu potrav­ní­ho řetěz­ce.

Už i na svou dobu doká­za­la Zjizvená tvář nabíd­nout parád­ní akč­ní auto­mo­bi­lo­vé honič­ky, kte­ré sice mož­ná z pohle­du sou­čas­né doby půso­bí poně­kud úsměv­né, mini­mál­ně o jis­tou for­mu napě­tí a sty­lu roz­hod­ně dodnes nepři­šli.

Zjizvená tvář hod­ně těži­la z atmo­sfé­ry, kte­rá v Americe sužo­va­la a už v úvo­du tvůr­ci pou­ká­za­li na lhos­tej­nost vlá­dy Spojených stá­tů k mafi­án­ské čin­nos­ti. Ve své době byl tak film pře­ce jen aktu­ál­něj­ší a měl i teh­dy vět­ší sílu, přes­to ale z vybu­do­va­né atmo­sfé­ry kolem a fak­tu, že to co se děje na plát­ně se v Americe dělo zce­la nor­mál­ně mra­zí. A finá­le je poté napros­to parád­ním závě­rem, kte­ré sku­teč­ně napros­to parád­ně ukon­ču­je tuhle ces­tu Tonyho Camonteho z napros­té­ho dna přes totál­ní vrchol na opět vol­ný pád až dolů.

Kvůli spo­rům s cen­zo­ry byl film zpož­děn o rok, přes­to nako­nec vzni­kl pro mno­hé lidi pra­o­tec moder­něj­ších gan­gs­te­rek, kte­rý kvů­li své krát­ké sto­pá­ži 93 minut musí mož­ná pře­ce jen vze­stup a pád hlav­ní­ho hrdi­ny pro­vést troš­ku až zkrat­ko­vi­tě, přes­to se mu to ale pove­de a Zjizvená tvář z roku 1932 je ve finá­le ta super gan­gs­ter­ka, kte­rou ve finá­le zastí­nil pře­ce jen o ždi­bec pove­de­něj­ší rema­ke Briana De Palmy z roku 1983, kte­rý nao­pak trvá minut 170 (a na roz­díl od své­ho vzo­ru je tak mož­ná nao­pak zase až chví­le­mi pře­ta­že­ný) a je to jeden z těch rema­keů o kte­rém by se vlast­ně i dalo říct, že je lep­ší než jeho před­chůd­ce. To už je ale zase řeč na jiné téma, Zjizvené tvá­ři z roku 1932 ale jeho důle­ži­tost a pře­de­vším dodnes zají­ma­vé a funkč­ní zpra­co­vá­ní nikdo nese­be­re.

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

Foto:  United Artists