Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Novoroční tragikomedie v režii Zuzany Mariankové klade všem divákům otázku, zda opravdu známe naše přátelé a jak moc jsme si jistí že před námi něco neskrývají. Jedná se o československou adaptaci italského filmu Naprostí cizinci. Ten byl natolik populární, že ještě před námi získal adaptaci například ve Španělsku, Francii, Německu, Turecku, Indii, Maďarsku, Mexiku, Rusku, Polsku, Arménii, Norsku, Nizozemsku, nebo Jižní Koreji.
Skupina přátel, manželských párů, se rozhodne oslavit společně příchod nového roku a sejdou se na večeři u jednoho z nich. Konverzace se stočí k tomu, že mobilní telefony jsou dnes velmi citlivé osobní vlastnictví a lidé v něm mají veškeré své soukromí. Skupinu tedy napadne hra, ve které celý večer budou nahlas číst veškeré zprávy a odpovídat na všechny telefonáty, které přijdou. Večer je tak plný komických nedorozumění, ale také několika nepříjemných zjištění.
Československý remake, nenabízí oproti originálu víceméně nic moc inovativního, samozřejmě kromě prostředí a herců, kteří dokáží svým projevem námět obohatit také českým humorem. Martin Hoffman (Leoš) v tomto ohledu co se humoru týče vedl. Herecky na tom však nikdo nebyl špatně, herci obstojně přecházejí mezi humorem a emočně vypjatými scénami a zároveň každý své postavě přidal nějaký charakteristický rys.
Co mi však místy vadilo z hlediska uvěřitelnosti je scénář, což je však sdílená vina předlohy Paola Genoveseho a adaptace Petra Jarchovského. Nejde ani tak o samotnou premisu filmu, tedy proč by si lidé s tolika tajemstvími vůbec přáli hrát takovou hru, protože ta je na konci velmi dobře vysvětlená. Spíš jde o některé dialogy, které probíhali zejména během telefonátů, a které zněli zkrátka odtrženě od reality. Jako jeden příklad za všechny uvedu dceru, která tátovi v telefonátu poděkuje za to, že jí koupil kondomy, což by prostě žádná dcera nikdy neudělala. Jarchovský si tady také sám zkomplikoval příběh zasazením do oslavy nového roku, protože například informace o tom že se uvolnilo místo v domově důchodců, by určitě nepřišla v jedenáct hodin večer na nový rok. Krom těchto detailů byl však scénář dobře vystavěný a víceméně kopíroval předlohu.
Oproti předloze však nastal značný pokles u hudby. Zatímco Genovese jí používal jako prostředek eskalace situací a vygradovala až ve finální scénu, v české adaptaci má hudba minimální roli. Na druhou stranu si režisérka velmi originálně hrála se světli, především prostřednictvím ohňostrojů, což je velmi originální a dobře podchycený nápad.
Za zmínku stojí také kamera, za kterou stojí Petr Bencsík. Ačkoliv tento formát filmu je svojí prostorovou jednoduchostí až divadelní, dal by se odbít klasickým čtyřkamerovým systémem jakým jsou dělané například sitcomy. Když jsem o českém remaku slyšel, přesně toho jsem se upřímně bál, protože v našem prostředí převládá tendence kameru flákat. Nejen že se však Bencsík rozhodl pro komplexnější využití kamery, ale vizuálně byl film také kvalitní i z hlediska kolorizace, která je také v česku málokdy dotažená. Vizuálně byl tedy snímek velmi příjemným překvapením.
Závěrem bych řekl, že šlo o velmi kvalitní film, je ale pravda že je to jen z půlky zásluha tvůrců, protože z velké části je nositelem kvality právě námět. Herci se do toho však opřeli s velkou grácií a díky nim italský příběh plynule fungoval i v našem prostředí. Vizuálně velmi kvalitní dílo čemuž pomáhají hry s barvami. Hudba však byla zanedbaná a scénář měl pár nereálných míst. Vzhledem k tomu dávám hodnocení 7/10.
(4,91 z 5)