Zuzana Stivínová je česká divadelní, filmová a televizní herečka. Sklidila ocenění za svůj výkon ve světové premiéře hry Václava Havla Odcházení, v jazzové opeře Dobře placená procházka v režii Miloše Formana, jako Sally Bowlesová v Kabaretu a v roli Justine v Zázračném mágovi, za kterou jí byla udělena Cena Alfréda Radoka. Během úspěšné herecké kariéry spolupracovala s velkými evropskými divadelními režiséry, jako byl Otomar Krejča, a získala řadu rolí od Varvary ve Višňovém sadu po Desdemonu v Othellovi. Vedle toho hrála v mnoha filmech a spolupracovala mimo jiné s režiséry jako Věra Chytilová či Jan Němec. Získala několik nominací na Českého lva a v roce 2013 také na Zlatou Nymfu za ženský herecký výkon na Mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu za thriller Occamova břitva. Pochází z hudební rodiny a sama také zpívá. V posledních několika letech uspořádala sérii vlastních koncertů, vystupovala v Evropě, New Yorku či Filadelfii.
Vaše postava zažívá během příběhu silné emocionální momenty. Bylo těžké se na ně připravit?
Štěpán Hulík napsal mimořádně kvalitní scénář, což je nejdůležitější. Je snazší se připravit, když nemusíte s ničím a s nikým bojovat a můžete se soustředit, či někdy prostě hrát a důvěřovat své intuici a práci, kterou jste přípravě věnovali. Bylo opravdu několik scén, kdy jsem si připadala, že jdu „hlavou proti zdi“, ale režiséři byli tak skvělí, že jsem si mohla dovolit riskovat a nebylo čeho se bát.
Pustina se zásadním způsobem dotýká určitých společenských otázek v rámci vesnické komunity, je možné je aplikovat i v reálném životě?
Na to je těžké jednoznačně odpovědět. Pustina má osm dílů, protože otázky, kterými se zabývá, jsou velice složité. Jsem velmi ráda, že já osobně se s takovými problémy potýkat nemusím, ale jsem přesvědčena, že mnozí diváci se s nimi identifikují, protože jsou univerzální a nadčasové.
Do jaké míry ovlivňuje prostředí, v němž se minisérie odehrává, konání postav?
Pustina je územím nikoho, nikde, na okraji nicoty… Je místem velmi specifickým a zároveň velmi abstraktním. Prostředí má rozhodně vliv na naše jednání a způsob přemýšlení, ale stále cítím, že se v něm ukrývá nějaká naděje, záblesk světla, cesta ven…
Kdo ví?! V čem je podle vás Pustina odlišná od ostatních tuzemských seriálů?
Nejde jen o televizní produkci či o osm malých příběhů. Jsou to v podstatě tři celovečerní filmy. Pustina je velkorysá v každém ohledu.
Kam byste Pustinu zařadila ve své filmografii?
Je před Pustinou a po Pustině!!! Byla to moje „práce snů“! Byla to pro mne významná etapa v životě, jak osobně, tak profesně.
Byla spolupráce s HBO Europe odlišná od vašich dosavadních hereckých zkušeností?
Nesrovnatelně! Přípravné práce, natáčení i závěrečné práce, všechno probíhalo s větší zodpovědností a profesionalitou, ale zároveň s takovou přívětivostí. Ne proto, že jsem sama starší a přívětivější, ale protože HBO Europe pracuje s opravdovým zájmem a nasazením a má obrovský náskok před konkurencí. Jejich zájem a soustředěná práce pro mne byly klíčové.
Jakým způsobem jste se připravovala na tuto roli?
Má příprava spočívala v tom začít od začátku, oprostit se od svých zkušeností a čerpání z předešlých rolí. Nečerpat z vnějšku, jak jsem byla zvyklá z mnoha předešlých projektů. Snažila jsem se nesnažit se, ale spíše se soustředit na „tady a teď“. Konzultovali jsme pak s režisérem Ivanem Zachariášem moji „řeč těla“, ale týká se to také hodně dechu, vyrovnanosti a představivosti. Někdy opravdu platí, že méně je více!
Nejnovější komentáře