#1839: Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry - 50 %

Hodnocení článku

(zatím nehodnoceno)

Načítám počet zobrazení...

Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry (Sentry)

Vydalo Hachette Fascicoli v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako čísla 1 až 5 série „Sentry“ a jako „Sentry: Fantastic Four“, „Sentry: Spider-Man“, „Sentry: Hulk“, „Sentry: X-Men“ a „Sentry: The Void“ v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích.

Scénář: Paul Jenkins
Kresba: Jae Lee, Rick Leonardi, Bill Sienkiewicz, Mark Texeira, Phil Winslade

Kniha „Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry“ se mi zamlouvá z obchodního hlediska. To bylo celkově všechno dobře vymyšlené, mělo to nápad, marketing výborný a zafungovalo to skvěle. Myslím, že se s tuhle sérií, která měla celkem deset sešitů, podařilo vytvořit něco, co v komiksovém světě nemělo úplně obdoby. Ale to mluvím o obchodním hledisku. To už aktuálně moc nezafunguje a my si komiks kupujeme proto, že vyšel jako součást „Nejmocnější hrdinové Marvelu“, nikoli proto, abychom si jako mezi prvními přečetli o superhrdinovi, kterého vytvořil Stan Lee s nepříliš známým kreslířem, ale tento superhrdina, ač byl vytvořen ještě před Fantastic Four, se nakonec nedostal, mezi zakládající členy světa Marvelu, poprvé se objevil totiž až v roce 2000. Proč tak pozdě Jednoduše proto, že to celé byla hra s fanoušky.

Sentry vznikl až na přelomu tisíciletí a nevymyslel ho Stan Lee, vymyslel ho autor scénáře Paul Jenkins, který měl silné kumpány v šéfredaktorovi Joovi Quesadovi i samotném Stanovi Leem, který jeho „vtípek“ podpořil. Takže bylo možné nacházet různé zkazky o tom, že Sentry skutečně existuje již od 60. let, že se na ně pracovalo, ale prostě to nedotáhl k vydání. A když tohle podpoří i Stan Lee, je jasné, že fanoušci zpozorní. Nevím, jestli se tvůrci inspirovali v marketingu hororu „Záhada Blair Witch“, ale ani bych se nedivil. Časově by to sedělo, nakonec je zmiňována i v úvodu knihy „Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry“. Do téhle chvíle je to dobré. Pak knihu „Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry“ otevřete a hodně záleží na vašem přístupu ke komiksu a k vyprávěnému příběhu. Může se vám to hodně líbit, ale stejně tak nemusí. Já se bohužel řadím ke druhé skupině.

Sentry jako postava má svoje kouzlo, jemuž místy pomáhá i zpracování, protože zde jsou parádní retro střihy. Právě v tomhle je postava zajímavá - má retro nádech, což je dáno i jeho kostýmem, který je skutečně oldschoolový. Příběh je pak vystavěn tak, že si máte celou dobu říkat, co se vlastně stalo. Jednoduše - Setry byl první superhrdina, Reed Richards byl jeho nejlepším přítelem, Peter Parker mu udělal památnou fotografii, která obletěla svět, lidé byli Sentrym zachráněni více než kýmkoli jiným. Jenže pak se na něj zapomnělo. Nikdo si Sentryho nepamatuje. Proč? A proč si jeden člověk právě vzpomněl? A proč si ten člověk - jmenuje se Robert Reynolds - myslí, že je Sentrym? Paul Jenkins se moc snaží o to, aby bylo vyprávění napínavé od začátku do konce, ale nemůžu si pomoct, i když tam tolik dobrých a promyšlených náznaků není, celou dobu to může vést jen k jedinému zjištění, které skutečně v tom posledním sešitu „Sentry: Void“ skutečně padne. Jiná možnost ani nebyla.

Za mě v případě knihy „Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry“ prostě vítězí marketingový záměr nad samotným příběhem, který je zbytečně roztříštěný na deset sešitů, což popravdě vůbec nepotřeboval, minimálně čtyři sešity jsou zde prostě navíc, protože nijak neprohlubují postavu Sentryho, která je celkově vlastně docela plytká, pokud se její historie týká. Vlastně je nám řečeno, že byl velký hrdina, ale stále netušíme, kde se vzal. Důvod je jediný - ono finální odhalení, které prostě nemá takovou ránu, jakou by mělo dát. Komiks „Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry“ přesto dál zůstává skvělým nápadem, jednou ukázkou toho, jak také může vypadat origin některé postavy, tedy spíše z toho pohledu, jak byla vytvořena, než z toho pohledu, jaká je její příběhová historie. Ta se tváří jako bohatá, ale přitom je řečeno jenom to, co scenárista potřeboval, aby postavu přivedl na svět a měl tu základní zápletku, kterou chtěl.