(zatím nehodnoceno)
Loading...
Krakatit
Kresba: Jan Štěpánek
Přiznám se, s komiksem „Krakatit“ “ mám trochu problém, tedy alespoň se zpracováním, které prezentoval Jan Štěpánek. Jednu adaptaci „Krakatitu“ už jsme v knižní podobě měli, jednalo se o komiks „Krakatit“ od Hzy Bažanta, kde mi moc nesedla kresba, ale v porovnání se Štěpánkovým pojetím se jedná o relativně originální počin. Chvíli jsem se na Štěpánkův komiks díval a nějak jsem nedovedl pochopit, proč je to vlastně grafická adaptace filmu s Karlem Högerem v hlavní roli, kdy očividně i Štěpánkův Prokop je Högerem, stejně jako jsou ostatní komiksové postavy podobné svým předobrazům ze známého a uznávaného Vávrova filmového zpracování. Takže ve Štěpánkově komiksu nedostáváme jen jednu adaptaci, ale rovnou adaptace dvě. Adaptaci román i adaptaci filmu, což je trochu zbytečně moc.
Přiznám se, od adaptace komiksové bych čekal trochu více originality, trochu více vlastního pojetí. Není nutné si Prokopa spojovat s Högerem, stálo by za to mít jiné obličeje, takové, jaké si Jan Štěpánek sám vytvořil ve vlastní představivosti. Tohle mi v komiksu „Krakatit“ hodně chybělo. Myslím si, že ho to trochu sráží, protože myšlenky, jež jsou v komiksu zachyceny, jsou nadále velmi silné. Adaptací původního díla dochází k tomu, že se může to zásadní vytratit, ale tohle se Štěpánkovi podařilo zachovat. Nosné myšlenky Čapkova díla zde jsou, a to i přesto, že v komiksovém podání může být dění ještě trochu zmatečnější, než jak je tomu v podání beletristickém. Přesto si nemyslím, že by se čtenář v díle ztrácel.
Původní Čapkův „Krakatit“ je románem o tom, jak se člověk dokáže upnout na válku, a to i přesto, že s ní vlastně nechce mít nic společného, nechce, aby se jakkoli podílel na tom, že budou umírat lidé. Je to klasický příběh dobrého a zlého, kde ale není nutně jednoznačné, kde to dobro je, případně odkud přijde, protože i Prokopova postava je do jisté míry nejasná. Tohle se podařilo v komiksu skvěle zachytit, stejně jako se povedlo převést onu touhu po destrukci, lidskou touhu ničit, která je spojena nejen s válkou, ale celkově s potřebou po moci, jenž je pro člověka bohužel typická. Nezáleží na tom, jak moc destruktivní síla bude, protože následky, ty se řeší až poté, nikoli před tím, než k nim dojde. V tomhle ohledu byl Čapek skutečně prorocký, protože sílu takového úderu, který Krakatit měl, je možné vztáhnout na atomovou bombu, ale přeneseně i na moderní formy vlky, kdy jsme schopni zabíjet v podstatě od počítače, kdy nám jen stačí sledovat obraz z družice a navést rakety na požadované místo. Síla a význam takového úderu jsou děsivé.
Komiks Jana Štěpánka tohle dovede přenášet. Je v tom ta horečka, ten Prokopův špatný psychický stav, které všemu dávají nesmírnou sílu a jen podtrhávají závažnost sdělení, jež je nám prezentováno. Ani po téměř sto letech tak myšlenky knihy neztrácejí na významu a na síle, což je skutečně dechberoucí. Přesto si stále myslím, že by bylo lepší si přečíst samotnou Čapkovu knihu. Komiks „Krakatit“ se jeví jako stravitelnější, ale jak říkám, až příliš si bere z filmového zpracování, což je škoda. Samo filmové zpracování je relativně stravitelnější než kniha. I u něj je pak zajímavé, že mu nevadí sedmdesát let věku, pořád je to film, na který se lze dívat a z něhož si člověk něco vezme. Tohle platí i pro komiks, ale ty základy položil už Čapek, Jan Štěpánek ty myšlenky dovedl dobře do komiksu zakomponovat.
Nejnovější komentáře