(zatím nehodnoceno)
Loading...
100 let Československa v komiksu
Kresba: Jakub Dušek
Na jednu stranu je fajn, že zde podobná kniha vznikla, přece jen je dobré si neustále připomínat vlastní historii, neboť není nezajímavá, ale na druhou stranu jsem trochu zklamaný, jakým způsobem je kniha provedena a jakou má redakční úpravu. Jedna věc je scénář a kresba, respektive i psané texty, protože se nejedná o klasickou komiksovou knihu, ale kniha, kde se komiks střídá s textem, a to v poměru, kdy je komiksových stran více. Ale můžeme říct, že je to zhruba půl na půl. Komiksu skutečně není málo. To je fajn, čtení o dějinách by pak mohlo mít docela šťávu, díky komiksovým pasážím by mohlo nabrat ve správnou chvíli správné tempo. Jenže dle mého názoru se tohle ani zdaleka neděje. Komiksové a textové pasáže se střídají v relativně pravidelných blocích, což je dle mého základní kámen úrazu. Kniha měla být v tomhle ohledu živelnější, méně strojová. Hodně by jí to prospělo.
Kniha „100 let Československa v komiksu“ si vzala za úkol čtivě a zajímavě zmapovat období od roku 1918, kdy vznikla společná republika Čechů a Slováků, do roku 1992, kdy došlo k rozdělení Československa a jeho historie tak skončila. Když se to vezme kolem a kolem, neměl společný stát až tak dlouhého trvání, nemluvě o tom, že došlo k jeho rozdělení už za druhé světové války. Úkolu napsat texty, se ujal Zdeněk Ležák, který už má s podobnými knihami celkem bohaté zkušenosti - viz například „Kronika bolševismu“ nebo „Tři králové“. Druhá jmenovaná pak popisuje celkem zajímavou etapu z období druhé světové války. Ale zpět ke knize „100 let Československa v komiksu“. Zdeněk Ležák napsal opět čtivý text, který mi ale v první části přijde v podstatě jen jako příběh politických stran. Neříkám, že to není zajímavé, třeba to, kolik se v první republice vystřídalo vlád, je až zarážející, ale soustředění se pouze na politiku se jeví jako trochu omezující.
Kresby knihy „100 let Československa v komiksu“ se ujal Jakub Dušek, který se Zdeňkem Ležákem spolupracoval již na knize „Kronika bolševismu“. Docela si sedli. Komiksové pasáže dovedou dějinné události vykreslit docela věrně, obrazově nikoli nudně, ale přesto máte pocit, že se jedná spíše o ilustrovaný popis dějin. Textu je hodně a akce v komiksu spíše chybí, což si myslím, že je docela škoda, protože v komiksu je potenciál pro to, aby zaujal právě změnou tempa, detailnějším vyobrazením konkrétních sekvencí. Ale i přesto se jedná o zajímavé oživení knihy „100 let Československa v komiksu“. Bohužel zůstává jen u toho oživení, které má navíc jeden obrovský problém. Komiksy sice následují chronologicky po sobě, ale do textu jsou vkládány mezi jednotlivé kapitoly, ale bez toho, aby na kapitoly skutečně navazovaly. Není to tak, že by kapitola popsala část dějin Československa a další část byla vyprávěna komiksem. Ne, stane se třeba i to, že v komiksu najednou přeskočíte o několik let dopředu, ale v následující textové kapitole se vracíte před komiksové události. Tohle se nestane jen jednou a ty rozdíly v čase jsou najednou znát.
Bylo by tak těžké vytvořit knihu tak, aby na sebe text a komiks přímo navazovaly? Nemyslím si. Stačilo by se jen nad knihou trochu více redakčně zamyslet. V mých očích by kniha vypadal mnohem kompaktněji a komplexněji, vyznívala y lépe. Takhle mi to přijde jako trochu odfláknuté a komiks se místy jeví jako skoro zbytečný, protože události, které jsou jím popsány, jsou mnohdy znovu popsány i v textu, i když nějaké detaily jsou přece jen třeba zmíněny v komiksu. Kdyby vše komiks chyběl, o tolik čtenář nepřijde. A to je škoda. Stejně jako je škoda třeba to, že se v komiksu vyskytuje hodně osobností, ale nejsou jmenovány. Ne každý, kdo bude knihu číst, bude vědět, jak která osobnost vypadá. Nemluvě o tom, že Jakubova kresba mnohdy rozeznání osobnosti úplně nezjednodušuje. A přece jen si myslím, že kniha „100 let Československa v komiksu“ je primárně určena těm, kdo dějiny až tak skvěle neznají a nepoznají osobnost hned podle podobizny. Ta edukativní stránky se pak vytrácí. „100 let Československa v komiksu“ je knihou k výročí republiky, ale potřebovala by na sobě ještě dost zapracovat, aby byla výročí skutečně hodna.
Nejnovější komentáře