#1891: Poslední Incal - 75 %

Kresba: José Ladrönn, Moebius

Dočkali jsme se dalšího velkého díla evropského komiksu, díla, které má samo o sobě docela zajímavou historii, a to se ještě ani nezačne mluvit o tom, co se vlastně děje na stránkách. "Incal" je stěžejní dílo evropského sci-fi, a to nejen v komiksu. Jedná se o příběh, který měl dopad na mnoho dalších děl, kresba, kterou se zde prezentoval Moebius, uhranula, a to i díky tomu, že vyprávěla příběh, rozsáhlý, komplexní, bohatý, jak dějově, tak žánrově. Jednoduše se zde setkali dva géniové, scenárista Alejandro Jodorowsky a kreslíř Moebius. Ti dva se sešli již dříve, Jodorowského nerealizovaná "Duna" měla být jejich prvním společným projektem, ale když nevyšel tenhle film, kam Moebius kreslil storyboardy, tak se setkali jako komiksová tvůrci. A jejich veledílem se stal právě "Incal". Společně tvořili i jiné komiksy a publikace, jak se sami můžeme přesvědčit u knih "Šílená ze Sacré-Coeur" nebo "Andělské drápky". Ale fanoušci byli jistě zvědaví, jestli se dvojice vrátí i ke světu Incalu. Přece jen, Alejandro Jodorowsky se s jinými tvůrci vracel - viz komiksy "Před Incalem" (snad se také česky dočkáme), "Technokněží" nebo "Kasta metabaronů".

Nakonec k tomu skutečně došlo. V roce 2000 se tak skutečně stalo, když vyšlo první album z nové série nazvané "Après l'Incal: Le Nouveau Rêve", tedy "Po Incalu: Nový sen". Bohužel po vydání této knihy se tvůrci nedohodli, ať už byla vina na jakékoli straně, v pokračování. Už nenašli společnou cestu, jak příběh vyprávět. Ale Alejandro Jodorowsky se nechtěl příběhu vzdát. Nechtěl nechat čtenáři neuzavřenou kapitolu a toužil příběh Incalu uzavřít. A tak vznikla série "Final Incal". Místo toho, aby Jodorowsky na album vytvořené s Moebiem navázal, rozhodl se, že spolu s Josém Ladrönnem začne finální příběh znovu. A tak vzniklo první album série "Poslední Incal", které je dějově velmi podobné tomu, jež Alejandro vytvořil ještě s Moebiem. Ale jsou zde rozdíly, jak můžete sami posoudit díky českému vydání, které na závěr obsahuje i původní Moebiem kreslený příběh. José Ladrönn v poměrně rychlé sledu nakreslil i zbylé dva sešity, a "Poslední Incal" tak byl na světě.

K nám se dostává kniha, jejíž jádro tvoří tři Ladrönnem kreslené sešity, a jako bonus na závěr, je zde i Moebiův sešit. Nechci křivdit mistrovi, hlavně proto, že nekoloroval svůj sešit, ale z hlediska kresby není Moebiův sešit až tak zajímavý. Velkou měrou právě díky kolorování, které se dle mého k Moebiově kresbě nehodí. Ve srovnání s Ladrönnem si ale čtenář uvědomí, že Moebia kresba jako kdyby už ani nebavila, nechtěl být tak detailní, chtěl to mí v některých momentech prostě jen za sebou. Ladrönn si s kresbou více vyhrál, více si vyhrál s různými designy, fantaskními rasami, světy, místy, městy, lokacemi, je to takové bohatější a také popravdě dospělejší. Jako kdyby to více souznělo s Jodorowského scénářem, který není nutně temný, má i své humorné momenty, jak je pro mistra zvykem, ale přece jen, ten začátek si takové lehce depresivnější pojetí zasloužil.

Alejandro Jodorowsky scénářem nepřekvapí. Uzavírá kruh tím, že příběh knihy "Poslední Incal" začíná stejně jako původní "Incal". Příběh se posunul, svět se změnil, ale je potřeba začít na stejném místě a nakonec dojít nového cíle, nového výsledku, ale stále se stejnou postavou, kterou je John Difool, onen blázen, který vlastně neví, co má dělat, neví, kým je, a rozhodně netouží po takové pozornosti, jaké se mu dostává. Postava - a nejen Johnova - je unášena Jodorowského fantazií a nikdo pořádně neví, kam nás donese. Přesto, když se dostanete na konec, řeknete si, že tohle je Jodorowsky, ať už takový, kterého máte rádi, či nikoli. Za mě je to takový zvláštní pokračovatel "Incalu". Dovedu si představit, že bych se bez něj i obešel, že příběh tak zásadně svět Incalu neposouvá, ale to neznamená, že by se to dobře nečetlo. A ve finálním vyznění je zde rozhodně posun oproti původnímu "Incalu". "Polední Incal" je dobrý Jodorowsky a skvělý Ladrönn, a to tak nějak stačí.