#1943: Sněhulení - 55 %

Sněhulení

„Sněhulení“ je strip, kte­rý vychá­zel na ser­ve­ru Vlčí bouda. Jednalo se o strip, kte­rý vychá­zel prů­běž­ně, až se tvůr­ci dosta­li na cel­kem sto kous­ků. A to už je něco, co by se moh­lo vydat jako sbor­ník. Pavel Talaš a Roman Bílek jsou cel­kem osvěd­če­né duo, jak jsme se moh­li pře­svěd­čit hned v něko­li­ka pří­pa­dech. Jejich stri­py „O sně­hu“ a pří­běh „O sně­hu: Hledání Jara“ už před­sta­vi­ly sně­hu­lá­čí svět cel­kem dosta­teč­ně, men­ší se pak s jejich tvor­bou mohou setká­vat ve „Čtyřlístku“ v rám­ci série „Meloun & Sirka“. Už za sebou něja­ký ten spo­leč­ný komiks mají, a jeli­kož mě „Sněhulení“ na webu spí­še míje­lo, roz­hod­ně jsem nesle­do­val kaž­dý strip, byl jsem doce­la zvě­da­vý na to, jak se jim daři­lo i v rám­ci této série. Už je to pře­ce jen něco tro­chu jiné­ho než „O sně­hu“.

Stripy „Sněhulení“ jsou vlast­ně tako­vým nahléd­nu­tím do živo­ta sně­hu­lá­ků. Do jis­té míry se jed­ná o repor­tá­že z jejich živo­ta, což by bylo doce­la dob­ré, jen­že tady se úmy­sl tro­chu nese­tkal s úspě­chem. Ten úmy­sl y byl výbor­ný - repor­tá­že z Snowlandu. Prostě tako­vý náhled na život sně­hu­lá­ků. Může to být sran­da, může to být váž­né. Ale je tu hod­ně vidět, že si dvo­ji­ce nedě­la­la moc hla­vu s tím, aby byl kon­cept ješ­tě pro­pra­co­va­něj­ší. Mně by se líbi­lo, kdy­by se něko­lik stri­pů po sobě věno­va­lo jed­no­mu téma­tu ze živo­ta sně­hu­lá­ků, pak by se pře­sko­či­lo k jiné­mu téma­tu, pros­tě aby zde byla něja­ká struk­tu­ra. Takto jsou ale stri­py podá­ny bez ladu a skla­du. Chvíli se věnu­jí vol­bám, chví­li oby­čej­né­mu živo­tu, pak se sko­čí k legen­dám, někdy je pros­tě až pří­liš patr­né, že se jako téma hodi­lo to, co Romana zrov­na napadlo. Ten kon­cept vybí­zí k repor­táž­ní­mu sty­lu, ale za mě by to pros­tě chtě­lo víc uče­sat.

Výtvarná strán­ka je fajn, líbí se mi, jak je někdy vole­na i barva - pře­de­vším tedy pro mrkve - což vypa­dá pros­tě hez­ky i v to tiš­tě­ném pro­ve­de­ní. Možná by kni­ha moh­la mít ješ­tě lehce vět­ší for­mát, aby se moly i stri­py tro­chu zvět­šit, ale se čte­ním není pro­blém, čtou se dob­ře. Někdy je toho tex­tu až pří­liš, ale to už zále­ží na čte­ná­ři, jest­li mu ty úvod­ní­ky ke kaž­dé­mu stri­pu sed­nou, či niko­li. Jsem si jis­tý, že se najdou tací, kte­rým budou vadit, nao­pak jiní si je budou uží­vat. Právě z nich bude­te mít nej­víc pocit, že se mělo vlast­ně jed­nat o for­mu repor­táž­ní­ho stri­pu. Ani úvod­ní­ky a ani tex­ty v bub­li­nách nejsou ale záru­kou toho, že se bude­te smát. „Sněhulení“ není nut­ně o tom, že se máte bavit. Někdy to je jíz­li­vý komen­tář, někdy auto­rům i lehce došel dech. Osobně nemu­sím poli­tic­ká téma­ta, ale jiným se tohle může líbit.

Kniha „Sněhulení“ při­ná­ší ješ­tě něco navíc než jen 100 strip, kte­ré už může­te, pro­to­že zde najde­te ješ­tě stri­py navíc, kte­ré se ode­hrá­va­jí po sto na webu zve­řej­ně­ných. To jsou stri­py, kte­ré vlast­ně tvo­ří tako­vý bonu­so­vý pří­běh, jemuž by asi více slu­še­lo kon­ci­po­vá­ní do stan­dard­ní for­my komik­su, ne nut­ně do prouž­ků, pro­to­že je vidět, že samot­né prouž­ky nefun­gu­jí. Prostě je nut­né je brát jako strán­ku pří­bě­hu. Tenhle pří­běh nazna­ču­je, že z říše sně­hu­lá­ků tohle mož­ná není všech­no. Jsem doce­la zvě­da­vý, jest­li se auto­ři k téma­tu ješ­tě vrá­tí. Pokud ano, za sebe tro­chu dou­fám, že to bud jinou for­mou, než stri­py v podo­bě „Sněhulení“, pro­to­že ty mi zatím z říše sně­hu při­šly nej­slab­ší, i když i mezi nimi najde­te kous­ky, kte­ré jsou zají­ma­vé, chyt­ré a správ­ně říz­né.

Knihu „Sněhulení“ si může­te zakou­pit v knih­ku­pec­tví Kosmas.