#1959: Lady Mechanika - 65 %

Kresba: Joe Benitez

Barevný komiks v cel­kem vel­kém for­má­tu, do toho kří­do­vý papír, na kte­rém se kres­ba doce­la hez­ky lesk­ne, a do toho ste­am­pun­ko­vý pří­běh s hrdin­kou, kte­rá už na prv­ní pohled pros­tě vypa­dá dob­ře. „Lady Mechanika“ je roz­hod­ně zají­ma­vým pří­no­sem do čes­kých komik­so­vých vod, pro­to­že zase tolik ste­am­pun­ko­vých pří­bě­hů tu roz­hod­ně nemá­me, navíc tenhle není vůbec špat­ný, i když si jsem jis­tý, že na něm něja­ká ta nega­ti­va může­te najít. Je to ale ste­am­punk ve sku­teč­ně pří­jem­ném pro­ve­de­ní, kdy dojde na doce­la dob­ré vyná­le­zy, i když co si bude­me poví­dat, tak zrov­na Lady Mechanika samot­ná vypa­dá spí­še jako pořád­ná kočka z masa a kos­tí, než jako žena, kte­rá v sobě má něco mecha­nic­ké­ho, ale pořád je nám to při­po­mí­ná­no, tak to asi bude prav­da. Z hle­dis­ka ste­am­pun­ku pak ale více zaujmou stro­je, zbra­ně, doprav­ní pro­střed­ky, na nich se Joe Benitez s líbi­vý­mi barva­mi Petera Steigerwalda sku­teč­ně vyřá­dil.

Lady Mechanika je v pre­zen­to­va­ném svě­tě osob­nos­tí, kte­rá je dle mého na hra­ni­ci záko­na, i když tohle není jas­ně defi­no­vá­na. Není úpl­ně jas­né, co je zač, jest­li jen lov­ky­ně démo­nů, nebo pros­tě jen lovec hlav, ane­bo je oprav­du kri­mi­nál­ní­kem. První krát­ká epi­zo­da, kde se nám před­sta­vu­je, by spí­še svěd­či­la o tom, posled­ním, což cel­kem potvr­zu­je i pří­běh dál, ale jas­ně to řeče­no není. Popravdě mi při­jde, že Lady Mechanika má být spíš cool posta­vou, kde se moc neře­ší, co je vlast­ně zač, pros­tě si dělá, co chce. Tohle mi na ní tro­chu vadi­lo a je pak cel­kem těž­ké si posta­vu oblí­bit. Co jí dělá zají­ma­vou, to je tajem­ství oko­lo její­ho zro­du. Bohužel v tomhle ohle­du může komiks „Lady Mechanika“ tro­chu zkla­mat, pro­to­že se tomu věnu­je spí­še povrch­ně a poprav­dě se z minu­los­ti hlav­ní posta­vy mno­ho nedo­zví­me.

Ono by se zdá­lo, že minu­lost Lady Mechaniky je vlast­ně důle­ži­tým prv­kem děje, ale on je to spíš impuls, kte­rý ji vede k tomu, aby vyšet­řo­va­la jeden pří­pad, kte­rý se jí tro­chu týká. Týká se jí pro­to, že obě­tí je zde dív­ka, kte­rá na sobě také měla něco mecha­nic­ké. Co když je to dív­ka, kte­rá má také něja­ké doči­ně­ní s její minu­los­tí? Co když dív­ka doká­že vysvět­lit meze­ry, kte­ré Lady Mechanika má v pamě­ti? Jasně, že musí zjis­tit, kdo dív­ka byla, kam zmi­ze­la, co se jí vlast­ně sta­lo. Díky tomu, že je pří­běh řešen detek­tiv­ně, je to cel­kem fajn, ale nako­nec zjis­tí­te, že je to tro­chu hro­ma­dě­ní postav, kte­ré stej­ně musí vést hlav­ně k tomu, aby zde bylo něja­ké vel­ko­le­pé finá­le, kte­ré ale zůstá­vá ote­vře­né. A je otáz­kou, jest­li se dočká­me i pokra­čo­vá­ní, kte­ré v ori­gi­ná­le už vyšlo, tak může­me dou­fat, že bude čes­ké vydá­ní také výhle­do­vě na řadě.

Joe Benitez už se u nás před­sta­vil jako spo­lu­au­tor kres­by a scé­ná­ře v kni­ze „Darkness Kompendium 1“ a také autor kres­by v komik­su „Witchblade Kompendium 2“, ale pro­střed­nic­tvím kni­hy „Lady Mechanika“ se nám Benitez před­sta­vu­je jako autor u vlast­ní série, kte­rou si mimo­cho­dem i sám vydá­vá. A je vidět, že má hod­ně blíz­ko k main­stre­a­mu, jde mu kres­lit sku­teč­ně krás­né ženy, ale má i dar pro pří­běhy, kte­ré dove­dou zaujmout. Je to chví­le­mi leh­ká zába­va, detek­tiv­ní pří­běh zde vylo­že­ně doko­na­le nefun­gu­je, hod­ně se toho řeší posta­vou, kte­rá se náh­le obje­ví, aby posu­nu­la dění nebo rov­nou pře­ved­la děj k finá­le. Ale posta­vy jsou cel­kem fajn, je to sem tam i tro­chu vtip­né a v tom vět­ším for­má­tu to vypa­dá dob­ře. Steampunk v komik­su fun­gu­je, i když k doko­na­los­ti mu ješ­tě dost chy­bí, ale­spoň tedy v pří­pa­dě kni­hy „Lady Mechanika“.