#1965: Ve službách Nuly 4 - 55 %

Po tře­tím dílu jsem si říkal, že Nana Močizuki asi zvlá­dá jen ty vtíp­ky a nebu­de se sna­žit nějak moc roz­ví­jet pří­běh, ale nako­nec se uká­za­lo, že pře­ce jen něja­ký ten pří­běh v sérii „Ve služ­bách Nuly“ exis­tu­je a že se něco dít bude. I když je prav­dou, že to nemu­sí být směr, kte­rý je vám milý, pro­to­že „Ve služ­bách Nuly“ “ nako­nec nebu­de nic jiné­ho než roman­ce. A asi je cel­kem jas­né, jak tahle roman­ce skon­čí. Ona je z jiné spo­leč­nos­ti, on je chuďas. Ona je zasnou­be­ná, a tak má on své­ho soka v lás­ce. A aby doká­zal svou prin­cez­nu okouz­lit, bude se muset zlep­šit... no ve všem. Ten pohád­ko­vý námět je cel­kem zřej­mý, i když už u před­cho­zí­ho dílu jsem psal, že je patr­né, jak se autor­ka inspi­ro­va­la u Dumase.

Nana má oči­vid­ně ráda šlech­tic­ké rodi­ny, prin­cez­ny a prin­ce a všech­no, co je se šlech­tou nějak spo­je­no. Pak se není čemu divit, že se jed­na z postav, kte­ré zde koneč­ně dostá­va­jí více pro­sto­ru, jme­nu­je Wales Tudor. Anebo nepře­kva­pí, že se mís­to, kam se děj pře­sou­vá, jme­nu­je Albion. Z Velké Británie to jinak nic moc nemá, ale brit­ská šlech­ta byla pro Nanu inspi­ra­cí, i když spí­še jen v tom, aby moh­la pre­zen­to­vat snobské cho­vá­ní. Architektura a kos­týmy jsou pak spí­še už tako­vé, aby to při­po­mí­na­lo různá měs­ta, respek­ti­ve různá obdo­bí. Ale fun­gu­je to, pro­to­že tohle má být man­ga, kte­rá je hod­ně na efekt.

Když jsem ale mlu­vil o pří­bě­hu, kte­rý zde sku­teč­ně něja­ký je, bude vhod­né si k němu něco krát­ce říct. V před­cho­zím dílu jsme se dově­dě­li, že Luisa a Saito a jejich dal­ší spo­leč­ní­ci mají spe­ci­ál­ní úkol - mají zís­kat dopis, kte­rý prin­cez­na Henrietta daro­va­la muži, kte­rý je pod­le vše­ho její­mu srd­ci blíz­ký. Kniha „Ve služ­bách Nuly 4“ je pak o tom, že toho muže sku­teč­ně nalez­nou. Tady ale musím říct, že se autor­ce to shle­dá­ní moc nepo­ved­lo a je to hod­ně na náho­du. Ale budiž, něco se děje a my se více doví­dá­me o svě­tě, kde se pří­běh ode­hrá­vá. Albion je před zká­zou, čímž se vytvá­ří nová dra­ma­tic­ká záplet­ka. Do toho ješ­tě všech­ny otra­vu­je Fouquet a tajem­ný muž v pláš­ti. Vidíte, že nelžu. Opravdu se toho ve čtvr­té kni­ze dost.

I když je v kni­ze rela­tiv­ně dost děje - rela­tiv­ně na sérii - tak je patr­né, že se Nana Močizuki nadá­le vyží­vá pře­de­vším v tom, že se může babrat ve vzta­hu Luisy a Saita a pří­pad­ně dal­ších postav, kte­ré do jejich škor­pe­ní zasa­hu­jí. Tentokrát je to i tro­chu dra­ma­tič­těj­ší, ale je jas­né, že to je jen pro­to, aby se to moh­lo dál nějak vyví­jet a abychom mož­ná byli pře­kva­pe­ni, že to nako­nec dob­ře dopad­ne. Anebo Nana pře­kva­pí a bude v závě­ru tro­chu ori­gi­nál­něj­ší. Přiznám se, že tohle je hlav­ní impuls, kte­rý mě vede k tomu, abych v sérii pokra­čo­val a doče­tl ji do kon­ce. Ale zase tolik nadě­jí si nedě­lám. Na dru­hou stra­nu, i tak je „Ve služ­bách Nuly“ cel­kem fajn zába­va, kte­rá na jed­no pře­čte­ní neu­ra­zí.

Na Comics Blogu najde­te recen­ze na kni­hy:
„Ve služ­bách Nuly 1″
„Ve služ­bách Nuly 2″
„Ve služ­bách Nuly 3″