#73 - Hlad (1983)

Máte hlad? Tak si před­stav­te, jaký má asi hlad oso­ba, kte­rá potře­bu­je ke své­mu živo­tu krev? A navíc ješ­tě sexu­ál­ní napl­ně­ní. Tony Scott ve vrchol­né for­mě.

Hlad

The Hunger

Velká Británie, 1983, 97 minut

Režie: Tony Scott

Scénář: James Costigan, Ivan Davis a Michael Thomas pod­le romá­nu Whitleyho Striebera

Hrají:

Catherine Deneuve (Miriam Blaylock)

David Bowie (John)

Susan Sarandon (Sarah Roberts)

Cliff De Young (Tom Haver)

Vsadím se, že tohle už jsem někde zmi­ňo­val – nemám rád fil­my Ridleyho Scotta a vět­ši­nou se na ně nedí­vám. Jediný film, kte­rý od něj sku­teč­ně uzná­vám a kte­rý napros­to nepo­cho­pi­tel­ně chy­bí mezi 101 nej­lep­ší­mi horo­ry, je jeho „Vetřelec“. Pokud se ale týká jeho bra­t­ra Tonyho, jeho fil­my vůbec neod­su­zu­ji a mys­lím si, že jsou poměr­ně dob­ré, vlast­ně se na něja­ký sem tam i podí­vám. Fajn, mož­ná až na „Top Gun“. Pokud se týká prvo­ti­ny toho­to reži­sé­ra, doce­la mě pře­kva­pi­la, pře­de­vším v tom smys­lu, jak smy­sl­ný a odváž­ný sní­me tok je. „Hlad“ je sku­teč­ně vel­mi odváž­ným a smy­sl­ným sním­kem. Možná víc ero­tic­kým než horo­ro­vým.

Film je o upí­rech, i když se s podob­ným ter­mí­nem ve sním­ku vůbec nepra­cu­je, není zde ani jed­nou zmí­něn a také prak­ti­ky krve­lač­ných bes­tií nejsou těmi kla­sic­ký­mi, kdy se dva špi­čá­ky zabod­nou do krku, roz­trh­nou kůži a ústa mohou sát krev. Místo zubů mají upí­ři na krku pří­vě­šek Ankh, kte­rý má čepel­ku, jíž pro­říz­nou hrdlo a z toho sají. A když dojde na sání, je film nejdě­si­věj­ší, pro­to­že Scott doká­že tyto obra­zy pre­zen­to­vat vel­mi rea­lis­tic­ky, navíc tak, aby to děsi­lo. Je zde poměr­ně rych­lý střih, krát­ké nejas­né zábě­ry, kte­ré se pro­lí­na­jí s jiný­mi. A to všech­no za zvu­ků zají­ma­vé hudeb­ní a zvu­ko­vé slož­ky. Osobně se mi nej­ví­ce líbi­la scé­na hned úvod­ní, v pod­sta­tě titul­ko­vá, kdy se oci­tá­me v téměř gotic­kém baru, kde sku­pi­na Bauhaus zpí­vá svou na tenhle styl sko­ro geni­ál­ní píseň „Bela Lugosi’s Dead“. Tahle úvod­ní scé­na do jis­té míry vytvá­ří myl­ný dojem o tom, jaký film ve sku­teč­nos­ti bude. Rozhodně neče­kej­te gotic­ký horor, kde budou upí­ři ble­dé potvo­ry, co se zakous­nou do krku a budou o tom filo­so­fo­vat.

„Hlad“ je logic­ky o hla­du. Je to ukáz­ka toho, že když něco potře­bu­je­me, jsme schop­ni jít za všech­ny hra­ni­ce, je nám všech­no jed­no a my klid­ně zni­čí­me i ty, kte­ré milu­je­me, což doka­zu­je Sarah v podá­ní Susan Sarandon. Mimochodem ona a Catherine Deneuve, kte­rá snad neu­mí hrát špat­ně, jsou sku­teč­ný­mi ozdo­ba­mi toho­to sním­ku, a to v tom nej­lep­ším mož­né slo­va smys­lu. I David Bowie uka­zu­je, že je dob­rý herec, ale jeho posta­va je zde poměr­ně krát­ce, za to pro­dě­lá­vá úžas­nou změ­nu stár­nu­tí, za kte­rou by se nemu­sel sty­dět ani Benjamin Button. I když v opač­ném smě­ru.

„Hlad“ je sice o upí­rech, ale není to ten film, kte­rý zná­me z dneš­ní doby. Upíři jsou roman­tič­tí a úžas­ní a skvě­lí? A na Slunci se lesk­nou jako dia­mant? Ne, to váž­ně ne. Film ani nevy­chá­zí z kla­sic­ké legen­dy s kolí­ky a slu­neč­ní­mi paprsky, ale pohrá­vá si pou­ze s potře­bou krve a s nesmr­tel­nos­tí, kte­rá není darem, ale tím nej­hor­ším pro­kle­tím, jaké může člo­věk nabýt.

Finále sním­ku „The Hunger“ není nijak opti­mis­tic­ké. Sarah si uvě­do­mu­je, co se s ní děje a radě­ji, než aby sto­le­tí trpě­la a skon­či­la nesku­teč­ně rych­lým stár­nu­tím jako John v podá­ní Bowieho, dob­ro­vol­ně, i když v krva­vém roz­po­lo­že­ní, kon­čí svůj život. V tu chví­li začí­ná šílet i sama Miriam. Anebo to není šíle­ní? Stává se obě­tí svých dáv­ných milen­ců. Že jich muse­lo být, pro­to­že Miriamina his­to­rie sahá až hlu­bo­ko do dob egypt­ských. Miriam je pak jed­no­znač­nou ukáz­kou toho, jak děsi­vé pro­kle­tí nesmr­tel­nos­ti a hla­du může být. Její tou­ha po krvi ji nako­nec ničí a je jí před­ur­čen osud stej­ně odpor­ný, jako ona před­ur­čo­va­la pro své potě­še­ní jiným. Ani pro ni nako­nec věč­nost není věč­nos­tí, i její život je ohra­ni­čen.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Dvě nád­her­né ženy v lesbic­ké scé­ně, to je dost vel­ký chy­ták pro kaž­dé­ho chla­pa, co má doma zaká­za­né por­no. A že ta scé­na je poměr­ně sil­ná. Ale „Hlad“ má dal­ší před­nos­ti, ke kte­rým pat­ří hlav­ně závěr, ale i děsi­vost někte­rých obra­zů – napří­klad zabi­tí mla­dé­ho chlap­ce se sku­teč­ně zary­je pod kůži.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Film je sem tam hod­ně děla­ný na efekt, někte­ré obra­zy nejsou úpl­ně jas­né, ale Tony Scott skvě­le pra­cu­je s posta­va­mi, skvě­le vede her­ce a nako­nec z toho vychá­zí film, kte­rý není geni­ál­ním dílem, ale roz­hod­ně zaujme a pro mě osob­ně je pořád lep­ší než vět­ši­na fil­mů jeho bra­t­ra.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 3.8.2020

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---