Po premiéře na filmovém festivalu v Litoměřicích přichází do českých kin dlouho očekávaný projekt režiséra Viktora Tauše Amerikánka. Příběh o zážitcích dětí z dětských domovů autor zpracovává netradiční, ale přes to velmi zábavnou formou, která má šanci zaujmout na filmových festivalech doma i v zahraničí.
O projektu „Amerikánka“ se dlouhou dobu mluvilo jako o životním projektu Viktora Tauše. Ten jej zpracoval nejprve jako divadelní představení, které s úspěchem od roku 2018 uvádí divadlo Jatka 78 s Eliškou Křenkovou a Terezou Ramba v hlavní dvojroli. Režisér se při jeho tvorbě inspiroval reálným příběhem ženy, která si jako malé dítě prošla několika druhy státní péče o osamělé děti v komunistickém Československu (od různých dětských domovů přes pěstounskou péči až po nápravné zařízení). Hra byla uváděna ve speciální úpravě i za covidové situace a již dlouho se mluvilo o možném filmovém vyvrcholení celého projektu. Jeho premiéra byla plánována na jaro letošního roku, nicméně nakonec byla odložena na podzim. Jak jsem již zmínil, film mohli zhlédnout diváci na letošním FIFELI a nyní se dostává i do distribuce.
To, že režisér nepojme příběh jako nudné žánrové a monumentální historické drama, bylo jasné už z původní inscenace, která nápaditě využívala velmi jednoduchou scénu a pouhé dvě herečky. Podle trailerů byl projekt pro svou práci s barevností mizanscény přirovnáván k dílům Wese Andersona a poté, co jsem jej viděl musím říci, že jistou inspiraci tam vidím. Ovšem stejně jako u slavného tvůrce ani tady není barevnost obrazu nedůležitá. Autorovi dle mého názoru slouží k vyjadřování emocí hlavní hrdinky a určitá míra stylizace okolních prostředí rovněž. Také to napomáhá tomu, že film nikoho konkrétního neobviňuje. Nepoukazuje na konkrétní místa či osoby v minulosti, ale hravou, artovou formou poukazuje na zhůvěřilost celého systému. Nevypráví konkrétní příběh konkrétních lidí, ale staví si své vlastní hřiště, ve kterém rozehrává svůj příběh inspirovaný skutečností. A jestli je jedna věc, kterou bych měl vyzdvihnout, je to určitě casting hlavní postavy. Klára Kitto, která ztvárňuje dětskou verzi Amerikánky je neuvěřitelně šikovná a ve své roli velmi přesvědčivá, a to i ve chvílích, kdy se nemůže spolehnout na souhru se staršími kolegy. Za pozornost pak určitě stojí i soundtrack, který velmi vkusně (a vlastně i trochu s humorem) doplňuje všechny scény. V celkovém vyznění se tak jedná o velmi odvážný snímek, který sice není úplně vstřícný k stereotypnímu divákovi, ale za to má jasno v tom, co a jak chce sdělit.
Amerikánka je tak dle mého názoru rozhodně filmem, na který se vyplatí zajít. Ačkoliv se vlastně odehrává v minulosti, nepotřebuje desítky milionů v rozpočtu na velkou historickou výpravu a ke rozehrání kvalitního dramatu nepotřebuje dokonce ani žádného národního hrdinu, kterého by mohla heroizovat. Amerikánka je podle mě prostě tím zajímavým, zábavným a kvalitním filmovým příběhem, který by nikdo neměl v kinech minout.
