Armed (2025)

Místo tuč­né­ho zis­ku z krá­de­že zbra­ní bude muset sku­pin­ka býva­lých mari­ňá­ků bojo­vat o holé pře­ži­tí, pro­ti stro­ji urče­né­mu pri­már­ně k zabí­je­ní…

Čtyřčlenná sku­pi­na býva­lých mari­ňá­ků není spo­ko­je­ná se svým živo­tem po kon­ci ve služ­bách vlas­ti a tak se roz­hod­nou ukrást armád­ní zásil­ku zbra­ní, kte­rá má být umís­tě­na v jed­nom ze zapad­lých skla­dů. Následně zbra­ně pro­dat tero­ris­tům a zmi­zet ze země. Jenomže nic nejde pod­le plá­nu. V jed­né z beden je totiž taj­ný pro­to­typ stro­je – robo­ta, urče­né­ho k zabí­je­ní, jenž se akti­vu­je a násled­ně bez lítos­ti likvi­du­je kaž­dé­ho ve svém dosa­hu. Boj o pře­ži­tí může začít, ale jak zni­čit něco, co je téměř nezni­či­tel­né a před čím se nedá ani utéct…

Režie: Neil Mackay

Rok výro­by: 2025

Délka: 94 min

Země: Kanada

Hrají:

Rick Amsbury...(Bill Mosely)

Omar Tucci...(Frank Baxter)

Mason Cromwell...(Chuck Reardon)

Greg Johnston...(Stan Morely)

...a dal­ší

Tak už bylo na čase pus­tit si i něja­ký ten letoš­ní kou­sek, přes­to­že novin­ky vět­ši­nou nechá­vám „dozrát“ a odsou­vám na poz­děj­ší dobu. Přece jenom teď nemám kvů­li nabi­té­mu har­mo­no­gra­mu (pra­cov­ní­mu + ces­to­vá­ní) sko­ro vůbec čas, Armed byla tako­vá nená­roč­ná akč­ní jed­no­hub­ka, kte­rá utek­la doce­la rych­le a neby­la vůbec špat­ná. A to i přes­to, že se na inter­ne­tu netě­ší vůbec vel­ké­mu hod­no­ce­ní. Já od toho moc neče­kal, ale dosta­lo se mi vcel­ku sluš­né podí­va­né.

Scénář byl pros­tý – krá­dež zbra­ní dopadla špat­ně a v jed­né z kra­bic se ukrý­va­lo něco zce­la jiné­ho než kla­sic­ké zbra­ně pro pře­kup­ní­ky a tero­ris­ty. Robotický stroj urče­ný k zabí­je­ní, kte­rý se brzy pus­til do toho, proč byl stvo­řen. Dojde na něja­ké to kuchá­ní bři­cha a pak hurá do pro­ná­sle­do­vá­ní zlo­dě­jů (mari­ňá­ků), kte­ří sic ozbro­je­ní, nemě­li moc šan­cí. Zvláště když i mezi nimi buje­la vzá­jem­ná nedů­vě­ra. Dočkáme se něko­li­ka sluš­ných pře­stře­lek, výbuchů, trhá­ní hlav, něja­ká ta krev taky ukáp­ne a nesmí chy­bět ani stří­le­ní skr­ze umí­ra­jí tělo.

Nějaké to budo­vá­ní ponu­ré atmo­sfé­ry by se tu taky našlo, ale tohle nebyl hlav­ní cíl tvůr­ců. Což ale nezna­me­ná, že by tu žád­ná neby­la. Nechybí ani něja­ká ta pove­de­ná hláš­ka, nebo bizar­ní situ­a­ce – no a samo­zřej­mě nesmí chy­bět ani pár hlu­chých míst. Prostě kla­sic­ké béč­ko s nepří­liš vel­kým roz­poč­tem, pro nená­roč­né divá­ky. Herecké výko­ny rov­něž neby­li úpl­ně mar­né.

V koneč­ném souč­tu to vidím na prů­měr­nou podí­va­nou, kte­rá neu­ra­zí ale ani dva­krát nena­dchne. Ztráta času to však není. Já byl doce­la spo­ko­je­ný. Takže „Adios, ami­go!“ a klid­ně bych si dal i dru­hý díl vzhle­dem k samot­né­mu kon­ci. 

Hodnocení:

50%