28 dní poté (28 days later...)

Je pátek večer, za oknem se roz­lé­vá šedi­vá tem­no­ta, jež všech­no kolem halí do stí­nů. Do duše se vkrá­dá zvlášt­ní smu­tek a pocit, že k úpl­né­mu zakon­če­ní dne stá­le něco chy­bí. Co takhle horor z díl­ny Dannyho Boyle?

Pracovník kurýr­ní služ­by Jim (Cillian Murphy) se pro­be­re v nemoc­ni­ci a s údi­vem zjiš­ťu­je, že je v budo­vě sám. Mnohem vět­ší šok ho čeká ven­ku. Ulice zejí prázd­no­tou, všu­de spoušť a zvlášt­ní ticho. Milosrdenství nevě­do­mos­ti mu však není dopřá­no na dlou­ho.

My (divá­ci) už chá­pe­me, co se sta­lo. Hned na začát­ku jsme tuši­li, že tohle dob­ře neskon­čí. Věděli jsme, že sku­pin­ka akti­vis­tů osvo­bo­zu­jí­cí opi­ce z kle­cí v labo­ra­to­ři (navzdo­ry zou­fa­lým a ve výsled­ku mar­ným poku­sům míst­ní­ho věd­ce je odra­dit), nemů­že nako­nec způ­so­bit nic dob­ré­ho. Opičky totiž mís­to legrač­ní­ho ple­sá­ní (jak to zná­me z cir­ku­su), nebo totál­ní­ho nezájmu (kte­rý čas­to vidí­me v zoo) své osvo­bo­di­te­le rov­nou za odmě­nu pokou­šou a naka­zí virem, kte­rý se na nich do té doby tes­to­val.

Jim potká ve měs­tě (vše se ode­hrá­vá v Londýně) Selenu a Marka. Vyprávějí o tom, jak se náka­za šíři­la, jakou vyvo­la­la mezi lid­mi pani­ku, o hro­mad­ných útě­cích ze zamo­ře­ných oblas­tí i o těch, kte­ří se zachrá­nit nestih­li. Oni sami pře­ží­va­jí tím způ­so­bem, že během dne si obsta­rá­va­jí záso­by a hle­da­jí jiné pře­ži­vší, po nocích se scho­vá­va­jí před infi­ko­va­ný­mi jedin­ci, kte­ří ze svých úkry­tů vychá­ze­jí prá­vě v noci. Nemoc se šíří krví a není před ní ochra­ny. Nakažený se musí ihned zabít, neboť ke změ­ně v orga­nis­mu dochá­zí řádo­vě během sekund.

Platnost dané­ho pozná­ní vidí Jim během návštěvy rod­né­ho domu, kam ho dopro­vá­ze­jí jeho noví spo­leč­ní­ci a kde jsou v noci pře­pa­de­ni sku­pi­nou infi­ko­va­ných. Během potyč­ky byl Mark kous­nut útoč­ní­kem. Selena nevá­há ani chví­li a ukon­čí Markův život dří­ve, než by měl mož­nost (až by se pro­mě­nil) ukon­čit jejich.

Naše nově vznik­lá dvo­ji­ce oprav­du nemá moc šan­cí na pře­ži­tí, to si jis­tě kaž­dý domys­lí. Při jed­né honič­ce, kde to začí­ná vypa­dat, že skon­čí stej­ně jako už mno­ho před nimi, do dění neče­ka­ně vstu­pu­je Frank. Pomůže uprch­lí­kům zba­vit se pro­ná­sle­do­va­te­lů a poskyt­ne jim úkryt ve svém bytě, kde byd­lí s dce­rou Hannah. Začíná sví­tat na lep­ší časy? Zdá se, že ano. V rádiu zachy­tí zprá­vu, že za měs­tem je záchran­ná jed­not­ka. Je nut­né už jen dostat se z měs­ta. Frank nechtěl ris­ko­vat útěk jenom s dce­rou, ale když je jich víc, vzrost­la i šan­ce na úspěch. Jelikož už není, co by moh­li ztrá­cet, vyda­jí se na ces­tu za záchra­nou. Bohužel nevě­dí, že ono je to tak tro­chu jinak, než se zdá.

„Jde o dal­ší film s legrač­ně nad­ska­ku­jí­cí­mi a pokul­há­va­jí­cí­mi „zom­bí­ky“?“, ptá­te se. Ne, nejde. „Zombie“ (hez­ky čes­ky nedo­mr­lec), jinak oživlá mrt­vo­la, je pros­tě bytost, kte­rá už nemů­že být víc mrt­vá, než je. Střílejte do ní, sekej­te, píchej­te špend­lí­kem (chcete-li), jí je to šumák. Pochopitelně, když se „hez­ky“ napor­cu­je, tak dá pokoj, jinak máte pro­blém vy. V našem fil­mu nejde o pra­vé „zom­bie“. Tady máme lidi, kte­ré někdo naka­zil. Pročež kul­ka (čím víc, tím líp), nůž či špend­lí­ky (pokud jich máte celou kra­bi­ci) zabí­ra­jí. Tyto bytos­ti jsou vel­mi rych­lé (dal­ší roz­díl opro­ti poma­lej­ším a neo­hra­ba­ným „zom­bie“) a nesmír­ně agre­siv­ní bez jaké­ho­ko­liv půdu sebezá­cho­vy (tohle zase mají spo­leč­né).

Správně bys­te se měli ptát: “Proč úto­čí jen na ty nena­ka­že­né a proč se nena­pa­da­jí navzá­jem?“ Musel bych sklo­pit zrak a uznat, že na tohle odpo­věď neznám. Těm z vás, kte­ří už film vidě­li, mož­ná není jas­né, proč po tako­vé pohro­mě nele­ží na uli­cích hro­ma­dy mrt­vol? Dobrá otáz­ka, to kéž bych věděl. Třeba se zeptá­te: „Jak je mož­né, že z klid­né­ho a neprů­boj­né­ho Jima se na kon­ci fil­mu stá­vá pan „Akční“?“ Zeptám se já vás: „A jaké šan­ce na pře­ži­tí by měl pan „Uťáplý“?“

Možná vám budou chy­bět pro­pra­co­va­něj­ší tri­ky a víc akč­ních scén. Co dodat? Nejde zrov­na o vel­ko­roz­počto­vou zále­ži­tost, roz­hod­ně to ale neu­bí­rá na zážit­ku. Drahé tri­ky si doká­že vykom­pen­zo­vat syro­vou digi­tál­ní kame­rou, jež k vám do poko­jů pře­ná­ší vět­ší rea­lis­mus a navo­zu­je tu pra­vou horo­ro­vou atmo­sfé­ru, kte­rou u tako­vých fil­mů všich­ni hle­dá­me.

Celkem vza­to není film bez chyb. Najdou se nelo­gič­nos­ti, ale není jich zase tolik, aby vám film úpl­ně zne­chu­ti­ly. Kdo čekal sci-fi posta­po­ka­lyp­tic­ký mega-giga-extra-super-(a já nevím, co všech­no ješ­tě) nášup, bude, zdá se, zkla­ma­ný. Tady jde víc o nehezkou vizi nehez­ké budouc­nos­ti, kte­rá ale není zas tak úpl­ně nemož­ná. Nechme na sebe půso­bit Jimovy poci­ty! Sám ve vylid­ně­ném měs­tě, kolem jen ti, kte­ří usi­lu­jí o jeho život a teď se s tím psy­chic­ky a fyzic­ky poper!

Co já osob­ně fil­mu odpus­tit nedo­ká­žu (kro­mě někte­rých nelo­gic­kých pasá­ží), je až násil­ně zakom­po­no­va­ný dob­rý konec. Nic pro­ti dob­rým kon­cům. Ale takhle?

Originální název: 28 Days Later...
Žánr: Sci-Fi / Horor
Produkce: Velká Británie / USA
Rok: 2002
Délka: 112 minut
Režie: Danny Boyle
Hrají: Cillian Murphy, Naomie Harris, Megan Burns, Brendan Gleeson, Christopher Eccleston, Alex Palmer, Christopher Dunne