Beetlejuice Beetlejuice: opožděné pokračování Tima Burtona je duchem klasiky z roku 1988

Rodina Deetzových je opět pro­ná­sle­do­vá­na, ten­to­krát ne zrov­na nedáv­no zesnu­lý­mi, ve fil­mu Beetlejuice Beetlejuice, dlou­ho oče­ká­va­ném pokra­čo­vá­ní kla­si­ky Tima Burtona z roku 1988, kte­ré se ten­to víkend obje­ví v kinech po celém svě­tě. Burton se sice vrá­til na reži­sér­ské křes­lo, ale tato aktu­a­li­za­ce se ani zda­le­ka nevy­rov­ná osl­ni­vé tvůr­čí vizi jeho původ­ní­ho fil­mu; přes­to je v porov­ná­ní s tím, co se hra­je v mul­tiplexech, dosta­teč­ně podiv­ná a pod­vrat­ná, aby si zaslou­ži­la ale­spoň mír­né dopo­ru­če­ní.

Původní Burtonův Beetlejuice je jed­ním z jeho nej­vý­raz­něj­ších a vůbec nej­lep­ších fil­mů, a to z vel­ké čás­ti prá­vě díky výtvar­ným prv­kům: Vynalézavý scé­nář Michaela McDowella & Larryho Wilsona, kte­rý zkou­má kaf­kov­skou byro­kra­cii posmrt­né­ho živo­ta z pohle­du ducha, úchvat­ná výpra­va Bo Welche, jeden z nej­pa­mát­něj­ších soun­d­trac­ků Dannyho Elfmana, neotře­lý výkon Michaela Keatona v roli titul­ní­ho démona-šibala a Alec Baldwin a Geena Davisová jako doko­na­lé ven­kov­ské pro­ti­pó­ly jeho komic­ké­ho šílen­ství.

Beetlejuice Beetlejuice se při­tom může pochlu­bit vlast­ně jen jed­ním z těch­to prv­ků: Keatonova titul­ní posta­va, kte­rá je zde stej­ně rozkoš­ná jako v ori­gi­ná­le, i když zda­le­ka ne tak hro­zi­vá. Nyní vede celou agen­tu­ru obrá­ce­ných vymí­ta­čů, kte­ří nabí­ze­jí stra­ši­del­né služ­by pro nedáv­no zesnu­lé duchy, kte­ří chtě­jí vyhnat lidi, kte­ří stra­ší v jejich domo­vech; v jed­né z mála nos­tal­gic­kých odbo­ček fil­mu je celá agen­tu­ra obsa­ze­na chláp­ky se scvrklou hla­vou, jako byl ten, ved­le kte­ré­ho si Beetle sedl v původ­ním fil­mu.

Na roz­díl od vybrou­še­né­ho scé­ná­ře původ­ní­ho fil­mu je cel­ko­vé vyprá­vě­ní v Beetlejuice Beetlejuice změ­tí pří­bě­ho­vých nitek, kte­ré na sebe nedo­ká­žou nijak smys­lu­pl­ně navá­zat. Nejvíce o tom svěd­čí výskyt Monicy Bellucci, kte­rá hra­je Beetlejuiceovu nabou­ra­nou býva­lou man­žel­ku Dolores, jež se na začát­ku fil­mu (doslo­va) dává dohro­ma­dy. Je to dušič­ka, kte­rá poba­ve­ně zane­chá­vá na zemi hro­mád­ky kůže poté, co své obě­ti pošle ze záhro­bí do pod­svě­tí, a celý film strá­ví hle­dá­ním své­ho býva­lé­ho... aby z fil­mu zmi­ze­la, jakmi­le ho najde.

Co by mělo být hlav­ní dějo­vou linií fil­mu Beetlejuice Beetlejuice se ode­hrá­vá v sou­čas­ném živo­tě a zahr­nu­je tři gene­ra­ce rodi­ny Deetzových: Delia (Catherine O’Hara) a její dce­ra Lydia (Winona Ryder), kte­rá se vrá­ti­la z prv­ní­ho fil­mu, a Lydiina polo­od­ci­ze­ná dce­ra Astrid (Jenna Ortega). Delia je stá­le per­for­mer­kou a Lydia mode­ru­je tele­viz­ní pořad o love­ní duchů, zatím­co Astrid se trá­pí v inter­nát­ní ško­le.

Deetzovi se sejdou ve ven­kov­ském síd­le Winter River z prv­ní­ho fil­mu na pohřbu manžela-otce-dědečka Charlese (zatím­co posta­vy hra­né Baldwinem a Davisovou jsou zmí­ně­ny jen okra­jo­vě, je zde pře­kva­pi­vě hod­ně Jeffreyho Jonese), kde se Beetlejuice opět zamě­ří na Lydii. Všechny tři hereč­ky jsou zde výbor­né, ale člo­věk by si přál, aby měly v udá­los­tech fil­mu více pro­sto­ru.

Místo toho se dočká­me dal­ších dějo­vých linií, v nichž figu­ru­jí sliz­ký tele­viz­ní pro­du­cent Rory (Justin Theroux), kte­rý Lydii požá­dá o ruku na pohřbu její­ho otce, tee­nager ze sou­sed­ství (Arthur Conti), kte­rý navá­že vztah s Astrid, a Wolf Jackson (Willem Dafoe), záhrob­ní detek­tiv a býva­lý drs­ný holly­wo­od­ský herec. Neméně než tři dějo­vé linie ve fil­mu Beetlejuice Beetlejuice jsou vyře­še­ny tím, že posta­vy pro­pad­nou dírou v pod­la­ze a vypad­nou z fil­mu.

Ale co Beetlejuice Beetlejuice postrá­dá na dějo­vé soudrž­nos­ti, to vyna­hra­zu­je na podiv­nos­ti. Design postav je vyni­ka­jí­cí, při­čemž vrcho­lem jsou mas­kér­ské efek­ty zesnu­lých postav, jako je napůl sně­de­ný Charles, Astridin otec Richard (Santiago Cabrera), kte­ré­ho roz­čtvr­ti­la piraňa, a odbar­ve­ný údrž­bář v podá­ní Dannyho Devita. Praktické efek­ty si také kra­dou podí­va­nou a zahr­nu­jí celou ani­mo­va­nou stop-motion fla­shbac­ko­vou sek­ven­ci, návrat k ital­ským horo­rům 60. let (poz­dě­ji ve fil­mu pad­ne jmé­no Mario Bava), stop-motion píseč­né čer­vy a Bellucciové zvrá­ce­né vysá­vá­ní duše.

Výprava Bo Welche mezi­tím chy­bí; uhla­ze­né, ale pěší kuli­sy v Beetlejuice Beetlejuice, mno­hé zjev­ně pře­vza­té z němec­ké­ho expre­si­o­nis­mu, při­po­mí­na­jí spí­še prá­ci na kon­ci Imaginária od Blumhouse než Welchovu neza­po­me­nu­tel­nou prá­ci z původ­ní­ho fil­mu.

A přes­to­že se Danny Elfman vrá­til jako skla­da­tel Beetlejuice Beetlejuice, hud­ba je jedi­nou oblas­tí, kde film sku­teč­ně zkla­mal. Elfmanovo kla­sic­ké téma Beetlejuice zazní přes­ně dva­krát, při úvod­ních a závě­reč­ných titul­cích, zatím­co původ­ní hud­ba jaké­ho­ko­li dru­hu ve vět­ši­ně fil­mu citel­ně chy­bí. Namísto toho se dočká­me řady nesou­ro­dých popo­vých hitů z minu­lých dese­ti­le­tí, včet­ně vel­ké­ho hitu: tří pro­ve­de­ní pís­ně MacArthur Park, z nichž jed­nu v plném zně­ní zpí­vá celé obsa­ze­ní fil­mu při vel­kém vyvr­cho­le­ní sva­teb­ní noci. Ano, MacArthur Park, kte­rý je ozna­čo­ván za nej­hor­ší píseň všech dob, mís­to uhla­ze­né kaly­p­so kla­si­ky Harryho Belafonteho z ori­gi­ná­lu.

V době, kdy jsou ducho­vé kine­ma­to­gra­fie 80. a 90. let běž­ně oži­vo­vá­ni jen z malé­ho důvo­du, kro­mě návna­dy na nos­tal­gii (jen v letoš­ním létě vznik­ly fil­my Road House, Policajt z Beverly Hills: Axel F, Krotitelé duchů: Vetřelec: Romulus, Bad Boys: Beetlejuice Beetlejuice vybo­ču­je z řady, pro­to­že se sna­ží o něco tro­chu jiné­ho. Vzhledem ke koneč­né­mu výsled­ku si však člo­věk říká, jest­li si nemě­li vybrat ješ­tě pár mem­ber­berries.

Upozornění pro nečes­ky mlu­ví­cí divá­ky: v Beetlejuice Beetlejuice je dvou­mi­nu­to­vá sek­ven­ce z poza­dí fil­mu, kte­rá je zábav­ně namlu­ve­na v ital­šti­ně, ale v míst­ních kinech se pro­mí­tá pou­ze s čes­ký­mi titul­ky.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový