Dámský klub - O filmu

„Ve spo­leč­nos­ti, v Hollywoodu, exis­tu­je věko­vá dis­kri­mi­na­ce, pře­svěd­če­ní, že v urči­tém oka­mži­ku vaše uplat­ně­ní kon­čí.

Na to zapo­meň­te.

Věřte, že exis­tu­je dal­ší kapi­to­la, jedi­nou pře­káž­kou je vaše myš­le­ní.“
- reži­sér / spo­lu­au­tor / pro­du­cent Bill Holderman

A o tom je hvězd­ně obsa­ze­ná kome­die reži­sé­ra, sce­náris­ty a pro­du­cen­ta Billa Holdermana. Čtveřice kama­rá­dek se po pře­čte­ní kni­hy Padesát odstí­nů šedi roz­hod­ne čelit zaži­té­mu posto­ji spo­leč­nos­ti. Touha po živo­tě a lás­ce pro ně pře­sta­ne mít věko­vé limi­ty.

Dámský klub je Holdermanovým režij­ním debu­tem, u kte­ré­ho se podí­lel            na scé­ná­ři a byl spo­lu­pro­du­cen­tem. Film o ženách po šede­sát­ce, kte­rý boří zaži­té před­sud­ky a bari­é­ry, se pyš­ní osca­ro­vý­mi herec­ký­mi legen­da­mi. Na fil­mu spo­lu­pra­co­val se svou pří­tel­ky­ní a kole­gy­ní Erin Simms, pro kte­rou je Dámský klub také debu­tem, a to jak sce­náris­tic­kým, tak i pro­du­cent­ským .

„Bylo to zvlášt­ní,“ říká Holderman. „Myslím, že roz­hod­nu­tí reží­ro­vat tenhle film při­šlo pro­to, že jsem nechtěl, aby to dělal někdo jiný. Nebylo to musím to nato­čit já, pro­to­že reží­ro­vat byl vždy můj sen. Nebyl jsem jed­ním z těch osmi­le­tých klu­ků, kte­ří pobí­ha­li s video­ka­me­rou a kři­če­li: Chci být fil­mo­vým tvůr­cem! Nikdy jsem nebyl tenhle typ dítě­te. Bylo to spíš, že jest­li má někdo selhat, chci, aby to bylo moje selhá­ní a moje roz­hod­nu­tí.“

Erin Simms říká: „S Billem jsme spo­leč­ně něko­lik let pra­co­va­li v pro­dukč­ní spo­leč­nos­ti Roberta Redforda. Pak vyšla tri­lo­gie Padesát odstí­nů. Bill ji poslal své mat­ce jako dárek na Den matek, což jsem pova­žo­va­la za napros­to uje­té. Jak může vlast­ní mat­ce poslat něco, kde je hlav­ním téma­tem sex? Ale Bill mi vysvět­lil, že jeho mat­ka je vel­mi ote­vře­ná a aktiv­ní star­ší dáma. Přišlo mi to absurd­ní, tak jsem celou tri­lo­gii posla­la své mat­ce, kte­rá je nao­pak vel­mi used­lá. Z kníž­ky byla nad­še­ná. Stejně tak moje tchýně, kte­rá má dlou­ho­le­té spo­ko­je­né man­žel­ství. Opět pozi­tiv­ní reak­ce. Tři růz­né star­ší ženy, stej­né nad­še­ní. Takže s Billem se od té doby pře­me o to, kdo s nápa­dem na film při­šel. Samozřejmě jsem to byla já,“ uza­ví­rá Erin.

„Náš scé­nář jsme zača­li psát mno­hem dřív než ke kni­hám Padesát odstí­nů byly nato­če­ny i fil­my. Snažili jsme se z knih cito­vat co nejmé­ně, pro­to­že nám všich­ni říka­li, že E. L. James nám nikdy nedá svo­le­ní pou­žít ve fil­mu její kni­hu. Je lep­ší občas názo­ry ostat­ních nepo­slou­chat. E. L. James si náš scé­nář zami­lo­va­la          a řek­la vyda­va­te­li, aby nám dovo­lil kni­hu včet­ně pře­ba­lu pou­žít. Jsme s Billem její­mi vel­ký­mi fanouš­ky.“

---