Deadpool & Wolverine

Wolverine (Hugh Jackman) se setká s Deadpoolem (Ryan Reynolds). Spojí se, aby pora­zi­li spo­leč­né­ho nepří­te­le a zachrá­ni­li mnoho­vesmír....

Ryan Reynolds měl něko­lik let pro­blém rea­li­zo­vat Deadpoola dle svých před­stav (jako mlá­de­ži nepří­stup­ný film s krví a spros­tý­mi slo­vy), v roce 2016 se ovšem poved­lo film rea­li­zo­vat a navíc šlo o nej­ú­spěš­něj­ší film ze série X-Men. Dvojka zvlád­la v roce 2018 na své­ho před­chůd­ce důstoj­ně navá­zat kva­li­tou i podob­ný­mi trž­ba­mi (fil­my dohro­ma­dy utr­ži­ly přes mili­ar­du a půl dola­rů), násled­ně ovšem došlo ke kou­pe­ní stu­dia 20th Century Fox spo­leč­nos­tí Disney. Práva na X-Meny i Deadpoola se tak vrá­ti­la domů k Marvelu, rych­le ovšem došlo k obá­vám, zda má Deadpool šan­ci fun­go­vat u Disneyho dle již jas­ně dané image. Ředitel Marvel Studios, Kevin Feige, ovšem rych­le pocho­pil, že Deadpool musí zůstat tako­vý, jak je fanouš­ci milu­jí. Třetí Deadpool tak zůstá­vá mlá­de­ži nepří­stup­ný a navíc je plno­hod­not­nou sou­čás­tí Marvel Cinematic Universe. Jedním obřím láka­dlem je navíc návrat jed­no­ho her­ce do jeho iko­nic­ké role. Jak moc nejen skr­ze vel­ko­le­pý návrat vlast­ně Deadpool & Wolverine fun­gu­je?

Deadpool i do tře­ti­ce oprav­du zůstá­vá sám sebou, u Disneyho mohl vznik­nout důstoj­ný konec tri­lo­gie, kte­rý obsa­hu­je nej­dů­le­ži­těj­ší ingre­di­en­ce před­cho­zích dvou dílů - nechy­bí hláš­ky, kte­ré jsou někdy chytřej­ší, než by se mož­ná dalo čekat. Deadpool & Wolverine se nebo­jí uta­ho­vat si i ze sou­kro­mí her­ců, kdy dojde i na men­ší vyu­ži­tí jed­né z nej­vý­raz­něj­ších bul­vár­ních kauz v Hollywoodu za posled­ní roky. Ryan Reynolds opět doka­zu­je, že jde o jeden z těch napros­to výteč­ných komik­so­vých cas­tingů a zvlá­dá vyvo­lat dojem, že ho sku­teč­ně těší fak­ta, že se zvět­šu­je roz­po­čet a s tím i měřít­ko. Přitom je to ovšem pořád sta­rý dob­rý Deadpool.

Návrat Hugha Jackmana ve finá­le dává smy­sl. Odkaz Logana pře­ci jen nezů­stá­vá bez posk­vrn­ky, Hugh Jackman se ovšem zvlá­dl nejen opět dostat do skvě­lé fyzic­ké for­my, ale záro­veň před­vést tro­chu jiné­ho Wolverinea. Opět doká­že, že by málo­kdy doká­zal Wolverinea zahrát tak skvě­le jako prá­vě on, Reynolds a Jackman navíc mají per­fekt­ní che­mii, kte­rá při­spí­vá i neče­ka­né emoč­ní síle, kte­rý film má. Buddy movie s Deadpoolem a Wolverinem je chví­le­mi dost mož­ná chytřej­ší, než by člo­věk čekal, nejen men­ší pří­vě­šek k závě­reč­ným titul­kům je poté vlast­ně men­ším pomní­kem mar­ve­lov­ské pro­duk­ci ze stá­je 20th Century Fox.

Úvodní titul­ky výraz­ně roz­hod­nou o tom, jak moc divá­ko­vi film (ne)sedne. Jisté je, že sce­náris­té včet­ně Reynoldse nápa­dy nešet­ří. Režírující Shawn Levy poté zvlá­dá dodat uspo­ko­ji­vý bloc­kbus­ter. Film má šan­ci zkla­mat  méně než­li výraz­nou část divá­ků zvlá­dl Doctor Strange v mnoho­vesmí­ru šílen­ství, záro­veň nejen díky vár­ce růz­ných nepo­tvr­ze­ných úni­ků dost mož­ná nepů­jde o tako­vý jas­ný crowd ple­a­ser jako Spider-Man: Bez domo­va. Prostoru k tomu usmí­vat se z růz­ných důvo­dů od ucha k uchu je ovšem v prů­bě­hu fil­mu dost.

Film se nebo­jí adre­so­vat fakt, že při­je­tí Marvel Cinematic Universe začí­ná být více a více roz­po­ru­pl­né a skr­ze bou­rá­ní čtvr­té zdi se Deadpool pasu­je na spa­si­te­le.  Jeden film sice spá­su nedě­lá, dob­ro­druž­ství Deadpoola a Wolverinea ovšem mini­mál­ně sym­bo­li­zu­je komik­so­vý film kte­rá přes­ně ví, co od divá­ci chtě­jí a nebo­jí se své trum­fy vyu­žít. Měřítkem jde pořád sice o komor­ní film, mini­mál­ně ovšem dáva­jí smy­sl pro­hlá­še­ní Kevina Feigeho o tom, že co se týče důle­ži­tos­ti budouc­na Marvel Cinematic Universe je ten­to film na šká­le od 1 do 10 někde na bodě 8. Shawn Levy mož­ná nedo­ká­že navá­zat na akci své­ho před­chůd­ce Davida Leitche, do vylo­že­né­ho patla­la se mu ovšem během akč­ních scén také nadá­vat nedá. Film navíc zvlá­dá nějak pra­co­vat s posta­vou samot­né­ho Deadpoola a i když je Deadpool pořád pře­de­vším hyper­kak­tiv­ní spros­ťák, i ten­to­krát z toho vše­ho vychá­zí jako dob­rák se srd­cem na správ­ném mís­tě. A Reynolds v nej­sil­něj­ších momen­tech také ze sebe dostá­vá mož­né maxi­mum.

Emma Corrin zvlá­dá díky své kom­bi­na­ci Willyho Wonky a Hanse Landy (vlast­ní slo­va této nebi­nár­ní hereč­ky) opět roz­ví­řit deba­ty o tom, jak moc je brit­ský pří­zvuk svůd­ný, všech­ny zná­mé tvá­ře v men­ším či vět­ším měřít­ku zvlá­da­jí vyvo­lat dojem, že si návrat do svých rolí uží­va­jí, fóry se někdy mohou minout účin­kem, násle­du­je jich ovšem pět dal­ších, kte­ré brá­ni­ce roz­ta­hu­jí vel­mi snad­no. Spider-Man: Bez domo­va byl menší osla­vou his­to­rie Spider-Mana na stří­br­ném plát­ně, eska­pá­dy Deadpoola a Wolverinea poté do jis­té míry jde vní­mat jako osla­vu komik­so­vých fil­mů od 20th Century Fox. Za pocho­du film snad­no svá­dí k slzám. Ať už z nos­tal­gie, smí­chu a někdy z reál­ně smut­ných momen­tů (Hugh Jackman na auto­pi­lo­ta roz­hod­ně nehra­je). Někdy navíc dochá­zí k napros­to divo­kým věcem, kte­ré by si lec­kdo nedo­ve­dl před­sta­vit ani v nejdi­vo­čejších snech. O to více se musí oce­nit fakt, že šlo dané divo­ké věci vůbec v rám­ci fil­mu rea­li­zo­vat.

Shawn Levy nepře­pi­su­je his­to­rii komik­so­vých fil­mů, zvlá­dá však dodat někdy až sym­pa­tic­ky sta­ro­svět­ský komik­so­vý bloc­kbus­ter, kte­rý roz­hod­ně pat­ří mezi ty nej­u­spo­ko­ji­věj­ší fil­my ze stá­je Marvel Studios za posled­ní roky. Je to radost, pro­to­že různá camea nejen brn­ka­jí na nos­tal­gic­kou notu, ale záro­veň vždy něja­kým svým způ­so­bem dáva­jí smy­sl a k něče­mu slou­ží. Závěrečná po-titulková scé­na poté doka­zu­je, že si Deadpool a Wolverine někdy dává na čas s tím, aby došel vtip ke své poin­tě. O to uspo­ko­ji­věj­ší někdy ty ces­ty k poin­tám vti­pu jsou. Rozhodně nejde o typ po-titulkové scé­ny, kdy by se čeká­ní na ní nevy­pla­ti­lo. I když pře­ci jen nej­spíš má poten­ci­ál pořád jis­tou část divá­ků zkla­mat, že se zrov­na na tohle muse­lo čekat něko­lik minut.

Film neskrý­vá leh­ké uta­ho­vá­ní si z toho, že Marvel Cinematic Universe po jed­nom vel­kém vyvr­cho­le­ní v podo­bě Avengers: Endgame tak tro­chu hle­dá samo sebe, Deadpool a Wolverine poté ani nemů­že být tím pra­vým spa­se­ním. Nicméně se uka­zu­je, že jde pořád rea­li­zo­vat v rám­ci MCU komik­so­vý bloc­kbus­ter, kte­rý přes­ně ví, co po něm divá­ci chtě­jí, v jis­tých momen­tech je navíc sku­teč­ně sofis­ti­ko­va­nější, než by se čekat dalo. Bez spo­i­le­rů se to vysvět­lu­je těž­ko.  Už úvod­ní titul­ky ovšem potě­ší svou kre­a­ti­vi­tou a film násled­ně nepo­le­vu­je. Pokud  „jen“ Deadpool 3 divá­kům sta­čí, nej­spí­še vět­ši­na z nich ode­jde z kina spo­ko­je­ných.

Je pořád dost mož­né, že by film mohl zkla­mat jis­tou část divá­ků, těž­ko ovšem zkla­me ty, kte­ří jdou na tře­tí­ho Deadpoola. Deadpool mož­ná změ­nil maji­te­le, zůstá­vá ovšem tím neko­rekt­ním super­hr­di­nou, Reynolds a aspol. se pře­de­vším nezvlád­li vyčer­pat. Těžko vlast­ně říct, jak moc bude Deadpool v budouc­nu Marvel Cinematic Universe fun­go­vat (oprav­du z něj bude tahoun do budouc­na MCU?), jis­té ovšem je, že to do vel­ké míry dopadlo nej­lé­pe, jak mohl. Hugh Jackman se důstoj­ně vrá­til do své iko­nic­ké role, odkaz Logana je při­tom ješ­tě umoc­něn, výsled­kem je poté kan­di­dát na nej­zá­bav­něj­ší bloc­kbus­ter léta. A to roz­hod­ně není málo....

---

Verdikt: 90 %