Den, kdy jsem zmizela

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Den, kdy jsem zmi­ze­la od spi­so­va­tel­ky Brandi Reeds je ďábel­sky skvě­lý thriller, kte­rý vás doslo­va chyt­ne a nepus­tí, dokud neob­je­ví­te, kdo je sku­teč­ný vrah.

Hlavní hrdin­kou je Hooly Gebharadtová, kte­rou ve čtyřech letech na tři měsí­ce unes­ly, a poté vrá­ti­ly přes­ně na to mís­to, odkud se teh­dy ztra­ti­la. Děsivé je, že si na nic nepa­ma­to­va­la a na ruce měla vel­kou ránu ve zna­me­ní šip­ky.

Považovali mě za mrt­vou. Za oběť něja­ké­ho mago­ra, co jde po malých hol­čič­kách. Říkali mi, že při vyšet­řo­vá­ní úno­su jsou nej­dů­le­ži­těj­ší prv­ní tři dny. Já jsem byla pohře­šo­va­ná víc jak tři měsí­ce. Únos cizí oso­bu před svěd­ky, tak tomu říka­jí.

Zdálo by se, že vše je u kon­ce. Opak je však prav­dou. Přesně o dva­cet let poz­dě­ji, za stej­ně podiv­ných okol­nos­tí, zmi­zí dal­ší malá díven­ka. A kdo jiný by mohl lépe pomo­ci detek­ti­vo­vi Jeansonu Guidrymu než prá­vě Holly, jedi­ná pře­ži­vší díven­ka. Stačí si jen vzpo­me­nout a posklá­dat vzpo­mín­ky v jeden obraz...

Holly navíc začí­ná stá­le čas­tě­ji cítit ozvě­ny minu­los­ti, kte­ré jí posky­tu­jí jed­not­li­vé útrž­ky vzpo­mí­nek... sta­čí je jen sle­do­vat, věno­vat tomu více pozor­nos­ti, dávat pozor na jed­not­li­vá zna­me­ní..... Podaří se jí je posklá­dat dohro­ma­dy a zachrá­nit díven­ku včas, a co víc, tře­ba i odha­lit totož­nost séri­o­vé­ho vra­ha? Vrátil se snad vrah po dva­ce­ti letech sem, aby dokon­čil, co ten­krát zapo­čal a nedo­dě­lal už ten­krát do kon­ce... chce snad dokon­čit svůj nedo­kon­če­ný pro­jekt?

Vzhledem k tomu, že jste zatím jedi­ná, kdo pře­žil, dáva­lo by smy­sl, kdy­by se vám teď pacha­tel vetřel do živo­ta.  

A co zna­me­ná odkaz obje­vu­jí­cích se pane­nek na mís­tě, kde kdy­si došlo k její­mu úno­su. A proč se i teď na jiných mís­tech rov­něž obje­vu­jí panen­ky. Mají něco zna­me­nat, nebo na něco odka­zo­vat či je to důle­ži­té pojít­ko, jež by je moh­lo posu­nout dál ve vyšet­řo­vá­ní?

Postupem času Holly zjiš­ťu­je, že je vel­mi těž­ké najít dotyč­né­ho, co by mohl být vrah, pro­to­že všich­ni poten­ci­o­nál­ní „viní­ci“ mají svá bed­li­vě stře­že­ná tajem­ství, kte­rá chrá­ní před ostat­ní­mi, ať už k tomu mají jaké­ko­liv důvo­dy... Byl by ale někte­rý z nich scho­pen uná­šet a zabí­jet malá děv­čát­ka?

Holly v těch­to nej­těž­ších chví­lích nej­ví­ce postrá­dá svou mat­ku, i když si celý život od toho úno­su byly vel­mi cizí, chy­bí si s ní pro­mlu­vit a najít sku­teč­nou prav­du. Škoda jen, že mat­ka nyní leží v koma­tu, a vypa­dá to, že si svá tajem­ství pone­chá jen pro sebe....

Čím víc je Holly zou­fa­lá, tím čas­tě­ji v duchu pro­mlou­vá se svou mat­kou, a sna­ží se najít důvo­dy, proč její mat­ka v urči­tých okol­nos­tech jed­na­la tak jak jed­na­la, co moh­la za celou tu dobu vypá­t­rat, a kdo ví, tře­ba neho­da, díky kte­ré je nyní v kóma­tu, zas až tako­vá neho­da neby­la.... Co když se jí někdo sna­žil uml­čet, neboť odha­li­la něco, co mělo zůstat navždy pohřbe­né.... ostat­ně těch otaz­ní­ků se obje­vu­je čím dál tím víc....

Den, kdy jsem zmi­ze­la je doko­na­le napsa­ný thriller, kte­rý vás chyt­ne a nepus­tí. Postupně odkrý­vá jed­not­li­vé indi­cie, kte­rá vás zavá­dí hned k něko­li­ka mož­ným a poten­ci­o­nál­ním vra­hům, a když už si mys­lí­te, že sklap­la klec, jste ihned vyve­de­ni z omy­lu. Autorka si doslo­va pohrá­vá s vaší mys­lí, a kde se slib­né vodít­ko zdá tou pra­vou indi­cií, se po něko­li­ka strán­kách obje­vu­je jako sle­pé vodít­ko.

Kniha je napsá­na z dvou úhlů pohle­dů, a to z pohle­du Holly coby dce­ry, jež se sna­ží svou mat­ku plně  pocho­pit, a kte­rá postup­ně nachá­zí ces­tu zpět k její­mu srd­ci a tou­ží po tom, aby se mat­ka pro­bra­la a ony dvě moh­ly spo­lu začít úpl­ně od začát­ku.

A dru­hý pohled je psán pohle­dem mat­ky Cecily, jež i když leží v kóma­tu, tak plně vní­má svět kolem sebe, bohu­žel jen nemů­že pro­mlu­vit, pohnout se a komu­ni­ko­vat s ostat­ní­mi.... Díky ní se doví­dá­me vše, jak vní­ma­la, když došlo k úno­su, dobu po něm, i to, co vše se ode­hrá­lo po návra­tu dce­ry. Čím vším si muse­la pro­jít, jak se cíti­la, a hlav­ně, jak všech­ny tyto okol­nos­ti tuto ženu zlo­mi­ly.... a jaké jed­no obrov­ské roz­hod­nu­tí ovliv­ni­lo dal­ší chod její rodi­ny....

Mrazivý, vel­mi dob­ře vykres­le­ný thriller, kte­rý vám nedá jen tak spát. Snadno se vcí­tí­te jak do role Holly, tak i její mat­ky Cecily, bude­te s nimi sou­cí­tit a sami bude­te dych­tit po jed­not­li­vých indi­cií a odpo­vě­dí.

Knížka se doslo­va čte sama, je napsa­ná vel­mi sro­zu­mi­tel­ně a díky tomu, že se pra­vi­del­ně v kapi­to­lách stří­da­jí úhly pohle­du dce­ry a mat­ky, máte doko­na­lou před­sta­vu o tom, co čemu před­chá­ze­lo a proč jed­not­li­vé oso­by jed­na­ly tak, jak jed­na­ly.....

Den, kdy jsem zmi­ze­la

Autor: Brandi Reeds

Přeložil: Pavel Kaas

Vydal DOBROVSKÝ s.r.o. v edi­ci Vendeta v roce 2022

Počet stran: 320

ISBN 978-80-277-0289-32

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře