(zatím nehodnoceno)
Loading...Autorem článku je Daniel Palička.
Vydalo Hachette Fascicoli v pevné vazbě v roce 2020. Původně vyšlo jako Giant-Size Fantastic Four #4 a jako čísla 1 až 5 minisérie Madrox v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích.
Scénář: Peter David, Len Wein, Chris Claremont
Kresba: Pablo Raimondi, John Buscema
U recenzí na svazky z kolekce „Nejmocnější hrdinové Marvelu“ dochází od nynějšího článku k drastické změně. Jak možná víte, Martin, který hodnotil všechny doposud vydané svazky, skončil s recenzováním této série ve chvíli, kdy dopsal recenzi na komiks „Nejmocnější hrdinové Marvelu 90: Killraven“. Když jsem se to dozvěděl, v hlavě mě napadla jedna idea. Co kdybych všechny zbylé svazky zhodnotil já? Přece jenom, v zahraničí tato řada skončila s vydáním 130. svazku, takže předpokládám, že u nás to dříve nebo později také skončí. Jestli se dočkáme záporáckých svazků, sice ještě není v tuto chvíli známo, ovšem to v podstatě vůbec nevadí. A tak jsem se s ním nakonec úspěšně domluvil. Štafetu oficiálně přebírám já, přičemž z celého srdce doufám, že vás mé články budou bavit podobně jako ty Martinovy a že si z nich něco odnesete. Nyní nezbývá nic jiného, než se naplno vrhnout do rozboru svazku „Nejmocnější hrdinové Marvelu 91: Multiple Man (Jamie Madrox)“.
Abych pravdu řekl, Madrox nepatří mezi mé nejoblíbenější postavy. Mám jej sice vcelku rád, obzvlášť díky jeho schopnosti, která se v ideálním případě dá použít na sto tisíc způsobů, ale nikdy jsem neměl důvod si přečíst komiksy, kde účinkoval. Co si matně vzpomínám, naposledy jsem s ním jen tak z čisté zvědavosti četl moderní minisérii od Matthewa Rosenberga, která začala vycházet po drobné události Death of X, již jsem mimochodem také četl, a která - bohužel - byla naprosto katastrofální. Uběhla sice docela dlouhá doba, každopádně kruté vzpomínky na ni mám dodnes. Jsem nicméně rád, že následující svazek vyšel česky. Multiple Man přece jenom není postava, jež by u nás byla kdovíjak populární, a navíc jde o mutanta, který si jisté povědomí v České republice zaslouží, byť se to na první pohled nemusí zdát. Právě on totiž pod dohledem scénáristy Petera Davida zažil svou největší slávu, ale k tomu se dostaneme až za chvíli.
Jak už bývá zvykem, svazek obsahuje dva příběhy - jeden starší a druhý novější. Začneme tím prvním, který se jmenuje „Madrox alias Multiple Man“. Jde o komiks, kde Madrox coby postava poprvé vystupoval. Někteří z vás by čekali, že to bylo na stránkách pravidelné x-menské řady, ovšem to jste zcela na omylu. Původně se totiž poprvé objevil na scéně ve speciálu „Giant-Size X-Men #4“, kde musel bojovat s Fantastic Four. Všechno začíná docela nevinně. Thing si jde se svou přítelkyní Aliciou zajít na fotbalový zápas. Tentokrát měl docela štěstí, protože na poslední chvíli chytil poslední spoj. Jenže to by nebyly superhrdinské komiksy, kdyby plány Bena Grimma nebyly od základu zruinovány. Na scénu totiž přichází nový tajemný nepřítel v zeleném obleku, jenž má vskutku unikátní schopnost: umí vytvářet klony sama sebe. Takhle nám začíná velkolepá bitva, do níž se kromě Thinga také zapojí zbytek týmu. A možná se přece jenom ukáže někdo od X-Menů.
Scénáře se chopili dva mistři ve svém oboru, a to konkrétně Len Wein a Chris Claremont. Jsou to scénáristé, kteří podle mě umějí pracovat jak s dějem, tak s postavami. Co se týče prvního jmenovaného aspektu, děj příjemně odsýpá. Když dojde na akci, jednotlivé pasáže mají dostatečnou dynamiku, a když naopak přijde řada na pomalejší pasáže, v nichž jde hlavně o interakce mezi postavami, scénáristé se snaží, aby dialogy nebyly napsané hloupě. Sešit vyšel někdy v polovině sedmdesátých let, takže se upřímně nedivím tomu, že je na to kladen důraz. Kdybych měl něco říct k postavám, ty mě bavily od samého začátku. Thinga jako obvykle píšou humorně, přičemž u ostatních hrdinů se drží jejich mantinelů. Reed Richards je inteligentní, v každičké situaci seriózní a přemýšlivý, Human Torch je spíš lehkovážný a podobně. Co se však týče Madroxe, kolem něhož se točí celá zápletka, musím ocenit, jak se Wein a Claremont popasovali s jeho původem. Líbí se mi retrospektivní pasáže, kdy nahlédneme do jeho komplikované minulosti, a zároveň se mi zamlouvá, jak jeho schopnosti byly zakomponovány do děje. Obecně jsem byl z prvního příběhu neskutečně překvapený. Nečekal jsem, že starý komiks bude až takhle svěží, a to i po stránce kresby, kterou měl na starosti bravurní John Buscema. Dle mého názoru nemohli autoři kompletu vybrat na úvod nic lepšího.
Přesouváme se k druhému příběhu jménem „Možnosti volby“. Ten začal vycházet v roce 2004 a sloužil jako předehra k třetí řadě série „X-Factor“, jež odstartovala roku 2006. Z dnešního pohledu jde o pomyslný kult, neboť příběh, který byl odvyprávěn na stránkách uzavřené pětidílné minisérie, vyniká hned v několika ohledech. Fanoušci si jej doteď nemohou vynachválit, a když se podíváte například na Goodreads, případně na jiné zahraniční knižní databáze, zjistíte, že názory lidí jsou z velké části pozitivní. Není se upřímně čemu divit. O scénář se totiž postaral Peter David, jeden z nejosobitějších moderních scénáristů vůbec, který umí zajímavě pracovat s marvelovskými postavami. Aspoň já si to tedy myslím. Umí je posunout někam, kam by si jiní netroufli, a dokáže si s nimi vyhrát. V případě Madroxe se rozhodl odvyprávět dospělejší, mnohem civilnější komiks, který místy připomíná detektivku. Hlavní hrdina musí vyřešit případ, avšak ne tak ledajaký. Jde totiž o případ smrti jeho duplikátů, které jednoho po druhém kdosi zabíjí z neznámých důvodů. A tak se nám pomalu rozehrává akční jízda, ve které nejenom poznáme Jamieho z trochu jiného soudku, ale také se seznámíme s jeho mutantskými kolegy.
Co na minisérii musím ze všeho nejvíce pochválit, je již zmiňovaná osobitost. Když se začtete, nebudete mít pocit, že čtete klasický superhrdinský příběh. Naopak se vám honí myšlenky typu “tohle na mě celou dobu působí jako autorská řada od jiného vydavatelství” a jiné. Všechno je značně dospělejší, vážnější a temnější. David se vůbec ničeho nebojí, a proto se snaží sázet na akční vyprávění, jež je obohaceno o svébytně napsané vnitřní monology, postavy, na něž si chvíli musíte zvykat, a vyprávěcí postupy, které čtenáře mohou docela překvapit. Na tohle všechno dojde. Scénárista s tím vším pracuje vcelku dobře, i když podle mě občas neuměl nejlépe ukočírovat určité dějové linky. Někdy tak máte pocit, jako kdybyste se prodírali stránkami plné vaty, jež zápletku nikam neposouvají, naopak ji ještě více protahují. Určité pasáže by šly zkrátit, případně rovnou vyškrtnout ze scénáře, a hned by výsledek byl ještě o stupeň lepší. A abych pravdu přiznal, chvíli jsem si musel zvykat na kresbu, jež mi zpočátku moc neseděla. Až někdy v polovině komiksu jsem si na ni úspěšně zvykl a docela si ji užíval, přestože by mohla být i lepší.
Pojďme si to krátce shrnout. Svazek „Nejmocnější hrdinové Marvelu 91: Multiple Man (Jamie Madrox)“ určitě není tím nejlepším, co v rámci kompletu vyšlo, a rozhodně nejde o dokonalý komiks. I přesto si nicméně myslím, že má čtenáři co nabídnout. Úvodní příběh je sice pro někoho moc jednoduchý, na druhou stranu je svižný a zábavný. Druhý z pera Petera Davida sice má několik nedostatků, ovšem nakonec jsem si jej vcelku užil. Upřímně, po dočtení byly mé pocity z větší části kladné. Měl jsem hlavně pocit, že mi svazek něco předal. Jednak mi perfektně představil postavu Jamieho Madroxe, což je ideální zpráva pro nováčky, kteří si chtějí rozšířit obzory, druhak mě podnítil k tomu si přečíst další příběhy, ať už jde o později vydávaný „X-Factor“, jenž funguje jako plnohodnotné pokračování, nebo jiné. Doslova mě nalákal na další díly, ačkoliv minisérie nebyla to nejlepší, co jsem měl tu čest v rámci Nejmocnějších hrdinů Marvelu číst. A když to vezmu kolem a kolem, čtení následujícího komiksu zkrátka nebyla ztráta času. Byla to docela slušně investovaná tři čtvrtě hodina. Tak by to podle mě u svazků z Nejmocnějších hrdinů Marvelu mělo být vždycky.
Nejnovější komentáře