Dračí války - Di weo

Nebudu to pro­ta­ho­vat, D-War je napros­tá šíle­nost, kte­rá nor­mál­ní­ho divá­ka nadchnout nemů­že. Korejsko-americký film, kte­rý si dovo­lí zasa­dit mon­stra z legend do sou­čas­né­ho Los Angeles mimo Asii jed­no­du­še neo­sl­ní maso­vé pub­li­kum. A hádám, že dost lidí odchá­ze­lo z kina a ťuka­lo si na čelo s otáz­kou: „Co to mělo být?“. Pokud nepo­chá­zí­te z Asie, tak musí­te mít jiný před­po­klad pro to, aby se vám D-War líbi­la. Nesmí pro vás být pro­blém pro­bu­dit v sobě dět­ské­ho ducha. Toho, kte­rý z vás dělal moc­né­ho rytí­ře s legen­dár­ním mečem, i když jste vlast­ně v ruce drže­li jen uschlou větev. Toho, kte­rý z vás dělal tajem­né­ho nin­ju, kte­rý vrhá na své nepřá­te­le magic­ké šuri­ke­ny, přes­to­že jste na sebe s kama­rá­dy háze­li jen malé kamín­ky z pís­ko­viš­tě.Při sle­do­vá­ní D-War jsem měl mno­ho­krát pocit, že to, co se ve fil­mu ode­hrá­vá už jsem někde viděl. Občas se mi vyba­vil Nekonečný pří­běh, jin­dy Godzilla nebo Evoluce, ale také Pán prs­te­nů. Bohužel, občas jsem si vzpo­mněl i na Dračí dou­pě, ale naštěs­tí ne pří­liš čas­to. Upřímně řeče­no, D-War troš­ku půso­bí jako pove­de­né intro z počí­ta­čo­vé hry. Hází páté přes devá­té, jed­nou vás zave­de do his­to­ric­ké Koreje, kde pro­bí­há bitva, kte­rá troš­ku půso­bí jako by původ­ně vznik­la pro Hvězdné vál­ky a násled­ně se ocit­ne­te v pří­tom­nos­ti, kon­krét­ně v Los Angeles, kte­ré čelí úto­ků obří­ho ješ­tě­ra.

Příběh je oprav­du z těch, kte­ré se dají ozna­čit jako úsměv­né. Jednou za pět set let se zro­dí dív­ka, kte­rá na sobě nese mystic­ké zna­me­ní rudé­ho draka. Ve věku dva­ce­ti let se v ní pro­bu­dí moc­ná síla, po kte­ré pasou obří ješ­tě­ři. Ten, kte­rý jí zís­ká se sta­ne nepo­ra­zi­tel­ným dra­kem a bude mu dovo­le­no vstou­pit na nebe­sa. Jeden z těch­to pla­zů je, ale zlý. Proto jsou urče­ni dva muži, aby chrá­ni­li nic netu­ší­cí dív­ku před jeho spá­ry. Ale ješ­těr děv­če najde. Podaří se jí uprch­nout s jed­ním ze svých ochrán­ců. Vzájemně je navíc pojí sil­né emo­ci­o­nál­ní pou­to. Nakonec se roz­hod­nou radě­ji spo­leč­ně zemřít než, aby ztra­ti­li jeden dru­hé­ho.

Zlý plaz musí čekat dal­ší pět sto­le­tí do sou­čas­nos­ti. Objevuje se totiž dal­ší dív­ka, kte­rá v sobě skrý­vá kýže­nou magic­kou moc. Jmenuje se Sára (Amanda Brooks). A stej­ně tak se obje­vu­je rein­kar­na­ce její­ho milé­ho a stráž­ce v jed­né oso­bě. Je jím mla­dý pohled­ný novi­nář Ethan (Jason Behr). S pomo­cí dru­hé­ho z ochrán­ců Jacka (Robert Foster) muse­jí zabrá­nit tomu, aby se krve­lač­ný had dostal k síle, kte­rou v sobě skrý­vá Sára.

Po úvod­ní gigan­tic­ké bitvě ode­hrá­va­jí­cí se v Koreji před něko­li­ka stov­ka­mi let se situ­a­ce na moment uklid­ní. V Los Angeles se sice obje­ví hro­zi­vý had, ale z počát­ku se vysky­tu­je jen spo­ra­dic­ky, občas zhlt­ne slo­na v ZOO nebo zni­čí men­ší domek. Pár desí­tek minut pro­ná­sle­du­je Sáru s Ethanem sám, ale poté je vzkří­še­ná jeho armá­da, kte­rá zahr­nu­je jak huma­no­id­ní váleč­ní­ky ve zbro­ji, tak léta­jí­cí ješ­tě­ry nebo krá­če­jí­cí bes­tie s děly na zádech. Zaplaví Los Angeles a pro­puk­ne vál­ka. Lidská armá­da vyba­ve­ná kulo­me­ty, tan­ky a heli­kop­té­ra­mi se sice sna­ží, ale dostá­vá dost na „frak“.

Právě v tako­vých momen­tech se uka­zu­je vizu­ál­ní cit reži­sé­ra. Zatímco napros­to nezvlá­dá navi­go­vat her­ce během emo­ci­o­nál­ních momen­tů, akč­ní scé­ny mu oprav­du jdou. Když útok na Los Angeles, tak ve vel­kém. Na nebi vybuchu­jí vrtu­l­ní­ky, k zemi se řítí zasa­že­ní ješ­tě­ři, vzdu­chem léta­jí auta. Za tako­vou spoušť by na sebe byla hrdá i Godzilla. Triky sice nejsou úpl­ně nej­lep­ší, ale nejsou ani špat­né. Řekněme, že jsou nad­prů­měr­né.

Trošku pro­ble­ma­tic­ký je výběr her­ců. Jason Behr je sice cha­risma­tic­ký hezoun, ale hra­je dost chlad­ně a odmě­ře­ně. Neumí si své role uží­vat. Ani Amanda Brooks se pří­liš nesna­ží. Pravděpodobně nej­sym­pa­tič­těj­ší vám bude čer­noš­ský hláš­kař Bruce (Craig Robinson), jehož posta­va je sice napsa­ná dost šab­lo­no­vi­tě, ale jeho poznám­ky jsou vcel­ku vtip­né.

D-War je hlav­ně o tom, že se na vás pova­lí pro něko­ho těž­ko stra­vi­tel­ná smě­si­ce sta­ro­vě­ké legen­dy oslím můst­kem spo­je­né s pří­tom­nos­tí. Vizuálně vás uspo­ko­jí (pokud hol­du­je­te fil­mů z výcho­du, kde vel­mi čas­to něja­ké gigan­tic­ké mon­strum srov­ná se zemí půl­ku měs­ta), dějo­vě už tolik ne a ani herec­ké výko­ny nejsou nějak osl­ni­vé. Je to film pro ty, kte­ří se na hodi­nu a půl nebo­jí být zase malý­mi klu­ky a hol­ka­mi, pros­tě pro ty, kte­ří dou­fa­jí, že nej­vět­ší vzru­še­ní v jejich živo­tě nebu­de to, že v prá­ci dojde papír v kopí­r­ce.

Asi vás pře­kva­pí mé vyso­ké hod­no­ce­ní. Ale uvě­dom­te si, že já jsem ten typ, kte­rý po zhléd­nu­tí Nekonečného pří­bě­hu nená­pad­ně sle­do­val nebe ze oknem, jest­li náho­dou neza­hléd­ne toho roz­to­mi­lé­ho Falka. Pokud jste dospě­lý a sně­ní je pro vás ztrá­tou času, tak D-War ani nezkou­šej­te. Stejně tak, pokud hle­dá­te fil­mo­vé kva­li­ty jako výteč­né herec­ké výko­ny a úžas­ný scé­nář, zkus­te to jin­de. D-War si uži­je­te pou­ze, pokud se rádi nechá­vá­te uná­šet na vlnách troš­ku zbě­si­lé, ale zábav­né fan­tasie. Ale oprav­du vás varu­ji, jsem si jis­tý, že vět­ši­na z vás po zhléd­nu­tí pro­hlá­sí, že to byla pěk­ná ptá­ko­vi­na :).