Strhující film o drobné ženě s mocným hlasem, jejíž osud vás naplno zasáhne.
Písně Edith Piaf zná snad téměř každý. Jaký byl však osud této ženy, jejíž hlas zní tak teskně a vášnivě? To se nám snaží přiblížit nový koprodukční film, který sklidil spoustu pochvaly na filmových festivalech a nutno říct, že právem. Jedná se totiž o skutečný klenot mezi životopisnými filmy.
Děj se neodvíjí lineárně (jak bychom asi čekali), ale skáče mezi Edithiním mládím, dětstvím, dospělostí, smrtí. Toto rozložení ještě jaksi umocňuje tragiku celého Edithina života, kdy obraz skáče z krásné mladé ženy na belhající se trosku, ve kterou se ke konci života k nepoznání změnila. Tato proměna je naprosto šokující a divák je jí zasažen stejně jako lidé v Edithině životě. Těch je ve filmu skutečně mnoho a ne vždy si budete jisti o koho se vlastně jedná. Je fakt, že s některými skutečnostmi diváka snímek neseznámí (nebo pouze jen řekněme zevrubně), ale možná je to dobře a divák si tak bude nucen některá fakta sehnat a utřídit sám.
Co se týče hudby ve filmu jsou jí samozřejmě převážně písně Edith Piaf v celé své kráse. Jakousi spojovací ústřední melodií je úvodní pasáž písně „La foule“, která vám bude po skončení filmu ještě dlouho znít v hlavě. Fanoušci Edith se pak mohou těšit na většinu největších hitů včetně „Milord“, „Padam padam“ nebo „Non, je ne regrertte rien“. Zvláště posledně jmenovaná je ve filmu osudová. A troufám si říct, že ten kdo snímek shlédne už nikdy nebude tuto píseň slyšet stejně jako dříve.
O Edith Piaf bychom mohli říct, že v životě vše získala a také ztratila. Šťastné okamžiky střídají okamžiky naprostého zoufalství a utrpení. Vyrůstala v nevěstinci, dospívání strávila v bídě vydělávajíc si na živobytí a alkohol pouličním zpěvem, prošla kabarety, aby se z ní nakonec stala skutečná hvězda zpívající v plných sálech po celém světě. Zlomem v Edithině životě je však chvíle, kdy ztratí svou životní lásku. Cesta do nebytí je tak tragicky započata. Ovšem smrt musí být na konci každého životopisného filmu, či ne?
Herecké výkony jsou v tomto filmu výtečné a dokonce se nám zde ve vedlejší roli představí i Gérard Depardieu, který je ve své roli přirozený a nepochybně se jedná o jeho velmi povedenou roli po delší době (pomineme-li skvělého Obelixe). Hlavní ovace však patří představitelce Edith Marion Cotillard, která zvládá široký záběr emocí a stále ji věříte. Nutno také říct, že Marion skvěle zvládla i přeměnu Edith, která se děje v čase. Jediné co naznačuje, že se jedná o stále stejnou herečku, jsou Edithiny ruce, které jsou stále stejně krásné, byť ke konci života již zkřivené nemocí.
Na závěr bych chtěla už jenom říct, že se jedná o neskutečně silný film, který není snadné řádky postihnout v celé jeho kráse. Musíte vidět a hlavně slyšet. Musíte „prožít“ život s Edith Piaf, abyste na závěr mohli říct, že „ničeho nelitujete“a pochopit, že je to skutečně tak. Takže skutečně vřele doporučuji shlédnout tento film a klidně i vícekrát!!!
Autor recenze: Marie Masaříková
Nejnovější komentáře