Edith Piaf

Edith Piaf
14.03.2007

recen­ze

Přečteno: 76 krát

Ženy, jejíž boha­tý život by vysta­čil na roč­ní sto­páž býva­lé­ho dis­kuz­ní­ho pořa­du tabu. Špína, lid­ská spo­di­na, alko­hol – prá­vě to byly prv­ní vje­my, jichž se vrcho­va­tě dosta­lo malič­ké Edith, díven­ce, kte­rá se prv­ní­ho vrouc­né­ho vzta­hu dočka­la až od cizí pro­sti­tut­ky.

Díky své­mu výji­meč­né­mu talen­tu se však dáma s pře­zdív­kou žabec-vrabec (fran­couz­sky la môme-Piaf) odpou­ta­la od bíd­né­ho osu­du mili­o­nů jiných, zís­ka­la slá­vu a bohat­ství. Neštěstí ji však jako věr­ný druh pro­vá­ze­lo celým živo­tem. Ať už se jed­na­lo o dro­go­vou závis­lost, čas­té auto­ne­ho­dy či tra­gic­ké pří­či­ny sko­nu jejích blíz­kých. Edith Piaf se však přes všech­ny své eska­pá­dy a neřes­ti sta­la slav­nou a úspěš­nou. Ovšem těž­ko sou­dit, zda něco podob­né­ho potká i reži­sé­ra Dahana.

Pokud se chce neza­svě­ce­ný člo­věk sezná­mit s osu­dy slav­né šan­so­ni­ér­ky, je pro něj ten­to sní­mek vhod­ným pomoc­ní­kem, neboť mu ale­spoň po lopa­tě poskyt­ne zají­ma­vou for­mou vše pod­stat­né z její­ho živo­ta. Ovšem pro divá­ka, kte­rý se při­šel do kina podí­vat na skvě­lý film, zůsta­ne pou­ze u nevšed­ní­ho zážit­ku. Konečný dojem zachra­ňu­je svým zpě­vem samot­ná Edith Piaf a její herec­ká před­sta­vi­tel­ka Marion Cotillard (bude­te ohro­me­ni pro­mě­nou této krás­ky v obhroublou, sil­ně nalí­če­nou šan­so­ni­ér­ku). Když se na plát­ně spo­jí to nej­lep­ší z obou, běhá vám z toho mráz po zádech a slz­né kanál­ky očí vypo­ví­da­jí regu­lač­ní služ­bu. Dahan však této účin­né zbra­ně nedo­ká­že nále­ži­tě vyu­ží­vat a někdy dokon­ce nechá nebo­hou Cotillard krou­tit ústy, zatím­co Piaf mlčí. Dějové linie, kte­ré by si zaslu­ho­va­ly vět­ší pozor­nost, jsou na pokyn reži­sé­ra nemi­lo­srd­ně stři­há­ny a mís­to nich sle­du­je­me do omr­ze­ní dlou­hé zábě­ry na lid­skou trosku, kte­rá ze slav­né zpě­vač­ky zbý­vá.

Velkým pří­no­sem jsou opro­ti tomu pasá­že, v nichž Edith pro­ží­vá osu­do­vou lás­ku k boxer­ské­mu šam­pi­ó­no­vi Marcelu Cerdanovi. Ať už jde o fre­ne­tic­ké povzbu­zo­vá­ní své­ho miláč­ka v rin­gu, či chví­le jeho vytou­že­né­ho pří­jez­du, kdy mu celá pobláz­ně­ná odchá­zí vařit kávu. I kvů­li těm­to scé­nám, a zejmé­na pak str­hu­jí­cí­mu, zbě­si­le sestří­ha­né­mu závě­ru s nej­slav­něj­ší pís­ní Non, Je Ne Regrette Rien, ve vás zůsta­nou po odcho­du ze sálu sil­né emo­ce a ve své zahlou­ba­nos­ti bude­te tak tro­chu nará­žet do pou­lič­ní­ho osvět­le­ní.
Verdikt: Opět jeden důkaz toho, že sní­mek o vel­ké osob­nos­ti nemu­sí být záko­ni­tě vel­kým fil­mem. Přesto není jeho zhléd­nu­tí v žád­ném pří­pa­dě ztrá­tou času.

Vaše hod­no­ce­ní

Currently 4.00/5

1

2

3

4

5

Hodnocení: 4.0 z 5 (hod­no­ce­no 2x)

Ivo Petržílek

Vytisknout

Související člán­ky:

Komentáře

Jméno

Zapamatovat
Email

Web

Zpráva

Formát Texy

---

---