Když si uvědomíte, že trilogie Pán prstenů vydělala takové množství peněz, že by z toho pár let přežila naše republika, pak je udivující, že fantasy příběhy se na plátně neobjevují každý druhý den. Diváci, stále unešení zážitkem z filmů, které se věnovaly „prstenů, jenž vládne všem“, by jistě ocenili další podívanou, ve které se prohánějí nezdolní hrdinové, mocní mágové bojující o záchranu světa.Je tu ale jisté riziko, ne pokaždé to musí vyjít (nerad bych někoho zmiňoval, i když takové Dračí doupě zrovna oslňující nebylo). Je tak lepší sáhnout po předloze, která si zasloužila úspěch už v literární podobě. Eragon se tímto může pochlubit. Za inspiraci mu posloužil stejnojmenný román Christophera Paoliniho, první díl z plánované trilogie o dračích jezdcích. Jelikož se knihy prodávají jedna radost, není divu, že filmaři sáhli zrovna po Eragonovi.
Jeho přechod na stříbrné plátno se, ale nepovedl tak, jak by si fanoušci literární předlohy i diváci, kteří s knihami nemají zkušenosti, přáli. První skupina bude rozčarovaná kvůli tomu, že oproti psané verzi, je ta „obrazová“ dost ochuzená. Ostatní zase nebudou zrovna učarováni filmovými kvalitami, které jsou někdy opravdu sporné.
Nepříjemné je, že Eragon nepřichází v oblasti děje s ničím výjimečným. Příběh o mladém chlapci Eragonovi (Edward Speleers), kterému se do rukou dostane dračí vejce a on se tak stane dračím jezdce a novou nadějí rebelů v království tyranizovaném králem Galbatorixem (John Malkovich) nepatří mezi to nejoriginálnější, co si v knihkupectví můžete pořídit. Během sledování filmu vás v podstatě nepřekvapí nic, Eragon je jedno fantasy klišé za druhým. Pro příklad situace, kdy se z farmářského kluka stane za nedlouho bojovník a čaroděj tak silný, že může měřit síly v podstatě s kýmkoliv je v různých mutacích náplní každé druhé knihy.
Dalším průšvihem je, že se tu očividně počítalo se vznikem dalších dílů a tvůrci se na to až příliš upjali. Proto se nesnaží nás přílišně seznamovat s ostatními postavami, které očividně budou hrát později velkou roli v boji za svobodu království Alagaësie. Otázkou je, jestli se v sérii bude pokračovat. Výdělky jistě nebyly tak vysoké, jak producenti doufali (i když při rozpočtu 100 milionů dolarů není 245 milionů v kasách kin špatných). Ještě více to zamrzí, když vám řeknu, že se tu objevuje například Djimoun Hounson, který své herecké kvality prokázal už mnohokrát. V Eragonovi si zahraje jen pár minut, aniž by se pořádně dostal ke slovu. Nejvíce prostoru má logicky Eragon a jeho úhlavním soupeřem není překvapivě Galbatorix (John Malkovich stejně není tak sympatický záporný, jak umí být), ale skvěle namaskovaný Robert Carlyle jako Durza (králova pravá ruka). Jako bezcitný Stín je výtečný. Ženský faktor tu zastupuje zpěvačka Joss Stone jako věštkyně Angela (ve filmu se mihne jen na chvíli, ale v knihách je popisována jako jedna z nejmocnější uživatelů magie) a princezna Arya (Sienna Guillory). Ale ani ona nemá moc šancí se projevit. Jistě, hlavní je tu Eragon, ale trošku času navíc pro postranní charaktery by bylo jen ku prospěchu věci.
Ne, že by Edward Speleers nepodával příjemný výkon. Z počátku je sice rozpačitý a tápe, ale postupem času získává jeho herectví na přirozenosti. Ale po jeho boku se objevuje mnoho zkušených kolegů, kteří se nemohou dostatečně projevit.
Z akční stránky (která, řekněme si to bez okolků, hraje v fantasy také velmi důležitou roli) jsem byl také trošku rozčarovaný. Film neustále dělá to, že vás navnadí pár šťavnatými momenty, vy očekáváte, že se vám dostane luxusní podívané a ono nic. Mluvím jak o úvodní scéně, kde se schyluje ke gigantickém střetu mnoha draků, tak o finální bitvě rebelů s královými vojsky, kdy se v půli válečné vřavy objeví Eragon na své dračici Saphiře (v originále jí dabuje Rachel Weisz) a Durza na hřbetě kouřového přízraku. Jestli očekáváte, že jejich souboj bude prokládán záběry na ostatní bojující, tak se netěšte. Ve chvíli kdy se tito dva střetnou je všechna pozornost věnována jim a to, že rebelové zvítězili se dozvíte už jen jako informaci pronášenou ostatními postavami.
A přitom obrazově má Eragon co nabídnout. Triky jsou zvládnuty dobře, dechberoucí jsou exteriéry v podobě nádherných krajin od průzračných řek až po hrdé hřebeny hor. Právě tyto chvilky jsou možná na Eragonovi to nejlepší.
Eragon se nemůže s Pánem prstenů měřit, ale současně ani neklesá do hlubin, ve kterých se plácají Dračí doupě a jemu podobní. Nejvíce se asi u filmu pobaví starší děti. Eragon je vhodný pro ty, kterým se zdály Letopisy Narnie příliš roztomilé a Pán prstenů moc drsný. U tohoto filmu je hlavním problémem, že nedotáhne nic do konce. Otevře dveře, ale nechává vás jen nahlédnout, dovnitř vás nepustí. Kdyby bylo jisté, že vzniknou další pokračování, tak by byl Eragon slušný „předkrm“, takhle je to ale jen nedovařený „hlavní chod“.
