Expedice: Džungle (Jungle Cruise) – Recenze – 70%

EJ

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Píše se rok 1916 a cti­žá­dosti­vá brit­ská prů­zkum­ni­ce Lily (Emily Blunt) se sna­ží před lon­dýn­skou aka­de­mic­kou obcí obhá­jit expe­di­ci do Amazonské džun­gle, kde se pod­le dáv­né pověs­ti z dob kolo­ni­za­ce Jižní Ameriky údaj­ně nachá­zí magic­ký strom, jehož kvě­ty mají zázrač­né léči­vé účin­ky. Když se jí sexis­tič­tí věd­ci vysmě­jí, vydá se na expe­di­ci spo­lu se svým zžen­šti­lým bra­t­rem MacGregorem (Jack Whitehall) na vlast­ní pěst. Díky malé­mu nedo­ro­zu­mě­ní si na plav­bu po řece najme zemi­té­ho kapi­tá­na Franka (Dwayne Johnson), jehož boha­té zku­še­nos­ti kom­pen­zu­jí stav jeho pla­vi­dla i úro­veň jeho své­ráz­né­ho vystu­po­vá­ní. Po ces­tě však nará­že­jí na nej­růz­něj­ší nástra­hy džun­gle a krom toho je jim ve své ponor­ce v patách i němec­ký princ (Jesse Plemons), jenž chce pomo­cí kou­zel­ných kvě­tů dopo­moct Německu k vítěz­ství v prv­ní svě­to­vé vál­ce.

Photo © Walt Disney Studios

Expedice: Džungle je film z pro­duk­ce Walta Disneyho, jehož vznik byl (podob­ně jako u série Piráti z Karibiku) inspi­ro­ván atrak­cí v Disneylandu. Tentokrát jde o atrak­ci s názvem Jungle Cruise, kte­rá je v pod­sta­tě simu­la­cí dob­ro­druž­né plav­by po tro­pic­ké řece (v džun­g­li, s mecha­nic­ký­mi zví­řa­ty, umě­lý­mi vodo­pá­dy, domo­ro­dý­mi kme­ny a s prů­vod­cem, kte­rý si potr­pí na otře­pa­né slov­ní hříč­ky). Původ své­ho námě­tu sní­mek dokon­ce sám při­zná­vá v sek­ven­ci, v níž Frank vozí turis­ty po Amazonce přes­ně v tom­to duchu (včet­ně těch otře­pa­ných slov­ných hří­ček).

Film reží­ro­val půvo­dem špa­něl­ský fil­mař Jaume Collet-Serra, kte­rý dří­ve natá­čel pře­de­vším thrille­ry s Liamem Neesonem (např. Neznámý, Noční běžecnebo Cizinec ve vla­ku) a nyní mu byla svě­ře­na pro­duk­ce vel­ko­fil­mu, jenž se sna­ží jít ve sto­pách žánro­vě čis­tých dob­ro­druž­ných podí­va­ných ve sty­lu Indiana Jonese (což je ale poně­kud nedo­stiž­ný ide­ál) nebo zmí­ně­ných Pirátů z Karibiku (tam už při­ho­ří­vá) či Mumie (hoří!). Konkrétně s Mumií z roku 1999 sdí­lí Expedice: Džungle celé základ­ní sché­ma, zahr­nu­jí­cí humor­né a záro­veň akč­ní exo­tic­ké puto­vá­ní s prv­ky roman­ce mezi neo­hro­že­ným dob­ro­dru­hem a odváž­nou aka­de­mic­kou pra­cov­ni­cí, komic­kou posta­vu její­ho potrhlé­ho bra­t­ra, nad­při­ro­ze­no, dáv­nou legen­du opře­de­nou kolem reál­né his­to­ric­ké osob­nos­ti, zlé pro­kle­tí, pře­ta­ho­vá­ní o zásad­ní magic­ký před­mět i sou­bo­je s digi­tál­ní­mi hni­jí­cí­mi zápo­rá­ky. S tím ale, že Expedice: Džungle je ješ­tě o dost vět­ší a divo­čej­ší jíz­da, v níž akce stří­dá akci ve sku­teč­ně zbě­si­lém sle­du, tak­že na něja­ké nud­né pro­sto­je prak­tic­ky ani není mís­to.

Ve fil­mu tak figu­ru­jí krá­de­že i úno­sy, čet­né úpr­ky před pro­ná­sle­do­va­te­li v podo­bě lido­je­dů, němec­kých vojá­ků i věři­te­lů, sjíž­dě­ní peře­jí, pro­ni­ká­ní do zato­pe­ných chrá­mů a mno­ho dal­ší­ho. Celé to sto­jí na dob­ře napsa­ném pří­bě­hu, kva­lit­ně napsa­ných cha­risma­tic­kých a vzá­jem­ně se popi­chu­jí­cích posta­vách, odpo­ví­da­jí­cích výko­nech před­sta­vi­te­lů hlav­ních rolí, kon­zis­tent­ně hbi­tém tem­pu a cel­ko­vé nápa­di­tos­ti a vyna­lé­za­vos­ti, kte­rá je zna­tel­ná jak v akč­ní, tak v kome­di­ál­ní rovi­ně fil­mu. Nadstandardní zábav­nost si sní­mek udr­žu­je od začát­ku do kon­ce, nechy­bí mu ani momen­ty pře­kva­pe­ní a pad­nou­cí hud­ba (včet­ně skvost­ně pře­pra­co­va­né pís­ně Nothing Else Matters od kape­ly Metallica) a celé to při­po­mí­ná jed­nu vel­kou luna­par­ko­vou atrak­ci, což je vzhle­dem k půvo­du fil­mu jedi­ně při­ro­ze­né.

Potenciální výtky pak vyvstá­va­jí pře­de­vším z limi­ta­cí daných tím, že jde o pro­duk­ci od Disneyho, u nějž je nut­no počí­tat s tím, že se bude držet osvěd­če­ných recep­tur a ran na jis­to­tu a že v žád­ném pří­pa­dě nebu­de ničím pří­liš vybo­čo­vat. Nelze tak oče­ká­vat coko­li odváž­né­ho nebo nová­tor­ské­ho, mís­to toho se jen postup­ně odškr­tá­vá ze sezna­mu témat a moti­vů, kte­ré již dří­ve zafun­go­va­ly v mno­ha disneyov­ských hra­ných fil­mech posled­ní doby a (nepře­kva­pi­vě) fun­gu­jí i zde. Jedinou při­da­nou hod­no­tu tak v tom všem opět před­sta­vu­je výraz­ný eman­ci­pač­ní motiv (Lily je sebe­vě­do­má, cíle­vě­do­má, vytr­va­lá a soběstač­ná hrdin­ka, kte­rá hrdě nosí dlou­hé kalho­ty a hod­lá to natřít všem svým muž­ským kole­gům) a více než jen nazna­če­ný motiv homose­xu­ál­ní (MacGregor je ste­re­o­typ­ní gay a svou ori­en­ta­ci ote­vře­ně při­zná­vá). Specifičtější vady na krá­se pak spo­čí­va­jí kupří­kla­du v tom, že mezi Dwaynem Johnsonem a Emily Blunt to nejis­kří dost na to, aby jejich lás­ky­pl­né vzpla­nu­tí vze­šlé ze série hádek a neshod nepů­so­bi­lo tro­chu chtě­ně a na sílu, a že pří­liš­né spo­lé­há­ní na počí­ta­čo­vé tri­ky dru­hé ceno­vé dělá z mno­hých scén tma­vý digi­tál­ní miš­maš.

Pozitiva však výraz­ně pře­va­žu­jí nad nedo­stat­ky a činí z Expedice: Džungleide­ál­ní dob­ro­druž­nou podí­va­nou s humo­rem a s tro­chou fan­ta­sy a roman­ce, kte­rá na dvě hodi­ny chyt­ne a nepus­tí, spo­leh­li­vě zaba­ví a dá vzpo­me­nout na to nej­lep­ší z kla­sik dob­ro­druž­né­ho žán­ru (od Africké krá­lov­ny po Aquirre, hněv boží), byť v disneyov­sky při­bar­ve­ném a digi­tál­ně pře­plá­ca­ném kabá­tě.