Tlustej a línej kocour z krátkých komixových ftipů jako jediná animovaná postava v jinak normálně hraném filmu. Nápad je to jistě dobrý, ale zpracování je trochu rozporuplné.
Jon (Breckin Meyer) bydlí se svým domácím mazlíčkem, kocourem Garfieldem, který v duchu vtipně komentuje všechny jeho činnosti.
Garfield při tom žije naprosto klidným životem zlenivělého kocoura, který ze své rozežranosti a nedostatku pohybu až courá břicho po zemi. Stále se opakující scény, ve kterých Garfiled někam leze, jsou vykresleny velmi věrně i s tím jeho panděrem, které mu při tom překáží. Musím říct, že první polovina filmu je opravdu vtipná. Kritizované nepřirozené usazení Garfielda do filmu mi nepřišlo nijak špatné. Naopak bych řekl, že to bylo zvládnuto celkem úspěšně.
Pak se ale stane něco, co Garfield nečekal ani v tom nejhorším snu. Jeho páníček se zamiluje do zvěrolékařky Liz (Jennifer Love Hewitt), která mu při jednom Garfieldově vyšetření vnutí, jakožto hodnému člověku, malého pejska jménem Odie. Garfield nemůže věřit svým očím a za trest dělá Odiemu to nejhorší co může, aby mu ukázal, že tady pro něj není místo. Fakt, že Odie může spát v Jonově posteli, což Garfield nikdy nesměl, ho vytáčí k nepříčetnosti.
Zželí se mu ho teprve, když se jednoho dne Odie zatoulá a dostane se do rukou zlého Chapmana (Stephen Tobolowsky), který ho chce do televizní show, ve které musí Odie, za pomoci elektrického obojku, poskakovat. Garfield se za ním vydává, aby ho zachrálnil a přivedl zpět.
V tomto momentě se příběh zcela změní v dětský film o zvířátkách, která jsou tak šikovná a chytrá, že vyzrají i na člověka. Gagy přestávají být vtipné, vlastně už jich tam ani tolik není a limonádový závěr to celé podtrhne. Prostě druhá polovina filmu se trochu hodně vymkla předloze a zcela otevřeně se orientuje na dětské publikum, kterému Garfild, podle mého, přímo určen není.
O filmu:
USA, 2004, 85 min
Oficiální web: Garfield
Režie: Peter Hewitt
V hlavních rolích: Bill Murray, Jennifer Love Hewitt, Debra Messing, Stephen Tobolowsky, Breckin Meyer
