Golden Axe

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Golden Axe, jmé­no, jehož vyslo­ve­ní mno­hým roz­bu­ší srd­ce na míru mís­ty až nezdra­vou.

Ano, tak se hlá­sí pra­vá legen­da.

Na počát­ku byla jed­nič­ka a nula. Z jejich vzá­jem­ných neko­neč­ných kom­bi­na­cí se zača­ly rodit počí­ta­čo­vé pro­gra­my. Člověk je pocho­pi­tel­ně tvo­rem hra­vým, tak­že mu neči­ni­lo vel­kých pro­blé­mů si i z toho­to utvo­řit zába­vu. Jedna z prv­ních počí­ta­čo­vých her byl slav­ný Pong, pri­mi­tiv­ní, leč zábav­ný. Pro mě osob­ně počí­ta­čo­vá his­to­rie však začí­ná až s pří­cho­dem hry Golden Axe.

Žánrově se jed­ná o fan­ta­sy akč­ní řež­bu (doslo­va). Hra sice má jaký­si pří­běh, ale ten je prost­ší než _________ (doplň­te si jmé­no neob­lí­be­né popu­lár­ní osob­nos­ti), či dokon­ce než ___________ (doplň­te jmé­no ješ­tě více neob­lí­be­né osob­nos­ti). To vůbec ale neva­dí, neboť o pří­běh zde ani nejde. Na začát­ku si vybe­re­te jed­nu ze tří mož­ných posta­vi­ček. Zde se mož­ná nachá­zí jed­na z výraz­ných chyb ve hře, neboť posta­vič­ky nejsou dosta­teč­ně her­ně vyvá­že­né. Z celé plejá­dy (Barbar, Amazonka a Trpaslík) to zce­la jas­ně vyhrá­vá - pře­kva­pi­vě - malý, zele­ný trpas­lík s nabrou­še­nou seke­rou. Jelikož hra pod­po­ru­je i mul­tipla­yer (rozu­měj na jed­nom počí­ta­či, o síti se teh­dy pocho­pi­tel­ně neu­va­žo­va­lo), tak tato situ­a­ce vel­mi čas­to ved­la k doha­dům, „kdo že to bude hrát za toho trpas­lí­ka“.

Hra vyšla v roce 1989 ve spo­leč­nos­ti SEGA, kte­rá se tím­to poči­nem etablo­va­la jako jed­nič­ka mezi her­ní­mi arká­da­mi. Obsahuje cel­kem - pokud si pama­tu­ji - 8 leve­lů, kte­ré jsou s při­bý­va­jí­cí dobou stá­le obtíž­něj­ší. Celkově však hra neby­lo nijak moc těž­ká a po krát­kém tré­nin­ku došel do finá­le hry sko­ro kaž­dý. V dneš­ní době si pod win xp, vis­ta, apod. hru pocho­pi­tel­ně neza­hra­je­te, ale díky exis­ten­ci růz­ných emu­lá­to­rů to nako­nec stej­ně jde.

Trocha vzpo­mí­ná­ní na časy podiv­ně září­cích moni­to­rů a pixe­lo­vě odpor­ných posta­vi­ček, jejichž pohyb je pod­kres­len midi hud­bou, není nikdy na ško­du. Snad se jed­ná jen o sen­ti­ment, ale když jsem na inter­ne­tu hle­dal něja­ký her­ní obrá­zek z Golden Axe, tak mě pře­pa­dl tako­vý zvlášt­ní pocit.

Ano, hry typu Golden Axe měly ve své době jis­té kouz­lo i kvů­li tomu, že se roz­hod­ně nejed­na­lo o pro­dukt smě­řu­jí­cí k širo­kým masám (jak je tomu u počí­ta­čo­vé zába­vy hoj­ně dnes).