Hans Rath a Bůh pravili, že si musíme promluvit. Na Štědrý den!

Když Bůh pra­ví, že si musí­te pro­mlu­vit, věř­te mi, že se jen tak nevzdá. A bude vás pro­ná­sle­do­vat kde­ko­liv. Neodlepí se. A nako­nec s ním pro­jde­te chtě nechtě celou jeho pozem­skou zku­še­nos­tí, kte­rá bude tak drs­ná stej­ně jako smol­ná nebo neu­vě­ři­tel­ně sil­ná. Tady už potom zále­ží na tom, jakým úhlem pohle­du se na to celé dívá­te. A taky si doce­la dob­ře poml­sá­te, když zalis­tu­ji kni­hou… dosta­nu se ke zla­té­mu hře­bu celé­ho díla toho úžas­né­ho spi­so­va­te­le Hanse Ratha:

„Otevřu dvíř­ka. Když na mě vypad­ne laný­žo­vý salám, pocho­pím, že mat­ka výji­meč­ně nepře­há­ně­la. Od minu­ty bych si mohl otevřít luxus­ní restau­ra­ci. Jsou tu kre­ve­ty, kavi­ár, korý­ši, nej­růz­něj­ší peče­ně a paš­ti­ky, drů­bež, lahod­né salá­ty, a navíc ušlech­ti­lý sýr pro kva­lit­ní zakon­če­ní veče­ra. Studený bufet plný super­la­ti­vů, kte­rý sta­čí naser­ví­ro­vat. Matka se sice už léta vyhý­bá vaře­ní, o Vánocích se ale nene­chá při­pra­vit o to, aby vlast­no­ruč­ně nachys­ta­la pochout­ky dove­ze­né jejím lahůd­ká­řem…

…Na Jonasově bytě je poli­cej­ní pás­ka. Chvíli váhám, jest­li ji mám poru­šit. Neděsí mě pří­pad­ná poku­ta, pro­to­že bez­tak nemám pení­ze. Ale můžou za to člo­vě­ka zavřít? Dojdu z závě­ru, že nemám na výběr. Když vrch­ní komi­sař­ce Krollové povím, že si chci z bytu odnést prádlo, pro­to­že jinak vlast­ním jenom to, co mám prá­vě na sobě, zaru­če­ně se posta­rá, abych si příš­tě prádlo vymě­nil až v násle­du­jí­cím roce. A nevím, kdo jiný by mi na Štědrý večer umož­nil prá­vo­plat­ný vstup do Jonasova lof­tu.“

Miluju jeho popi­sy míst, jíd­la, poci­tů, poča­sí a myš­le­nek! A ty roze­hra­né situ­a­ce, kte­ré jsou nepřed­ví­da­tel­né, kte­rý­mi pro­chá­zí spo­leč­ně s hlav­ním hrdi­nou způ­so­bem tak čti­vým a vzru­šu­jí­cím, že se nemů­že­te odtrh­nout.

Druhý díl: Ďábel je taky jenom člo­věk, je snad ješ­tě o dva chlu­py lep­ší než toto!!!!

Takže, dopo­ru­ču­ji si na tuhle kni­hu pře­de­vším vyhra­dit dost času, kte­rý nebu­de ničím vytr­ho­ván a rušen. Protože si toho psy­cho­lo­ga, nepří­liš úspěš­né­ho tera­pe­u­ta, oprav­du zami­lu­je­te. Něčím jako by byl kaž­dé­mu zná­mý, něčím jako by se kaž­dé­ho dotý­kal. Každý z nás má dny jako on. Každá z nás někdy uva­žu­je jako on. A pak se o to radě­ji vrh­ne­te do toho pro­ví­ře­né­ho živo­ta ve chví­li, kdy mu do něj vrh­nul Abel Baumann, kte­rý o sobě tvr­dí, že je Bůh. Může mít tako­vý tera­peut lep­ší­ho adep­ta na blá­zi­nec? Nebo se jím sta­ne on sám! Kdo tady vlast­ně má sku­teč­ně poru­chu osob­nos­ti? A jaké jsou všed­ní dny nevšed­ní­ho psy­cho­te­ra­pe­u­ta?

A navíc ta vánoč­ní atmo­sfé­ra!

Lehounké čte­ní plné nad­hle­du, vti­pu, meta­for a úle­vy, oko­ře­ně­ní živo­ta a úsměvů – tak asi nej­lé­pe cha­rak­te­ri­zo­vat to, kam se v této kni­ze pono­ří­te. Protože mož­ná je váž­ně prav­da, že šest dnů Bůh tvo­řil, sed­mý odpo­čí­val a osmý začal hle­dat psy­cho­te­ra­pe­u­ta.

O auto­ro­vi:

Hans Rath se naro­dil ve Straelenu v Severním Porýní. Obyvatelé toho­to regi­o­nu se živí země­děl­stvím a zahrad­ni­če­ním. Kdo se neho­dí ani na jed­no, musí na gym­ná­zi­um. Po matu­ri­tě stu­do­val filo­zo­fii, ger­ma­nis­ti­ku a psy­cho­lo­gii v Bonn. Pracoval jako čer­padlář, sta­veb­ní děl­ník, jevišt­ní tech­nik, diva­del­ní kri­tik a taky ana­ly­zo­val diva­del­ní scé­ná­ře. No a nako­nec skon­čil ve střed­ním manage­men­tu, odkud si řekl, že toho má dost. A tak žije a pra­cu­je v Berlíně jako autor na vol­né noze.

Vydalo nakla­da­tel­ství Anch-Books, 2015,2016, www.anch-books.eu