Ne, Clive Barker určitě není autorem jednoho díla, ale je to právě „Hellraiser“, jehož si i sám režíroval a díky němuž se zapsal do dějin.
Osobně jsem vždycky upřednostňoval Stephena Kinga jako svého nejoblíbenějšího spisovatele. Myslím hororového samozřejmě, i když King bude můj oblíbený obecně. Jednou jsem pak objevil Cliva Barkera. Britský spisovatel mi otevřel úplně jiné dveře. Nemyslím teď filmové dveře, ale dveře literární. Přečetl jsem jeho „První knihu krve“ a musím říct, že King nikdy nezašel tak daleko. Barker byl syrovější, drsnější a pro mě hrůznější. Ale nikdy jsem si ho neoblíbil tolik jako Kinga. Ani nevím čím to je, snad tím, že jeho stylu pro mě něco chybí. Asi to ani nedokážu pojmenovat. Možná to bylo šokem z knihy „Hellraiser“.
„Hellraiser“ mě vyděsil, byl pro mě skutečně dost hrůznou zkušeností. Hnusil se mi, ale přesto jsem ho dočetl a pak jsem se k němu dlouho nevrátil. Ale člověk se vyvíjí, mění se a já se postupem času k „Hellraiserovi“ přece jen zase dostal a zjistil jsem, že je to hodně dobrý příběh. Hnusný, děsivý, ale prostě dobrý. Otevírá svět, který bychom, někde ve skrytu duše, možná všichni chtěli zakusit, ale až pozdě si uvědomíme, že bychom se z tohohle nikdy nedostali. Chtíč je smrtelný hřích a cenobité nám to dokazují v plné míře. Rozkoš a bolest se spojují v hrůzném koktejlu, který už je od počátku temný a děsivý.
„Hellraiser“ je příběh muže, který chce víc. Nechce jen sex, chce pocítit tu největší rozkoš, jakou může člověk zažít. Rozkoš je spojena s bolestí a on je ochoten ji podstoupit. Snad proto, že neví, do čeho vlastě jde. Vyřeší záhadný hlavolam a dostává se do pekla. Anebo nebe? Sám vlastně neví, když se vrátí. Ale vrátí se a potřebuje lidská těla, aby se mu mohla vrátit i jeho skutečná podoba. Po zkušenosti se světem cenobitů holt už není „krasavcem“, kterým býval. Když chcete zažít skutečné potěšení, doslova vás to roztrhá na kousky.
Ikonickým pro „Hellraisera“ se stal Pinhead, jeden z cenobitů, který ještě v tomhle filmu nedostal takové místo. Vlastně, co si budeme povídat, cenobité jsou drženi v pozadí a jejich velké zjevení přichází až ve finále. Ze všeho nejvíc jde o samotné postavy a jejich příběh. Je tu Frank, který se vrací z pekla/nebe, aby dál pokračoval ve svém nekonečném hledání potěšení, ale k tomu potřebuje Julii, manželku svého vlastního bratra, která ho miluje. Kdysi před svatbou si to s Frankem rozdala na vlastních svatebních šatech a od té doby na něj nemůže zapomenout. Frank je totiž nejlepší. Larry, Frankův bratr, o ničem neví, a žije ve sladké nevědomosti. Jenže do dění se zapojuje jeho dcera, která je tou, jíž Frank málem dostane, aby se celý zkompletoval, zároveň je tou, které se do ruky dostane krabička, jež přivádí cenobity do našeho světa.
Co se na filmu musí ocenit, jsou úžasné efekty a masky, které jsou skutečně parádní. Nejlépe je to patrné na cenobitech, kteří jsou oživlými nočními můrami. Otevřené hrdlo, hlava plná hřebíků, cvakající zuby, rozplizlá hlava, jsou dokonalí, jsou hrůzní a jsou jedněmi z nejděsivějších bytostí, které jsou v hororovém světě známé. I když se jedná o démony, jsou to démoni, s kterými je možné smlouvat, což je na jednu stranu hezké, ale klidně bych se bez toho obešel.
Finále a příchod cenobitů je něco, co tenhle film posouvá skutečně mezi nejhorší noční můry filmového světa. „Hellraiser“ není dokonalý, má své slabiny, příběh je nedovyprávěný celý, ale přesto se jedná o silný snímek, který s vámi, pokud nejste zvyklí na něco drsnějšího, dost zamává.
Photos © New World Pictures
