Chcete-li se bát nad skvělou knihou a poznat jedno z nezapomenutelných míst, nenechte si ujít knihu s názvem „Paříž katakomby“, které napsal Jeremy Bates a vydalo nakladatelství XYZ.
Paříž, pro někoho má nezapomenutelné romantické kouzlo, pro jiné „katafily“ je rozsáhlou podzemní sítí katakomb, kde se skrývá labyrint tunelů, místností a míst, kde v daných dobách spočinuly pozůstatky několika milionů mrtvých.
Začalo to tunely vytesanými ve vápencové skále někdy před dvěma tisíci lety prvními románskými obyvateli. K obrovské expanzi katakomb pak došlo ve středověku za doby rozkvětu katedrál, kdy se hloubilo dál a dál a podzemní prostory se začaly zakusovat do podzemí několika arrondissementů na levém břehu i předměstí nacházejících se jižně od vlastního městského komplexu.
Na konci osmnáctého století, kdy bylo rozšiřování katakomb už dávnou minulostí, se plocha města zvětšila tolik a z Paříže se stala natolik přelidněná metropole, že tu bylo stále méně prostoru. Městská populace potřebovala pozemky na stavbu domů i na hřbitovy. Kostely měly sice své vlastní hřbitovy, jejich plocha byla ale nedostatečná a přestala vyhovovat také z hygienických důvodů. Aby úřady uvolnily prostor pro cenné stavební pozemky a omezily zdravotní rizika plynoucí z nepříliš hluboko zakopaných mrtvol, které se na nemnoha místech doslova vyvalily z hrobů a ocitly se ve sklepeních, bylo nařízeno všechny těla vykopat. Po několik dalších desetiletí byly kosterní ostatky zhruba šesti milionů mrtvých skládány do opuštěných chodeb, kde tak vznikl největší masový hrob na světě.
Celý „hororový“ příběh, při kterém se vám bude tajit dech a běhat mráz po zádech, odstartuje nález videokamery ztracené v katakombách s děsivými až strašidelnými záběry mladé a zoufalé ženy bloudící tmavými, vlhkými chodbami katakomb.
Byla na ní vystrašená žena, která před něčím utíká, pak tma a jen její zoufalý výkřik a pak už nic…. Bylo to video autentické? Nějaká žena se ztratila v katakombách a měla prostě smůlu, že narazila na někoho, kdo jí provedl něco strašného….
Skupinka o počtu čtyř mladých lidí se sama vrhá do vlastního pátrání a hledání dívky, a aniž by cokoliv nahlásili na místní policii, vrhají se do víru děsivého bludiště podzemních katakomb. Vede je zvědavost odhalit tajemství a kdo ví, možná najít i tělo ztracené dívky, a pokud přeci jen zůstala souhrou náhod a okolností naživu, tak ji i zachránit a dozvědět se, co se s ní vlastně ve skutečnosti stalo.
Sami tušili, že to co plánují, je nebezpečné a nezodpovědné, a to ještě v tu chvíli netušili, že nejsou daleko od pravdy. Nevědomky totiž rozehrávají nebezpečnou hru, na jejímž konci ne všichni odejdou živi a zdrávi. To co se mělo stát, a to mělo teprve přijít.
A co když v katakombách je šílený vrah, co když tam bude, nebo se může tam klidně vrátit? Co když se oni, stejně jako ta žena ztratí?
Knihou postupně provází čtyři hlavní hrdinové Pascal, Will, Robert a Danielle. Při jejich bloumání chodbami se dovídáme spoustu zajímavých historických dat o městě, o znepokojivé historii vnitřního města. Vrátí se vůbec všichni ještě zpět, nebo je pohltí ony samotné a nikdy nekončící chodby? Vrátí se všichni z osudného podzemí? Čemu všemu budou muset nakonec čelit, a jaké nebezpečí tam na ně číhá?
„Když jsi v katakombách, svět nahoře neexistuje. Nemluvíme o něm. Jsi svobodnej od minulého života. Máš svobodu vymyslet si, kdo budeš. A k nový identitě patří i nové jméno.“
Celková délka sítě chodeb pod hlavním městem údajně přesahuje 300 kilometrů. Některé chodby jsou až 30 metrů pod zemí, tedy zcela mimo dosah mobilních vysílačů. Některé jsou tak široké, že jimi může vedle sebe pohodlně jít deset lidí, zatímco do jiných se dostanete jenom plazením po břiše.
V jednu chvíli vám to konečně zaklapne – že se nedostanete ven živí. A co pak? Dáte průchod svému zoufalství a zhroutíte se na chladnou zem? Nebo budete pokračovat v beznadějném pochodu dál hnáni naivní vírou v záchranu nebo pouhou vůlí přežít? Neobrátíte se nakonec i proti těm, kdo tu jsou s vámi. Nepobijete je jednoho po druhém kvůli hladu nebo protože jste nakonec zešíleli?
Nebo se šílenství dostaví až pak, když budete jen kost a kůže, kdy se krysy osmělí a začnou být natolik drzé, že začnou ochutnávat vaše živé maso, a vy budete zatím odpočítávat hodiny a minuty, které vás dělí od vaší vlastní smrti?
„Já nechci takhle umřít, alespoň ne tady, ne takhle, nechci umřít v masovém hrobě, nechci být jen další hromádka bezejmenných kostí, na kterou svět zapomněl.“
Tento hrůzostrašný příběh mě naprosto pohltil a vtáhnul do samotného děje a sítě podzemních chodeb a katakomb. Chvílemi, díky živým popisům prostředí, jsem cítila, jak na mě dýchá zatuchlost, vlhkost a chlad samotných chodeb, občas jsem na vlastní kůži pocítila klaustrofobii a mrazení v zádech.
Ať chcete nebo ne, samotné atmosféře katakomb na žádné stránce neuniknete, dýchá na vás přímo z každého řádku a stránky knihy, a vy jste chtě nechtě vtaženi do příběhu plného napětí a neočekávaných zvratů. V duchu až do poslední chvíle doufáte, že všichni čtyři hlavní hrdinové vyváznou živi a vše bylo jen noční můra, jež se s ranním rozbřeskem rozplyne....
Navíc je kniha doplněna o krátké kapitoly, takže čtení knihy, možná i díky neustálému napětí, rychle utíká a než se nadějete, je kniha přečtená. Já osobně jsem ji nedokázala odložit z ruky a musela jsem číst, dokud jsem nepřišla na kloub tomu, co tak děsivého a smrtícího se skrývá v katakombách. Toužila jsem toto tajemství co nejrychleji rozluštit.
PAŘÍŽ KATAKOMBY
Je jeden z románů ze série nejděsivější místa světa, neboť je situován do reálného místa. Čtenáři se tak mohou díky románu dostat na místa, kam by se jinak pravděpodobně ve svém životě nedostali a nepodívali. Na některá se můžete osobně podívat prostřednictvím webových stránek autora Jeremy batesbooks.com
PAŘÍŽ KATAKOMBY
Napsal: Jeremy Bates
Vydalo nakladatelství XYZ ve společnosti Albatros Media, a.s.
Počet stran: 445
