„Ten pocit nikdy nevyprchal, dokonce ani ve chvíli, kdy zemřel. Proto nikoho nepřekvapilo víc než mě samotnou, že se má dlaň tak dobře hodí i do dlaně cizí.“ (str. 212)
Svět po válce. Vládu převzali Vlci, kteří vykořisťují všechny obyvatele. Hlavní hrdinka Eden, ale stále věří, že jim v tom dokáže zabránit. Má průvodce od svého údajně zesnulého otce, který ji má zavést na ostrov, kde je neutrální zóna. Není to však tak jednoduché. Nejdříve se musí dostat z ostrova, kde je sledují Vlci a ještě ten ostrov najít.
Kniha vás na první pohled zaujme zajímavou obálkou. Ne jenom, že skvěle vypadá, ale když se ji dotknete, je to skutečně jako kdybyste knihu vyváleli v písku. Příjemně to dotvářelo atmosféru při čtení knihy. Moc se mi to líbilo a dávám za to velké plus.
„Když vám rozervou srdce na kusy, je snadnější si přát, abyste nikdy nepoznali, jaké to vlastně je, mít srdce vcelku.“ (str. 56)
K obsahu knihy jsem si nedokázala udělat jednotný názor. Samotný nápad je podle mě dost dobrý, ale nejsem si úplně jistá, jestli tomu odpovídá zpracování. Ze začátku jsem se nemohla vůbec začíst, četlo se mi poměrně těžce. Do děje jsem se nemohla dostat skoro vůbec během celé knihy. Postavy nebyly dost propracované na to, abych si k nim dokázala vytvořit nějaké pouto a bylo mi i docela jedno, jak to s nimi dopadne.
Myslím, že by knize hodně prospělo, kdyby se některé části vyškrtaly, další přepsaly a trochu upravily. Jak jsem psala, kniha má podle mého názoru velký potenciál a kdyby se ji věnovalo trochu více času, tak mohla i splnit očekávání, která vznikla z nápadu.
„Lhaní je jedna z nejhorších věcí, které můžeš udělat.“ (str. 257)
Kniha je velmi odpočinková a myslím, že když člověk nemá příliš velké očekávání, si ji člověk může i dost užít. Ideální je podle mého názoru vzít si knihu někam k vodě a jen tak si s ní zkrátit den. Je velmi nenáročná a chvilkama jsou zde i velmi pěkné myšlenky, které vás donutí se usmát. Knihu bych doporučila jako nenáročnou na pohodové letní dny.
„Ráda bych na něj zapomněla, ale takhle strach a nejistota nefungují, řekla bych. Drží se vás, hrabou se ve vás, najdou si způsob, jak vyplavat na světlo, dokonce i tehdy, kdy si myslíte, že jste je nadobro zahnali. Možná zvlášť tehdy.“ (str. 115)
Za poskytnutí knihy děkuji Albatros Media a knihu můžete zakoupit zde.
