(zatím nehodnoceno)
Loading...Režisér Martin Scorsese natočil rodinný film nominovaný na 11 Oscarů, kterým skládá poctu průkopníkům kinematografie. Hrdina jeho snímku Hugo (Asa Butterfield) žije ve 30. letech minulého století na pařížském nádraží, kde se stará o hodiny a musí se skrývat před nádražním hlídačem (Sacha Baron Cohen) se svým dobrmanem, který jej chce jakožto bezprizorního sirotka šoupnout do sirotčince. Malého chlapce, jemuž za nepříliš jasných okolností uhořel otec (Jude Law), jenž mu po sobě zanechal nefunkčního automatona (předchůdce robota), ale přitahuje nádražní krámek starého prodavače (Ben Kingsley) mechanických hraček. Tomu se snaží krást jednotlivé součástky, aby tak podle deníkových zápisků svého tatínka opravil torzo automatona a doufá, že tím odkryje jakési tajemství. Prodavač jej ale při jednom takovém pokusu chytí a pod pohrůžkou, že spálí deník jeho otce, jej donutí, aby mu pomohl opravovat rozbité hračky. Navíc se Hugo seznámí s jeho vnučkou Isabelle (Chloë Grace Moretzová), vášnivou čtenářkou, která jej přivede na stopu jednoho velkého dobrodružství.
Scorsese, který se doposud nikdy ve své filmové kariéře nevěnoval žánru dětského filmu, si pro tento svůj debut v devětašedesáti letech vybral adaptaci rozsáhlého románu Briana Selznicka, příbuzného hollywoodského magnáta a producenta Davida O. Selznicka (1902 – 1965), která získala několik prestižních ocenění v oblasti literatury pro děti. Knížka, která vyšla i u nás, vypráví takřka modelový příběh Olivera Twista, zasazený ale do pařížských reálií a skrze svého dospívajícího hrdinu objevuje krásu starých němých filmů a rehabilituje ztracenou důstojnost jednoho z průkopníků trikového filmu Georgese Mélièse (1861 – 1931). A právě o francouzského filmového nadšence jde nakonec Scorsesemu v jeho snímku především. Dědic obuvnické firmy zakoupil v roce 1888 divadlo Roberta Houdiniho a začal v něm pomocí laterny magiky promítat vlastní pohyblivé obrázky. Zdokonalil vynález filmové kamery bratří Lumiérů a vybudoval první filmový ateliér na světě, v němž vytvořil okolo 500 krátkých filmečků, u nichž popustil uzdu své fantazie a rozvinul nápadité prvky filmové magie. První světová válka ale jeho filmařské nadšení zhatila, posléze tedy na natáčení zcela zrezignoval a skončil pozapomenut jako prodavač hraček na nádraží Montparnasse. Objevili ho až po dalších šestnácti letech surrealisté, které fascinovala jeho imaginace.
Scorsesemu tento motiv starého zneuznaného génia posloužil jako klíčový odrazový můstek pro vyprávění o pionýrských počátcích kinematografie, o posedlosti a zápalu jejích zakladatelů. Původní dickensenovská historka o sirotkovi tak ve druhé půli filmu zcela ustoupí do pozadí na úkor legendárního filmaře, jemuž propůjčil charakteristické vizionářské rysy právě kongeniálně Ben Kingsley. Škoda, protože v tuto chvíli se tak snímek stává spíše už jen cinefilní holdem němým filmům a jeho tvůrčím osobnostem, které ovlivnily dějiny kinematografie. Sám Scorsese se podílí na restaurování starých klasických filmových děl a je vášnivým obdivovatelem a znalcem filmové historie. Potud se tedy nelze jeho zápalu a záměru divit. Smůla ale je, že tím de facto zdevalvoval základní příběh malého Huga, který tak bohužel pozbyl jakýchkoliv logických souvislostí a přesahů. Nejen že se jako diváci nedozvíme nic o prehistorii jeho vztahu s otcem, krátký flashback nám podstatné informace nesděluje, ale dokonce postava Huga ani nedoklene dramatický oblouk svého putování, protože oživení automatona se stává náhle podružné. K tomu všemu řadě načrtnutých motivů, jako například vrzající dřevěná noha nádražního hlídače, který je patrně válečným veteránem, nebo Isabellin klíček ve tvaru srdce, jež shodou náhod pasuje do natahovacího strojku automatona (jak k němu přišla a kdo byli doopravdy její adoptivní rodiče?), chybí další propojení a vysvětlení. Scorsese se až příliš spolehl na prvoplánový výlet do minulosti a světa Georgese Mélièse a okouzlením dobovými kinematografickými postupy, jejichž odkazy svůj film prošpikoval.
Nespornou technickou kvalitou je na druhé straně 3D technologie, kterou Scorsese využívá absolutně funkčně, když kamera proplouvá útrobami mechanických součástí velkých nádražních hodin. S úžasem se tak můžeme oddávat vznešené strojové symfonii obrazu, která příkladně ukazuje, jak by se měla využívat hloubka ostrosti v plné plasticitě v možnostech stereoskopického zobrazení. O poznání nudnější je už ale stylizovaný soundtrack Howarda Shorea, který kompiluje francouzské melodie, ve kterých musí znít harmonika, jinak bychom asi dostatečně nenasáli atmosféru Paříže.
Hugo a jeho velký objev má bohužel přes dvě hodiny a tato stopáž běžného diváka, který očekává především napínavý příběh a ne jen okázalou trikovou podívanou, bohužel moc nestrhne k nějakému většímu zážitku. Ústřední zápletka s Hugovým mrtvým tatínkem a jeho odkazem není totiž vůbec vyřešena a kam se svým pátráním vlastně Hugo posunul, není také zrovna zřejmé. Odtud pramení pravděpodobně i důvod, proč nakonec český distributor film vůbec nedaboval, ale ponechal jen otitulkované kopie. Snímek totiž není paradoxně vhodný pro dětské publikum, na to je příliš zahleděný do oslavy kinematografie i vlastního filmařského řemesla a neposkytuje právě ono trailerem slibované dobrodružství, kde bychom se s dětskými hrdiny mohli bát, fandit jim a spoluprožívat jejich osud.
Pokládám se za velkého cinefila, ale i mne bohužel Scorseseho nový film chvílemi značně nudil. Hugo a jeho velký objev je tak ukázkový případ snímku, který sice nabízí kouzlo filmového zázraku, ale spíše z technické a dějepisné stránky věci, chybí mu ale to nejdůležitější, co činí film uměním a ne jen odvedeným řemeslem, totiž kompaktní příběh.
Nejnovější komentáře