(zatím nehodnoceno)
Loading...Zapomeňte na kouzla, která jste již viděli nebo jste o nich slyšeli. Zapomeňte na Davieda Copperfielada. Prostě zapomeňte na vše, co kdy kouzla jen připomínalo a nechte se unést poetickým vyprávěním o iluzionistovi Eisenheimovi.
Kouzla a čáry
Pokud se vydáte na film s názvem Iluzionista, nepochybně budete očekávat, že uvidíte fantastická kouzelnická čísla, při kterých se vám bude tajit dech. Ne ve všech filmech, které toto slibují se jich skutečně dočkáte, ovšem v případě Iluzionisti budete jistě velmi příjemně překvapeni. S magií se setkáte hned v počátku filmu a neopustí vás až do spuštění závěrečných titulků. Jak se děj bude ubírat vpřed, možná nejednoho diváka napadne, že kouzla zde tvoří pouze jakousi kulisu příběhu, že to nejdůležitější je naprosto mimo oblast kouzlení. Ovšem ne vše je v tomto filmu tak, jak se zdá.
Lidé a láska
Ne pouze o kouzla v tomto snímku běží. Film především pojednává o lásce. A to (dalo by se říct) v té nejtradičnější podobě. Iluzionista se tedy může jevit jako naprosto tuctový romantický film oděný do historických kostýmů a kulis, ovšem pokud se mu poddáte, bohatě se vám odmění. Sledovat osudovou lásku v podání Eisenheima a vévodkyně z Těšína je samo o sobě magické. Vidíme, jak se potkají jako děti, jak spolu vyrůstají, kvůli společenským poměrům jsou rozděleni a po letech se znovu setkávají, kdy Sophie je už (téměř) zasnoubená s jiným. Nebojte se! Tímto vám neprozrazuji nic zásadního, vše zde uvedené se dozvíte asi v prvních 20 minutách filmu. Je fakt, že i následný vývoj děje je poněkud fádní, ale kupodivu vás nepřestane bavit. To že mužem, který se zasnoubí s vévodkyní z Těšína je následník trůnu princ Leopold, je tak nějak jasné od první chvíle, co se princ objeví na scéně. Nicméně, jak dopadne soutěžení dvou mužů rozdílného stavu i charakteru (tedy Leopolda a Eisenheima) vám neprozradím. Raději se zaměřím na hlavní protagonisty filmu.
Fandit či nefandit?
Ústřední roli iluzionisty Eisenheima si vystřihl Edward Norton. Vzhledem k tomu, že se jedná o herce s velmi širokým záběrem rolí a chrakterů (vzpomeňte na Kult hákového kříže a porovnejte jej s Allenovým Všichni říkají miluji tě!), neočekávejte fádní herecký výkon. Přestože některé scény by mohly sklouzávat k nechutnému patosu a srcebolným grimasám, v Nortonově pojetí, jsou tyto scény skuteně dojemné, bez přehnaného tlačení na city. V jedné scéně se dokonce nemůžete ubránit pojetí, že Eisenheim má oči podlité krví. Ale to jen tak na okraj. Každopádně jestli máte rádi dobu pánů ve fracích - pravých gentelmanů, bude se vám postava Eisenheima v Nortonově podání velmi zamlouvat.
OVŠEM je zde ještě jedna postava, o které zatím nebyla řeč, ale strhává na sebe velmi výrazně pozornost. Jedná se o postavu policejního úředníka Uhla (k němu se vztahuje i potitulek: Fandit či nefandit?), který dohlíží na Eisenheima na pokyn prince Leopolda. Velitele policie si zahrál Paul Giamatti a to tak nepřekonatelným způsobem, že s ním budete naprosto nepokrytě sympatizovat až vám to bude proti srsti. Nepůjde vám totiž do hlavy, jak-můžete-fandit-nepříteli (i když de facto, zda je Eisenheimovým skutečným nepřítelem je sporné). Je dost možné, že tato okolnost je dána do jisté míry tím, že Giamattiho postava je lépe napsaná, než ostatní aktéři snímku. Kupříkladu postava vévodkyně z Těšína Sophie (Jessica Biel) je poněkud toporná, takže ji uznáte jako součást děje, ale nevzbudí ve vás příliš emocí. I když jisté kouzlo u ní můžete najít – ovšem pouze v scénách, kdy je s Eisenheimem.
Ještě doplním, že následníka trůnu hraje Rufus Sewell, který sice operuje s nepřehlédnutelným charisma, ale vzhledem k tomu, že je po celý film prezentovaný jako ten-špatný, nemá moc šancí, že si jej oblíbíte. Což je mimochodem jediné mínus filmu. Postavy jsou zde rozděleny na ty-hodné a ty-záporné. Díky Bohu aspoň za postavu inspektora Wuhla, který je dobře špatný, nebo chceteli špantě dobrý. Ale ani tento fakt, filmu neubírá na kladných bodech.
Prostředí
A tím se dostáváme k poslednímu bodu. Filmovým fajnšmekrům (a samozřejmě nejen jim) bych doporučila shlédnutí tohoto snímku z jednoho prostého důvodu. Děj je zasazen do Vídně přelomu století. Jak již ovšem bývá zvykem, byl film natáčen v našich luzích a hájích, jmenovitě převážně v Praze, Táboře a krajině jižních Čech. Je proto pro diváka zajímavé sledovat, které lokace pozná. Musím se přiznat, že v některých záběrech z volné krajiny jsem byla uchvácena krásou přírody a musela jsem se zamyslet na dím, nakolik je u nás opravdu tak krásně a nakolik je to dílo filmařů a jejich dotváření záběrů. Nechám na každém divákovi, nechť toto posoudí sám.
Závěrem
Na závěr si jenom dovoluji zopakovat upozornění z prvního odstavce. Zapomeňte na všechno a nechte se unášet příběhem, herci, krajinou, kouzly. Pokud se oprostíte od předsudků a racionálního myšlení budete dojati a oblaženi velmi příjemně strávenými dvěma hodinami. A ještě doporuční: Až přijde vyvrcholení příběhu, přijměte hoJ
Foto: Bull’s Eye
Nejnovější komentáře