Jan Palach - film o posledních měsících oběti okupace ČSSR armádami S. V. S.

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Je rok 1967, par­né léto, ale v dale­kém Kazachstánu to mla­dým stu­den­tům neva­dí. Vždyť mají tolik prá­ce a vlast­ní zába­vu. Je mezi nimi i mla­dý stu­dent Jan Palach, kte­rý nevá­há při­mlu­vit se za rus­ké­ho kama­rá­da u nad­ří­ze­ných sou­dru­hů. To by neby­lo nic zvlášt­ní­ho, pro kama­rá­dy člo­věk udě­lá hod­ně. Ale v časech, kte­ré prá­vě jsou, to není jed­no­du­ché. Jan je navíc pře­mýš­li­vý mla­dý muž, kte­rý rád pro­bí­rá různá téma­ta a zají­má ho domá­cí i zahra­nič­ní poli­ti­ka. Také by rád stu­do­val na filo­so­fic­ké fakul­tě his­to­rii, ale díky své­mu „živ­nos­ten­ské­mu půvo­du“ nebyl při­jat, a musí se spo­ko­jit s eko­no­mií. V Praze má kama­rád­ku z dět­ství, Helenku, kte­ré rád pomá­há a díky ní a sezná­me­ní s pro­fe­so­rem filo­so­fie. A koneč­ně  je při­jat i na vysně­nou ško­lu. Vypadá to, že svět kolem Jana je skvě­lý. Ale léto 1968 zasáh­ne výraz­ně nejen do jeho živo­ta, ale změ­ny nastá­va­jí i v celé spo­leč­nos­ti. Příjezd rus­kých vojsk do Československé repub­li­ky mění situ­a­ci v zemi a ve ško­le, což Jana vel­mi zasáh­ne. Následné udá­los­ti a cho­vá­ní lidí pak Jana při­ve­dou k roz­hod­nu­tí spáchat neče­ka­ný čin.

Scénář k fil­mu napsa­la Eva Kantůrková, kte­rá napsa­la scé­ná­ře k něko­li­ka dal­ším fil­mům (Přítelkyně z domu smut­ku, Jan Hus). Autorka při­zná­vá, že při psa­ní scé­ná­ře k tomu­to fil­mu byla dvě rizi­ka: Jan Palach zemřel vel­mi mla­dý, a pro­to se muse­la spo­lu s Robertem Sedláčkem pídit po kaž­dé udá­los­tič­ce, detai­lu, aby vytvo­ři­li pří­běh sro­zu­mi­tel­ný, celist­vý a půso­bi­vý. A za dru­hé byl jeho čin ve své době ohro­mu­jí­cí, natož dnes, kdy je vět­ší spo­le­čen­ský i časo­vý odstup. Na tyto úska­lí pak vyzrá­li tak, že pou­ži­li meto­du zpět­né­ho vyprá­vě­ní. Zároveň nechá­vá ale mla­dé­mu muži jeho odpo­věd­nost a pře­mýš­li­vost, stej­ně tak jeho tou­hu po přá­tel­ství a lás­ce, nespou­ta­nou vese­lost, mla­dic­kou tvr­do­hla­vost a roz­pus­ti­lost. Scénář napsa­la autor­ka poté, co zhléd­la tří­díl­nou sérii Hořící keř (A.Holland, 2013). Díky tomu se roz­hod­la napsat tako­vý scé­nář, kte­rý by oso­bu Jana Palacha divá­kům více při­blí­žil a moh­li jeho cho­vá­ní a jed­ná­ní sná­ze pocho­pit.

Režisérem fil­mu je Robert Sedláček, kte­rý zís­kal v roce 2011 Ceny čes­ké fil­mo­vé kri­ti­ky za film Rodina je základ stá­tu (režie a scé­nář), a nato­čil mini­sé­rii Jan Hus. Při natá­če­ní fil­mu bylo pro něj nej­těž­ší neztra­tit během tři­čtvr­tě­roč­ní­ho natá­če­ní kon­ti­nu­i­tu, pro­to­že se natá­če­lo napřeskáč­ku. Příběh mla­dé­ho muže je zají­ma­vý sám o sobě, ale dějí se kolem i dal­ší věci: rvač­ky, demon­stra­ce, prů­vo­dy, pří­jezd tan­ků, ad., navíc ješ­tě během něko­li­ka roč­ních obdo­bích. Skloubit to vše dohro­ma­dy, aby to bylo věro­hod­né a pro divá­ky shléd­nu­tel­né, se ale Sedláčkovi poda­ři­lo.

Do hlav­ní role obsa­dil reži­sér mla­dé­ho ost­rav­ské­ho her­ce Viktora Zavadila. Vybral si her­ce, kte­rý bude půso­bit jako cit­li­vý člo­věk, ale záro­veň bude scho­pen být tvr­dý až kru­tý. Zavadil si zápor­nou roli zahrál v seri­á­lu Život a doba soud­ce A.K. 2, kde hrál bes­ti­ál­ní­ho vra­ha. Zahrát ale mla­dé­ho muže, kte­ré­mu se myš­len­ky honí v hla­vě, a žije v pře­vrat­né době, bylo pře­ci jen těž­ší. Postava totiž pro­chá­zí pro­mě­nou, kte­rá je hlav­ně niter­ná, ale Zavadil ji zvlá­dl zahrát vel­mi dob­ře. Pro zvlád­nu­tí role Jana Palacha se herec sna­žil utří­dit si politicko-společenské udá­los­ti dané doby, pro­stu­do­val dostup­né tiš­tě­né mate­ri­á­ly, dokon­ce navští­vil archiv UK, kde se nachá­zí část Palachovy pozůsta­los­ti. Svoji prv­ní vel­kou roli ale Zavadil zvlá­dl víc než dob­ře. Přesvědčivě zahrál mla­dé­ho muže, kte­rý je nená­pad­ný, sluš­ný, spí­še uza­vře­ný, a kte­rý nedá­vá naje­vo své emo­ce. Mnimalistický herec­ký pro­jev je Zavadilovi blíz­ký, vyho­vu­je mu a půso­bí při tom při­ro­ze­ně.

Film vzni­kl v kopro­duk­ci České a Slovenské repub­li­ky, do růz­ných rolí jsou obsa­ze­ni her­ci obou zemí. Snímek je ozna­čen jako dra­ma, což plně odpo­ví­dá, ale také jsou v něm mís­ta k zasmá­ní, ale také k plá­či. Na film se mohou podí­vat nejen ti, kte­ří šede­sá­tá léta zaži­li, ale i ti, pro kte­ré je to doba už vzdá­le­ná. Vždy je totiž dob­ré shléd­nout film, kte­rý se dotý­ká naší minu­los­ti, ať už se jed­ná o obdo­bí vese­lé či smut­né.

Hodnotím: 80 %