(zatím nehodnoceno)
Loading...
Je rok 1967, parné léto, ale v dalekém Kazachstánu to mladým studentům nevadí. Vždyť mají tolik práce a vlastní zábavu. Je mezi nimi i mladý student Jan Palach, který neváhá přimluvit se za ruského kamaráda u nadřízených soudruhů. To by nebylo nic zvláštního, pro kamarády člověk udělá hodně. Ale v časech, které právě jsou, to není jednoduché. Jan je navíc přemýšlivý mladý muž, který rád probírá různá témata a zajímá ho domácí i zahraniční politika. Také by rád studoval na filosofické fakultě historii, ale díky svému „živnostenskému původu“ nebyl přijat, a musí se spokojit s ekonomií. V Praze má kamarádku z dětství, Helenku, které rád pomáhá a díky ní a seznámení s profesorem filosofie. A konečně je přijat i na vysněnou školu. Vypadá to, že svět kolem Jana je skvělý. Ale léto 1968 zasáhne výrazně nejen do jeho života, ale změny nastávají i v celé společnosti. Příjezd ruských vojsk do Československé republiky mění situaci v zemi a ve škole, což Jana velmi zasáhne. Následné události a chování lidí pak Jana přivedou k rozhodnutí spáchat nečekaný čin.
Scénář k filmu napsala Eva Kantůrková, která napsala scénáře k několika dalším filmům (Přítelkyně z domu smutku, Jan Hus). Autorka přiznává, že při psaní scénáře k tomuto filmu byla dvě rizika: Jan Palach zemřel velmi mladý, a proto se musela spolu s Robertem Sedláčkem pídit po každé událostičce, detailu, aby vytvořili příběh srozumitelný, celistvý a působivý. A za druhé byl jeho čin ve své době ohromující, natož dnes, kdy je větší společenský i časový odstup. Na tyto úskalí pak vyzráli tak, že použili metodu zpětného vyprávění. Zároveň nechává ale mladému muži jeho odpovědnost a přemýšlivost, stejně tak jeho touhu po přátelství a lásce, nespoutanou veselost, mladickou tvrdohlavost a rozpustilost. Scénář napsala autorka poté, co zhlédla třídílnou sérii Hořící keř (A.Holland, 2013). Díky tomu se rozhodla napsat takový scénář, který by osobu Jana Palacha divákům více přiblížil a mohli jeho chování a jednání snáze pochopit.
Režisérem filmu je Robert Sedláček, který získal v roce 2011 Ceny české filmové kritiky za film Rodina je základ státu (režie a scénář), a natočil minisérii Jan Hus. Při natáčení filmu bylo pro něj nejtěžší neztratit během třičtvrtěročního natáčení kontinuitu, protože se natáčelo napřeskáčku. Příběh mladého muže je zajímavý sám o sobě, ale dějí se kolem i další věci: rvačky, demonstrace, průvody, příjezd tanků, ad., navíc ještě během několika ročních obdobích. Skloubit to vše dohromady, aby to bylo věrohodné a pro diváky shlédnutelné, se ale Sedláčkovi podařilo.
Do hlavní role obsadil režisér mladého ostravského herce Viktora Zavadila. Vybral si herce, který bude působit jako citlivý člověk, ale zároveň bude schopen být tvrdý až krutý. Zavadil si zápornou roli zahrál v seriálu Život a doba soudce A.K. 2, kde hrál bestiálního vraha. Zahrát ale mladého muže, kterému se myšlenky honí v hlavě, a žije v převratné době, bylo přeci jen těžší. Postava totiž prochází proměnou, která je hlavně niterná, ale Zavadil ji zvládl zahrát velmi dobře. Pro zvládnutí role Jana Palacha se herec snažil utřídit si politicko-společenské události dané doby, prostudoval dostupné tištěné materiály, dokonce navštívil archiv UK, kde se nachází část Palachovy pozůstalosti. Svoji první velkou roli ale Zavadil zvládl víc než dobře. Přesvědčivě zahrál mladého muže, který je nenápadný, slušný, spíše uzavřený, a který nedává najevo své emoce. Mnimalistický herecký projev je Zavadilovi blízký, vyhovuje mu a působí při tom přirozeně.
Film vznikl v koprodukci České a Slovenské republiky, do různých rolí jsou obsazeni herci obou zemí. Snímek je označen jako drama, což plně odpovídá, ale také jsou v něm místa k zasmání, ale také k pláči. Na film se mohou podívat nejen ti, kteří šedesátá léta zažili, ale i ti, pro které je to doba už vzdálená. Vždy je totiž dobré shlédnout film, který se dotýká naší minulosti, ať už se jedná o období veselé či smutné.
Hodnotím: 80 %
Nejnovější komentáře