Jaroslav Seifert: SVĚTLEM ODĚNÁ - 85%

Jaroslav Seifert se prá­vem řadí mezi nej­vý­znam­něj­ší bás­ní­ky 20. sto­le­tí. Jako jedi­né­mu čes­ké­mu auto­ro­vi mu byla roku 1984 udě­le­na Nobelova cena za lite­ra­tu­ru. Jeho ver­še mají co říci také sou­čas­né­mu čte­ná­ři a uchva­cu­jí čirou krá­sou i leh­kos­tí. Mezi skvos­ty uměl­co­vy tvor­by nále­ží bás­nic­ká sklad­ba Světlem odě­ná.

Této půso­bi­vé nahráv­ce pro­půj­čil hlas Václav Voska (1918 – 1982), fil­mo­vý a diva­del­ní herec, vět­ší část živo­ta půso­bí­cí v Městských diva­dlech praž­ských.

Rozsáhlá báseň, Světlem odě­ná, vznik­la v roce 1940. Hovoří o nadě­ji v době nej­těž­ší, za 2. svě­to­vé vál­ky. Tvůrce zmi­ňu­je býva­lou slá­vu hlav­ní­ho měs­ta, vzpo­mí­ná na význam­né panov­ní­ky i svět­ce a při­po­mí­ná, že nád­he­ra této met­ro­po­le je věč­ná. Prahu vidí sub­jek­tiv­ně skr­ze vzpo­mín­ky na dáv­né lás­ky, mat­ku, lite­rár­ní osob­nos­ti. Vnímá rod­né měs­to srd­cem, vře­le a po svém. Z jeho ver­šů je cítit věč­nost i pomí­ji­vost, okouz­le­ní a pro­zře­ní, sen i sku­teč­nost.

Jedná se o melo­dic­kou rýmo­va­nou poezii, hra­vou a tesk­nou záro­veň. Smutek i národ­ní uvě­do­mě­ní tu krá­če­jí ruku v ruce. Osobité meta­fo­ry půso­bí na před­sta­vi­vost poslu­cha­če, před jehož vnitř­ní zrak vyplou­vá obraz za obra­zem, tak ply­nu­lý jako tok řeky, orá­mo­va­ný křeh­kým půva­bem pří­ro­dy. Ze sbír­ky zazní­vá stesk i víra v dob­ro za dob nej­hor­ších, jež nás dusí jako těž­ký příkrov hlí­ny.

Seifert opě­vu­je šťast­né dět­ství, „bez­sta­rost­né stu­hy dní“, kte­ré se už nevrá­tí. Líčí, jak hlu­bo­ce na jeho nit­ro zapů­so­bi­lo, když se mat­ka doja­tě vrá­ti­la z pohřbu Vrchlického, jehož se účast­ni­lo 200 000 lidí. Národ se spo­jil, aby vzdal hold význam­né­mu spi­so­va­te­li. Zásluhou toho­to slav­né­ho lite­rá­ta, kte­ré­ho jako chla­pec potká­val, se dle svých slov nau­čil milo­vat Prahu, „vzne­še­nou, sta­le­tí­mi dýcha­jí­cí“.

Láskou k domo­vu je pro­dchnu­ta celá tato sklad­ba. Rodný kraj je pro auto­ra mís­tem nej­vzác­něj­ším. Ze závě­reč­ných ver­šů tryská nadě­je. Život i přes hrů­zy pro­tek­to­rá­tu musí jít dál. Budoucnost pat­ří mla­dé gene­ra­ci, jež má v srd­ci vře­lý cit a v očích víru v lep­ší život.

Tuto audi­ok­ni­hu urči­tě dopo­ru­ču­ji k posle­chu. Přestože od smr­ti Jaroslava Seiferta uply­nu­lo tři­cet let, shléd­nout Prahu jeho zra­kem je i pro dneš­ní poslu­cha­če nevšed­ním a hlu­bo­kým zážit­kem. Básníkova tvor­ba nás okouz­lu­je oso­bi­tou poe­ti­kou i beze­lstným vní­má­ním svě­ta, kte­rý je i přes kru­tou rea­li­tu krás­ný. Atmosféru díla umoc­ňu­je uklid­ňu­jí­cí hlas Václava Vosky, jenž s hlou­ba­vým před­ne­sem cit­li­vě pře­ne­se naslou­cha­jí­cí do před­stav uzná­va­né­ho bar­da čes­ké poezie.

• Autor: Jaroslav Seifert
• Interpret: Václav Voska

Kniha ke kou­pi na : http://audioteka.cz

Knihu k recen­zi posky­tl part­ner: