JÓGÁTKY. CESTA NA HORU SRDCE.

V dneš­ním hek­tic­kém svě­tě plné­ho stre­su se naše děti sna­ží co nej­lé­pe zori­en­to­vat, usi­lu­jí o špet­ku pocho­pe­ní a chtě­jí být svým oko­lím za kaž­dou cenu při­ja­ti, a pro­to se až nezdra­vě při­způ­so­bu­jí své­mu oko­lí a potla­ču­jí uvnitř sebe sama; a čas­to pak zapo­mí­na­jí na to, kým ve sku­teč­nos­ti jsou.

A prá­vě tato kni­ha „JÓGÁTKY. CESTA NA HORU SRDCE“ by jim měla hra­vou for­mou pomo­ci na ces­tě do své­ho vlast­ní­ho nit­ra, najít sebe sama, své sku­teč­né JÁ. Kromě jiné­ho se i nau­čí ovlá­dat cel­kem devět roz­ma­ni­tých emo­cí, s kte­rý­mi se můžou ve svém běž­ném živo­tě potkat. Jsou jimi: strach, opo­je­ní krá­sou, vztek, odva­ha - sta­teč­nost, sebe­lí­tost - odpor,  pohnu­tí - sou­cit, radost - smích, a v nepo­sled­ní řadě i klid - mír.

Pro kaž­dé­ho z nás je nej­dů­le­ži­těj­ší, aby na prv­ním mís­tě poznal pře­váž­ně sám sebe, což mu jóga  napros­to doko­na­le umož­ňu­je. V samot­ném poje­tí jógy totiž zna­me­ná, že lid­ské tělo, mysl a duše spo­lu neu­stá­le komu­ni­ku­jí, což také to samé pla­tí o vnitř­ním a vněj­ším svě­tě, mezi indi­vi­du­ál­ním a spo­le­čen­ským, a dále čis­tě osob­ním a neo­sob­ním. Dalo by se říci, že člo­věk je jen malou sou­čás­tí toho­to vel­ké­ho a nesku­teč­né­ho cel­ku.

Kniha obsa­hu­je cel­kem devět pohád­ko­vých, vel­mi poe­tic­kých pří­bě­hů napsa­ných na moti­vy indic­ké­ho uče­ní o deví­ti základ­ní emo­cích, kte­ré vel­mi inten­ziv­ně zasa­hu­jí do naše­ho kaž­do­den­ní­ho živo­ta. Tyto emo­ce moc dob­ře zná­me, ale ne vždyc­ky víme, jak na ně správ­ně rea­go­vat a dále s nimi pra­co­vat. A prá­vě tato kni­ha by vás měla nau­čit zvlá­dat tyto emo­ce a sta­vy, vědo­mě je reflek­to­vat a dále s nimi efek­tiv­ně pra­co­vat.

Prostřednictvím těch­to pohá­dek se může­te vydat na taju­pl­nou ces­tu, na kte­ré své emo­ce důklad­ně pro­zkou­má­te, pocho­pí­te, uzná­te je, a hlav­ně se pro­střed­nic­tvím nich uvol­ní­te, pokud je to samo­zřej­mě potře­ba.

Jednotlivé pohád­ky doko­na­le roz­ví­jí dět­skou před­sta­vi­vost a moti­vu­jí je tak, aby o nich dále více pře­mýš­le­li a domýš­le­li důsled­ky cho­vá­ní jed­not­li­vých pohád­ko­vých bytos­tí. Zcela urči­tě tu nejen děti, ale i rodi­če nalez­nou spous­tu pou­če­ní, ale i zábav­né inspi­ra­ce k pro­ve­de­ní jed­not­li­vých jógo­vých cvi­če­ní, pro­střed­nic­tvím nichž si doko­na­le pro­táh­ne­te tělo, uvol­ní­te roz­tě­ka­nou mysl a nalez­ne­te vyvá­že­nou har­mo­nii mezi obě­ma.

Pohádkovými pří­běhy vás budou pro­vá­zet nej­růz­něj­ší lidé, zví­řa­ta, rost­li­ny, boho­vé, skřít­ci či mra­ky, jež vám rádi pře­da­jí svá malá ale i vel­ká posel­ství, pro­střed­nic­tvím nichž vám při­po­me­nou, co je a není důle­ži­té, a jak co nej­lé­pe pocho­pit sami sebe.

„Už jenom pro­to, že chceme-li se někým stát, je nut­né vidět, kým v daný moment jsme.“

Devět pohád­ko­vých pří­bě­hů, a kaž­dý z nich se sklá­dá z pohád­ky, kte­rá v sobě ukrý­vá jakési dané posel­ství, jež by si pak všich­ni čte­ná­ři měli nést ve svých vlast­ních srd­cích a pro­střed­nic­tvím něho se řídit ve svém kaž­do­den­ním živo­tě.

Za kaž­dým z jed­not­li­vých pří­bě­hů pak násle­du­jí dvě jógo­vá cvi­če­ní, kdy jed­no je urče­né pro děti, a dru­hé zvlášť pro rodi­če. Z kaž­dé z této kate­go­rie tj. děti nebo rodi­če, se nese drob­ná, ale vel­mi zásad­ní rada, pou­če­ní či posel­ství.

Poselství ke stra­chu:

Strach je sou­čás­tí živo­ta. Je při­ro­ze­né, že se bojí­me o své děti a sna­ží­me se je chrá­nit. Někdy si ale neu­vě­do­mu­je­me, zda na ně s původ­ně dob­rým úmys­lem nepře­ná­ší­me vlast­ní stra­chy, jimiž tře­ba ni nero­zu­mí­me.

Bát se je nor­mál­ní, ale ne vždyc­ky smys­lu­pl­né. Svůj strach je dob­ré nepo­tla­čo­vat, ale ani mu zce­la nepro­pad­nout.

Poselství k opo­je­ní krá­sou:

I když se nám zrov­na něco neda­ří nebo jsme smut­ní, může­me při tro­še vůle a pozor­nos­ti najít něco, co nás svo­jí krá­sou poma­lu vrá­tit k rados­ti ze živo­ta nebo poci­tu vděč­nos­ti. Krásu lze najít i v úpl­ných malič­kos­tech.

Krása může mít nespo­čet podob a je potře­ba pocho­pit, že to, co se líbí nám, nemu­sí být vždy krás­né i pro ostat­ní. Vzájemné odliš­nos­ti nás učí respek­tu a tole­ran­ci, a pokud se na ně doká­že­me dívat ze správ­né­ho úhlu, mohou nám roz­ší­řit roz­hled. schop­nost vní­mat krá­su může být také jed­ním ze způ­so­bu, jak se stá­le rado­vat ze živo­ta.

Poselství ke vzte­ku:

Mít vztek je lid­ské. Když už vztek máme, je dob­ré nesna­žit se ho potla­čit ani bez­hla­vě vybuch­nout a pak toho lito­vat.

Poselství k odva­ze, sta­teč­nos­ti:

Možná posta­čí, když se za všech okol­nos­tí bude­te sna­žit dělat jen to nej­lep­ší, co v dané chví­li dove­de­te, když se bude­te sna­žit žít v sou­la­du se svým nej­lep­ším já.

Je tře­ba stá­le se učit tomu, jak dob­ře pou­ží­vat a cvi­čit bys­trou mysl a jak šlech­tit sta­teč­né srd­ce, jak pěs­to­vat smy­sl pro povin­nost, ctnost, vytr­va­lost a cel­ko­vou obrat­nost.

Poselství k údi­vu:

Údiv pat­ří mezi nej­dů­le­ži­těj­ší vlast­nos­ti, díky kte­rým se může­me o svě­tě i sami o sobě něco dozvě­dět a něco uži­teč­né­ho se také nau­čit. Údiv a úžas jsou pros­tě parád­ní! Bohužel se neda­jí ovliv­nit vůlí.

K tomu, aby nás moh­lo něco nové­ho pře­kva­pit, je někdy potře­ba opus­tit sta­rý způ­sob, kte­rým se na věci kolem sebe dívá­me. Nový svět je těž­ké obje­vit se sta­rou mapou.

Zkuste si pro­to vší­mat momen­tů, kdy žasne­te nad odchyl­kou od svo­jí osob­ní před­sta­vy o pova­ze věcí.

Poselství k sebe­lí­tos­ti, odpo­ru:

Někdy se v urči­té situ­a­ci může­me cítit méně­cen­ní a nedo­sta­teč­ní. Tehdy je potře­ba si uvě­do­mit, že může jít jen o chvil­ko­vý pocit, jaký­si čer­ný mrak, kte­rý zastí­ní jinak jas­nou oblo­hu naší mys­li a skr­ze kte­rý vidí­me vše čer­ně.

Je ale důle­ži­té neza­po­mí­nat na vlast­ní hod­no­tu, sílu oso­bi­tos­ti a také zod­po­věd­nos­ti. Sebelítost není moc uži­teč­ná, pro­to­že způ­so­bu­je, že se ve vlast­ní bez­na­dě­jí topí­me, mís­to toho, abychom se sna­ži­li dostat na břeh.

Poselství k pohnu­tí, k sou­ci­tu:

Na ces­tě k pokla­du ukry­té­mu uvnitř vlast­ní­ho srd­ce může­me nezříd­ka nara­zit na mno­ho zkou­šek, kte­ré pro­vě­řu­jí zejmé­na naši vnitř­ní prav­di­vost, upřím­nost, odva­hu a schop­nost s někým sou­cí­tit. Důležitá je i ocho­ta pomoct, když je to potře­ba, aniž bychom za to auto­ma­tic­ky oče­ká­va­li odmě­nu nebo uzná­ní. Součástí této dob­ro­druž­né ces­ty je i zís­kat schop­nost vypo­řá­dat se se smut­kem nebo lítos­tí....

Poselství k rados­ti, ke smí­chu:

Smích je pro­je­vem sym­pa­tií, rados­ti, trap­nos­ti, ale také eufo­rie, nejis­to­ty. Smějeme se, když chce­me něko­ho nebo sami sebe o něčem pře­svěd­čit. Ne kaž­dý dospě­lý se doká­že zasmát sám sobě, svým omy­lům a pře­šla­pům, tře­ba ve výcho­vě.

Občas se stá­vá, že děti rea­gu­jí smí­chem na něco, co nám rodi­čům v danou chví­li legrač­ní nepři­pa­dá. Reagujeme podráž­dě­ně, ura­že­ně nebo naštva­ně, jako bychom při tom doce­la zapo­mí­na­li na to, že sami dělá­vá­me totéž i v dospě­los­ti.

Poselství kli­du a míru:

Mysl doká­že být skvě­lým slu­hou, ale také vel­mi zrád­ným pánem.

Přejímáme různá pře­svěd­če­ní, oba­vy a názo­ry na vše mož­né. Zahlcujeme sami sebe infor­ma­ce­mi, aniž bychom si při­pouš­tě­li potře­bu data uvnitř naše­ho hla­vo­vé­ho com­pu­te­ru někdy utří­dit ane­bo pra­vi­del­ně pře­pí­nat na úspor­ný režim.

Určitě jste už někdy zaži­li nepří­jem­nos­ti, kte­ré doká­že způ­so­bit stav nekli­du, rodí­cí se kde­si uvnitř našich hlav. Celková spo­ko­je­nost a lid se vždy zaklá­da­jí na vnitř­ním sta­vu naší  mys­li.

V závě­ru kníž­ky se nachá­zí tema­tic­ký, struč­ný slov­ní­ček cizích poj­mů pro rodi­če, kde jsou jed­not­li­vé pojmy, kte­ré mohou být pro malé čte­ná­ře a jogí­ny nezná­mé, jsou vel­mi jed­no­du­še a sro­zu­mi­tel­ně vysvět­le­ny a popsá­ny.

Knížka je skvě­lým pomoc­ní­kem při uče­ní rodi­čů, jak pomo­ci svým dětem, a jak jim pone­chat dosta­tek pro­sto­ru pro vlast­ní zkou­má­ní. Ostatně to co je krás­né a dob­ré, je vlast­ně poměr­ně rela­tiv­ní.

Navíc „Jógátky“ pomá­ha­jí oboum vyrov­nat se svý­mi stra­chy za pomo­ci cvi­če­ní, kte­ré lze prak­ti­ko­vat prak­tic­ky všu­de a kde­ko­liv, kde nás ony emo­ce, poci­ty a sta­vy zasko­čí... kni­hu dopo­ru­ču­je­me.

 

Jógátky - Cesta na horu srd­ce

Napsala: Barbora Hu

Ilustrovala Nanako Ishida

Vydalo nakla­da­tel­ství Fragment

Vydání prv­ní

Rok vydá­ní: 2018

Počet stran: 125

ISBN: 978-80-253-3760-8

---