Kritiky.cz > Profily osob > Rozhovory > Měl jsem to štěstí, že jsem byl u toho, když jej pan Papoušek napsal, řekl ke svému novém filmu režisér Miloslav Šmídmajer

Měl jsem to štěstí, že jsem byl u toho, když jej pan Papoušek napsal, řekl ke svému novém filmu režisér Miloslav Šmídmajer

374654
374654
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Koncem Ledna měla pre­mi­é­ru roman­tic­ká kome­die Miluji tě mod­ře. Scénář vzni­kl před jede­nác­ti lety a napsal ho Jaroslav Papoušek, kte­rý se jeho rea­li­za­ce už ale nedo­žil. A tak ležel v šuplí­ku, do doby, než se brněn­ské stu­dio ČT poo­hlí­že­lo po něja­kém dob­rém scé­ná­ři k roman­tic­ké kome­dii. Scénář se našel, upra­vil a zasa­dil do moder­ní doby. Co bylo klí­čo­vé pro vznik fil­mu, jak dlou­há ces­ta ved­la k jeho nato­če­ní, jak hereč­ka Denisa Nesvačilová zvlád­la artis­tic­ký výstup, co říkal herec Václav Jílek, když zjis­til, že bude ter­čem vrha­če nožů, či jak boles­ti­vé je pro­sko­če­ní obra­zu? Na to jsem se zepta­la reži­sé­ra Miloslava Šmídmajera.

Jak by jste struč­ně popsal děj, pří­pad­ně i poin­tu, sdě­le­ní, kte­rý by si divá­ci měli z Vašeho fil­mu odnést?

Romantický film pat­ří k zábav­ným žánrům a asi bych neu­měl říct, jaké sdě­le­ní má Pretty Women. A jest­li si divá­ci z fil­mu žád­né posel­ství nebo pocit neod­ne­sou, pak by to bylo špat­ně, dou­fal jsem, že ženy budou nala­dě­ny roman­tic­ky a muži se poku­sí být o tro­chu něž­něj­ší. Vážně.
Děj fil­mu je jed­no­du­chý - mla­dý kun­sthis­to­rik David koneč­ně nara­zí na dív­ku, kte­rá ho doká­že inspi­ro­vat. Dívka je zada­ná, ale její pří­tel coby bohém, lehce extra­va­gant­ní umě­lec i nezra­lý ego­is­ta, ji stá­le zkla­má­vá. A tak náš hrdi­na David Bárta dělá vše pro to, aby zís­kal její pří­zeň…
A sdě­le­ní? Když něko­ho milu­ješ, udě­lej, co doká­žeš, aby sis mohl říct, žes udě­lal maxi­mum…
V zahra­ni­čí se pou­ží­vá ter­mín “good fee­ling movie”, tedy film, u kte­ré­ho se cítí­te dob­ře, a tako­vý pocit by si divák ide­ál­ně měl odnést po shléd­nu­tí fil­mu Miluji Tě mod­ře.

Co bylo klí­čo­vé pro nato­če­ní této roman­tic­ké kome­die? 

Měl jsem to štěs­tí, že jsem byl u toho, když jej pan Papoušek napsal, on i kame­ra­man Miroslav Ondříček stá­li moc o to, aby si ten film moh­li nato­čit. Ale Jaroslav Papoušek záhy zemřel a pan Ondříček dostá­val nabíd­ky na kame­ru z Ameriky jak na běží­cím pásu, zatím­co tady chy­bě­ly finan­ce. A tak scé­nář zůstal v šuplí­ku do doby, než Jaroslav Kravka z brněn­ské­ho stu­dia ČT začal hle­dat scé­nář na roman­tic­kou kome­dii. Ptal se mě, jest­li o něja­kém tex­tu nevím, a když jsem mu scé­nář dal pře­číst, hned volal, že by brněn­ské stu­dio vlo­ži­lo do kopro­duk­ce 6 mili­o­nů, at‘ zku­sím sehnat prá­va, pokud bych měl zájem o kopro­duk­ci. Tak jsem zajis­til prá­va. Nejdříve bylo tře­ba upra­vit scé­nář a to trva­lo dlou­há léta. Takový vývoj sto­jí spous­tu peněz.

Které scén­ky jste chtěl při­dat, ubrat o jaké scé­ně jste hod­ně dlou­ho pře­mýš­lel, zda ji tam dát?

Nešlo o scén­ky, ale o logi­ku. V době napsá­ní nee­xis­to­va­ly mobi­ly, dnes ano, a divá­kům by bylo div­né, proč někte­ré situ­a­ce nevy­ře­ší jed­no­du­še tím, že zavo­lá. Jen mobil zasá­hl do původ­ní­ho děje dost výraz­ně, děj jsme muse­li při­způ­so­bit sku­teč­nos­ti. Nebo Igor! Ten v původ­ním scé­ná­ři vůbec pro­dá­vá čepi­ce, s bra­t­rem a par­tou kama­rá­dů po veče­rech pra­cu­je ve Varieté a před­vá­dě­jí čís­lo se šavle­mi. A navíc jsou to ruso­vé. To zavá­ní jiným kon­tex­tem, dnes by divák dával tako­vé podiv­né par­tič­ce jiný pod­text, bylo cítit, že Igorovi par­ťá­ci mož­ná jedou i v něčem nekalém…Udělali jsme z Igora špič­ko­vé­ho artis­tu, prin­ci­pá­la sou­bo­ru moder­ní­ho cir­ku­su, člo­vě­ka talen­to­va­né­ho, ale záro­veň bohém­ské­ho a dětin­ské­ho. A scé­ny? Vlastně jsem chtěl film rea­li­zo­vat kvů­li něko­li­ka scé­nám, kte­ré spo­jo­va­ly hra­vost, něhu, milost­ný cit i ero­ti­ku, někte­ré v závě­ru zůsta­ly, ale někte­ré nako­nec vypadly a je mi jich líto, Tereza v nich učí Davida Šimrat ji po zádech, zatím­co on ji hla­dí. Je to roz­to­mi­lé, ale pod­le scé­ná­ře měla být Tereza úpl­ně nahá, úpl­ně. A ty scé­ny byly dlou­hé. Je těž­ké pro to dnes zís­kat hereč­ku, kte­rá záro­veň skvě­le vypa­dá a hlav­ně umí hrát. Navíc toč­te tako­vou něhu v tem­pu scé­na za dvě hodiny…Podmínky nás dnes dost limi­tu­jí.

Jak bylo nároč­né scé­nář Jaroslava Papouška upra­vit do dneš­ní moder­ní doby a nako­lik jste zacho­val v jeho původ­ní podo­bě?

Samozřejmě bylo. Ten scé­nář je o nuan­cích, jem­nos­tech, citu a něze. V původ­ní podo­bě to nešlo pou­žít. Jak už jsem nazna­čil. Film bez mobi­lů by musel být his­to­ric­ký a par­tič­ka Rusů, kte­ří pro­dá­va­jí přes den čepi­ce, večer hra­jí ve Varieté a jedou v bůhví­čem, to se muse­lo změ­nit. Ale na dru­hou stra­nu bylo tře­ba zacho­vat leh­ké dia­lo­gy, urči­tou poe­tič­nost. S tím hod­ně pomohl Pavel Brynz, spi­so­va­tel a nosi­tel Ortenovy ceny, a scé­nárist­ka Lucie Bokšteflová.

Vznikla něja­ká dob­rá scén­ka pří­mo na pla­ce ?

Ne, to oprav­du ne. Natáčeli jsme 24 dnů a to zna­me­ná, že vše musí být pro­myš­le­no dopře­du, kaž­dý gag, kaž­dá drob­nost. A impro­vi­zu­je se jen, když máme kvů­li herec­kým závaz­kům pře­di­men­zo­va­ný pro­gram nebo když déšť zasáh­ne do natá­če­ní. Pak musí člo­věk impro­vi­zo­vat, zjed­no­du­šo­vat. Scéna večír­ku s pro­mí­tá­ním foto­gra­fií měla vyu­ží­vat dvě pro­jek­ce a vět­ši­na hos­tů měla tan­čit, abychom si hrá­li se stí­ny a udě­la­li pří­jem­nou atmo­sfé­ru. Abychom moh­li tako­vou scé­nu pořád­ně nato­čit, potře­bo­va­li bychom ide­ál­ně, tak 5,6 hodin, ale zača­li jsme natá­čet v momen­tě, kdy už jsme měli natá­če­cí den po 12 hodi­nách skon­čit. A tak se scé­na zjed­no­du­šo­va­la, žád­ná dru­há pro­jek­ce na opač­nou stě­nu, žád­ný tanec, …nebo zís­kat povo­le­ní na hrad­čan­ském náměs­tí není úpl­ně snad­né. Když ho máme a sejde­me se ve čty­ři ráno, ale do tří prší. Když je suchá dlaž­ba a může­me začít, náš herec má už jiné závaz­ky a musí odjet. Tak jed­nu scé­nu škrt­ne­me a obraz nako­nec pro­sko­čí výkon­ný pro­du­cent, kte­rý měl podob­nou posta­vu jako před­sta­vi­tel Igora.

Nechal jste her­cům něja­ký pro­stor k impro­vi­za­ci?

Vždy se sna­žím, aby si her­ci vza­li text tak­zva­ně “do pusy”. Smějí si změ­nit větu, když zacho­va­jí význam, aby se jim při­ro­ze­ně­ji říka­la a důle­ži­té je, aby posta­va vychá­ze­la z her­co­vy osob­nos­ti, tím jim dávám pro­stor. Mezi reži­sé­rem a her­cem musí být dia­log a nemo­hu ho lámat o polo­hy, kte­rou by necí­til, nebyl by při­ro­ze­ný.

Proč scé­nář od uzná­va­né­ho Jaroslava Papouška byl tak dlou­ho bez povšim­nu­tí. Měl jste už del­ší dobu chut“ ho pou­žít, či o něj pro­je­vil zájem více fil­ma­řů, a jak dlou­há ces­ta byla k jeho zís­ká­ní?

Měl jsem scé­nář v šuplí­ku od doby, kdy jsem pra­co­val pro spo­leč­nost Heuréka film. Po skon­če­ní čin­nos­ti v roce 1996 my scé­nář zůstal, občas jsme o něm s Mirkem Ondříčkem pro­ho­di­li pár slov, ale tím impul­sem byl zájem J. Kravky z ČT. Ten mě donu­til zakou­pit prá­va a začít řešit úpra­vu scé­ná­ře. Jenže také chtěl, aby se děj ode­hrá­val v Brně, kte­ré má ale úpl­ně jinou polo­hu. Papoušek ale mys­lel na Prahu a asi by mi neod­pus­til, kdy­by tam nefi­gu­ro­va­la. Bydlel celý život na malé stra­ně a situ­o­val děj mezi Hradčanské náměs­tí, zámec­ké scho­dy, Karlův most, Kampu, nábře­ží …, Brno nemá řeku a nad ní gale­rii. Složité bylo udě­lat ty sce­náris­tic­ké úpra­vy, pro­to­že film nepra­cu­je s žád­ný­mi vel­ký­mi zvra­ty, pře­kva­pe­ním, dra­ma­tic­ký­mi moti­vy. Jde oprav­du o jem­nou prá­ci. A pak ješ­tě tako­vý film zafi­nan­co­vat, to jsme se také zapo­ti­li.

Herečka Denisa Nesvačilová, zná­má spí­še ze seri­á­lů, ve fil­mu ztvár­ni­la hlav­ní roli. Byla jas­nou vol­bou, když jste byl pro­du­cen­tem fil­mu Jak bás­ní­ci čeka­jí na zázrak, kde  hrá­la a zda před artis­tic­ký­mi scén­ka­mi muse­la na lek­ce gym­nasti­ky?

Denisu Nesvačilovou jsem potkal na Básnících popr­vé a zrov­na jsem uva­žo­val o obsa­ze­ní fil­mu Miluji Tě mod­ře. Byla ener­gic­ká, krás­ná, spon­tán­ní…, tak jsem ji pozval na Casting. Jenže dis­tri­bu­tor i tele­vi­ze by radě­ji vidě­li již osvěd­če­nou hereč­ku v hlav­ní roli a já chtěl hned dva méně zná­mé her­ce do hlav­ních rolí. To byl oří­šek, pro­to­že divá­ci sku­teč­ně láka­jí čas­to do kin osvěd­če­né herec­ké tvá­ře.
Denisa kdy­si děla­la gym­nasti­ku a byla veli­ce šikov­ná, pak ale ze zdra­vot­ních důvo­dů muse­la pře­stat. Samozřejmě absol­vo­va­la něko­lik tré­nin­ků s Rostou Novákem, prin­ci­pá­lem La Putiky, a kdy­by to nezvlád­la, řekl by to. Denisa je mimo­řád­ně pohy­bo­vě dis­po­no­va­ná. Ostatně pro obsa­ze­ní Igora Rostou Novákem také hrá­lo to, že doká­že na soše udě­lat stoj­ku, že doká­že Denisu v té výš­ce u stro­pu při artis­tic­kém čís­le udr­žet.

Tuhla jsem při scén­ce, kdy herec Václav Jílek je ter­čem Rostislava Nováka, kte­rý oko­lo něj vrhá nože. Zajímalo by mě jakou reak­ci měl, když se dozvě­děl že bude jeho osud v rukou něko­ho jiné­ho. Neměl ten­den­ci Vám scén­ku roz­mlu­vit a jak dlou­ho se scén­ka tré­no­va­la?

Vašek Jílek byl napros­to úžas­ný. Věděl, že počí­tám s tím, že Denisa bude létat v pěti met­rech nad zemí. A tak jsem mu řekl, že mám pro něj skvě­lou zprá­vu : že bych chtěl duble­ta pro tu scé­nu s noži. Vašek ani nemr­kl brvou. Určitě měl strach, ale nedal to na sobě znát a řekl, že to udě­lá. Měl jsem zku­še­nost z pohád­ky Peklo s prin­cez­nou, kte­rou jsem reží­ro­val. Tam se nabíd­li zbro­jí­ři, že si jeden dá jabl­ko na hla­vu a dru­hý se samo­stří­lem tre­fí pět, deset cen­ti­me­t­rů ved­le jeho hla­vy. Jak řek­li, tak udě­la­li, ale když jsem viděl, jakou rych­los­tí a silou letí ten šíp, jak se zabo­dl těs­ně ved­le tvá­ře a že může klid­ně zabít, na mís­tě jsem vymys­lel, že voják, kte­rý to sle­du­je, omdlí. To byl i můj pocit. Teprve jsem si uvě­do­mil, jak nebez­peč­nou věc jsme udě­la­li. Na dru­hou stra­nu, jak jsou ti klu­ci doko­na­lý, když se oprav­du tre­fí tam, kam řek­nou. Jenže tady šlo o hlav­ní­ho her­ce v polo­vi­ně natá­če­ní a oby­čej­né zra­ně­ní by roz­sy­pa­lo celou rea­li­za­ci, tak nako­nec nastou­pil kaska­dér. Když po natá­če­ní sle­zl z kola, hrál vše­mi odstí­ny zele­né. Mimochodem, nože házel mis­tr svě­ta v tom­to obo­ru. Přijel ze Švédska a prý házel dokon­ce na svou těhot­nou ženu a posled­ních 12 let nikdy nemi­nul. Doporučil nám ho Rosta Novák. Je skvě­lé se potkat s tako­vý­mi pro­fe­si­o­ná­ly a je radost s nimi pra­co­vat.

Máte  čas na sle­do­va­ní nových čes­kých fil­mů a kte­rý z čes­kých fil­mů byl pro Vás v tvor­bě dost zásad­ní, je vůbec tako­vý?

Ano, sna­žím se cho­dit na všech­ny nové čes­ké fil­my a mno­ho z nich pat­ří mezi mé oblí­be­né : Hoří, má panen­ko, Lásky jed­né pla­vo­vlás­ky, Intimní osvět­le­ní, Ostře sle­do­va­né vla­ky, Vyšší prin­cip, Valerie a týden divů, Spalovač mrt­vol, Neúplné zatmě­ní, Zastihla mě noc…, ale i U poklad­ny stál, Těžký život dob­ro­dru­ha. Z posled­ní doby se mi líbi­la Učitelka, Teorie tyg­ra, Anděl Páně 2 a při­znám se, že jsem se bavil i u Bezva žen­ské na krku, ale i Dušan Klein a Lád’a Pecháček mě potě­ši­li šes­tý­mi bás­ní­ky.
Baví mě jak arto­vé, pří­bě­ho­vě sil­né fil­my s pře­sa­hem, tak i zábav­né žán­ry, zejmé­na kome­die.

Zažil jste během natá­če­ní něco vtip­né­ho, na co bude­te rád vzpo­mí­nat?

Téměř pokaž­dé jez­dím po regi­o­nál­ních pre­mi­é­rách s her­ci a dal­ší­mi tvůr­ci a tře­ba jsem tvr­dil, že u Miluji Tě mod­ře ani žád­né zážit­ky nemá­me, ale nako­nec jsme doká­za­li vyprá­vět divá­kům tře­ba tři čtvr­tě hodi­ny.
Ptala jste se na Jardu Papouška. Ten scé­nář se původ­ně jme­no­val Jedním slo­vem Tě milu­ji mod­ře a spous­tu lidí říka­lo, že je název pří­liš dlou­hý a že nechá­pou, proč jed­ním slo­vem? Marně jsem vysvět­lo­val, že se řek­ne jed­ním slo­vem a při­tom je tam těch slov víc, tak že jde o vtip. Dívali se na mě nedů­vě­ři­vě, tak jsem svo­lil, že zjed­no­du­ší­me název fil­mu na Miluji Tě mod­ře, aby se to dob­ře pama­to­va­lo. A pak na natá­če­ní při­šel redak­tor z Blesku a otáz­ku začal slo­vy : Natáčíte nyní film Miluji Tě “dobře”…Není snad­ných názvů. Pro mě byl záži­tek natá­čet film s toli­ka výtvar­ně talen­to­va­ný­mi osob­nost­mi, to byla radost. Asen Šopov je skvě­lý kame­ra­man, Lucka Uhlíková, Adam Pitra, Martina Hladíková jsou výtvar­ní­ci od Boha. Markéta Irglová slo­ži­la nád­her­nou hud­bu a setká­ní s tako­vou bytos­tí pat­ří mezi skvost­né oka­mži­ky, na kte­ré člo­věk vzpo­mí­ná celý život. A tak bych mohl pokra­čo­vat o her­cích, dal­ších pro­fe­sích…

Umělec Hans Van Brenkelen se obě­to­val pro nama­lo­vá­ní pro­sko­če­né­ho obra­zu, či jak jste ho oslo­vi­li a jaký čeká obraz osud nyní?

My ten obraz muse­li pro kame­ru pro­sko­čit 2 krát popr­vé za krás­né­ho poča­sí v Olomouci, když Igor vybí­há z nádvo­ří, podru­hé na Hradčanském náměs­tí v Praze, a tam pro­ska­ko­val výkon­ný pro­du­cent Tomáš Rotnágl. Obětavé a tři týd­ny pak s natek­lým kole­nem lito­val. Vy dobil si tím titu­lek v závě­reč­ném rollu – rádo­by kaska­dér, ale byl sku­teč­ně obě­ta­vý. Bez tako­vých lidí by čes­ké fil­my vypa­da­ly mno­hem hůř než vypa­da­jí. A pro­pos, Van Brenkelem – původ­ně jsem oslo­vil pro tu roli svě­tozná­mé­ho scé­náris­tu J.C Carriere, kama­rá­da Miloše Formana, ale bohu­žel dost poz­dě. Poslal mi mail, kdy se omlou­vá, že už má jiné závaz­ky, ale že litu­je, pro­to­že měl Jaroslava Papouška moc rád a rád by to pro něj udě­lal. Také záži­tek. Ale měli jsme štěs­tí na Roberta Russela, už si ani jinak naše­ho Brenkelena neu­mím před­sta­vit. Je to vyni­ka­jí­cí herec, kte­rý hned pocho­pí, jak se k roli posta­vit.

Dalším zná­mých obra­zem ve fil­mu je Klanění pas­tý­řů od malí­ře El gre­ca, kte­ré mělo v době natá­če­ní zapůj­če­né olo­mouc­ké muze­um, jak v muzeu mezi těmi vše­mi obra­zy pra­co­va­lo a zda natá­če­ní v muzeu vzhle­dem k dílům bylo nároč­né?

To je prav­da, prá­vě ver­ni­sáž toho­to slav­né­ho obra­zu nám tro­chu zahý­ba­la s ter­mí­ny. A před­stav­te si, že scé­nář pře­de­pi­so­val mod­rý obraz a my jsme si úpl­ně náho­dou vybra­li také obraz El gre­ca, a tak téměř ved­le sebe stál vzác­ný ori­gi­nál s naší repro­duk­cí. Horší to bylo s nej­vět­ším sálem v Arcidiecézním muzeu. Tam udě­la­li rekon­struk­ci, nene­cha­li nás natá­čet v momen­tě, kdy byl sál prázd­ný a insta­lo­va­li tam pro­skle­né skří­ně tak, že jsme nemoh­li nato­čit jinou scé­nu setká­ní Bárty s Brenkelenem, jak jsme si to domlu­vi­li. Tak jsme se sna­ži­li zaim­pro­vi­zo­vat, ale nebyl jsem s tím spo­ko­je­ný a tak jsem scé­nu radě­ji vystři­hl. Takže ano, natá­če­ní v muzeu musí respek­to­vat to, co si pře­jí oni, tak­že to někdy bolí, ale scé­na setká­ní v gale­rii v jiném sálu vypa­dá skvost­ně, s tou jsem nad­mí­ru spo­ko­jen.

Líbí se mi vysta­ve­ní obra­zů Jaroslava Papouška v poko­ji svo­bod­né­ho kun­sthis­to­ri­ka , což je pěk­né uctě­ní scé­náris­ty a mož­ná i způ­sob jak si ho oži­vit ( red.pozn. zemřel v roce 1995). 

Ano, chtěl jsem , aby náš hrdi­na jako by malo­val tako­vé obra­zy, jaké malo­val Jaroslav Papoušek. Když Vladimír Kratina vyfo­tí Venuši, ta je dílem respek­to­va­né foto­gra­f­ky Alžběty Jungové, pro­sko­če­ný obraz je od před­ní­ho čes­ké­ho malí­ře Baláka, socha Satelit je zase od Čestmíra Sušky. Všichni jsou mezi­ná­rod­ně uzná­va­ný uměl­ci, pro­to­že jsem chtěl, že až uvi­dí film výtvar­ní­ci, aby věři­li našim posta­vám, že jsou talen­to­va­ní, aby si řek­li, že vytvo­ři­li krás­ná díla.

Čí to byl nápad a jak jste zís­ka­li ori­gi­ná­ly jeho podo­biz­ny?

Fandou pro­jek­tu byla dce­ra pana Papouška Petra Vločková a její man­žel. Zapůjčili nám ori­gi­ná­ly. A jeden obraz dlou­há léta vlast­ním ..toho Chaplina, a moc si toho cením. Je to tako­vá malá série – Kafka, Cagney, Tichý, Chaplin. A ten Cagney visí tře­ba v obý­vá­ku u Miloše Formana.

Jsme web, kte­rý se ved­le fil­mu věnu­je také kniž­ním recen­zím, a tak se nemo­hu neze­ptat jaké kni­hy rád čte­te, kte­rá kniž­ní novin­ka Vás zau­ja­la, a zda jste někdy pře­mýš­lel o zfil­mo­vá­ní někte­ré z nich?

Studoval jsem lite­ra­tu­ru a mám doce­la dlou­hý seznam knih, kte­rá by zaslou­ži­la zfil­mo­vat. Jen jde o ambi­ci­oz­ní lát­ky s pře­sa­hem a zatím je nelze z České repub­li­ky zafi­nan­co­vat. Vlastním prá­va na kni­hu V. Fischla – Dvorní šaš­ci. Vždy jsem si mys­lel, že toto bude můj debut a budu dělat tako­vé­to fil­my, niko­liv zábav­né. Ale vznik­ly tři scé­ná­ře, ale ani jeden není ješ­tě rea­li­zo­va­ný. Ten seznam je dlou­hý.
Nejčastěji čtu čes­ké auto­ry, abych měl pře­hled, co zfil­mo­vat. Právě čtu Okamžiky štěs­tí od Patrika Hartla, Týden, týden jsem si kou­pil melouch od Michaela Viewegha. Předtím jsem doče­tl Severně od šede­sá­té páté od Z. Hanky a v řadě čeká Sarajevská prin­cez­na. Mám tu úchyl­ku, že čtu jen kni­hy, kte­ré ješ­tě neby­ly zfil­mo­va­né.

Foto a trai­ler zdroj Bio Illusion


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Prvok, Šampón, Tečka a Karel28. července 2021 Prvok, Šampón, Tečka a Karel O FILMU Film „Prvok, Šampón, Tečka a Karel“ natočil podle svého stejnojmenného knižního hitu režisér Patrik Hartl. Čtyři kamarádi vyhlásí válku proti scvrkávání varlat a proti krizi […] Posted in Speciály
  • Prvok, Šampón, Tečka a Karel – Recenze – 50%26. července 2021 Prvok, Šampón, Tečka a Karel – Recenze – 50% Český komediálně-dramatický film Prvok, Šampón, Tečka a Karel napsal a natočil spisovatel, scenárista a divadelní a filmový režisér Patrik Hartl (Taková normální rodinka) jako adaptaci své […] Posted in Filmové recenze
  • Běžná selhání – 80 %15. října 2022 Běžná selhání – 80 % Český koprodukční snímek sestávající z příběhů tří žen, vyprávěných během jednoho dne na pozadí jakési blížící se katastrofy, měl premiéru na filmovém festivalu v Benátkách, odkud si jeho […] Posted in Filmové recenze
  • Řekni to psem – Recenze – 30 %30. června 2022 Řekni to psem – Recenze – 30 % Neuběhly ani tři měsíce od doby, kdy měl v kinech premiéru společensky kritický dramatický thriller Roberta Sedláčka Promlčeno. Nyní vstupuje do distribuce další snímek natočený týmž […] Posted in Filmové recenze
  • Básníci čekají na zázrak. A český film?17. května 2022 Básníci čekají na zázrak. A český film? Série o „básnících“ je důkazem nemohoucnosti české „porevoluční“ kinematografie. Zatímco v osmdesátých letech se režisér Dušan Klein blýskl třemi skvělými díly, po revoluci následovala již […] Posted in Retro filmové recenze
  • Tři bratři17. srpna 2021 Tři bratři Tři bratři (Vojtěch Dyk, Tomáš Klus, Zdeněk Piškula) se vydávají do světa na zkušenou, aby si našli nevěsty a rodiče jim mohli předat hospodářství. Sourozenci při svém putování jako […] Posted in Galerie
  • Mstitel – Recenze – 40%29. června 2021 Mstitel – Recenze – 40% Česká komedie Mstitel, jenž je autorským počinem režisérky, scenáristky a producentky Lucie Klein Svobody, je záměrně napsaná a natočená tak, aby byla co nejvíc bizarní a ujetá. Její […] Posted in Filmové recenze
  • Lída Baarová19. června 2019 Lída Baarová Česká herečka Lída Baarová je v roce 1934 pozvána do berlínských filmových ateliérů Babelsberg, považovaných za evropský Hollywood. Po počátečních potížích nakonec okouzlí i davy fanoušků […] Posted in Galerie
  • Co jste možná nevěděli o Čtyřlístku. Myšpulín nese jméno po ovoci mišpule a proslulý rybník Blaťák je Máchovo jezero28. března 2019 Co jste možná nevěděli o Čtyřlístku. Myšpulín nese jméno po ovoci mišpule a proslulý rybník Blaťák je Máchovo jezero Než 4. dubna vyrazíte do kina na nový animovaný film Velké dobrodružství Čtyřlístku, zkuste si ověřit, jak dobře legendární český komiks znáte. Pinďa, Bobík, Myšpulín, Fifinka. Veselé a […] Posted in Zajímavosti
  • Velké dobrodružství Čtyřlístku - O TVŮRCÍCH28. března 2019 Velké dobrodružství Čtyřlístku - O TVŮRCÍCH JAROSLAV NĚMEČEK (výtvarník, autor Čtyřlístku), vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Věnoval se keramice, vytvořil pro dolnorakouské město Retz kašnu a sochu sv. […] Posted in Speciály
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,48502 s | počet dotazů: 254 | paměť: 72302 KB. | 22.04.2024 - 13:49:01