Jurský park - Film, který změnil kinematografii.

Paleontologie dosáh­la vrcho­lu zájmu veřej­nos­ti na počát­ku 20. sto­le­tí; po obou svě­to­vých vál­kách počal na tuto veli­ce zají­ma­vou vědu o his­to­rii naší pla­ne­ty upa­dat prach zapo­mně­ní. Roku 1991 napadlo Michaela Crichtona, že na kon­fron­ta­ci sou­čas­né lid­ské civi­li­za­ce se svě­tem pra­vě­kých ješ­tě­rů by se dal posta­vit doce­la dob­rý trhák. Pravda, nebyl to nikterak ori­gi­nál­ní nápad - podob­nou myš­len­ku už měl před desít­ka­mi let Sir Arthur Conan Doyle se svou kni­hou Ztracený svět - ale poda­ři­lo se. A poda­ři­lo se měrou tak vrcho­va­tou, že si Crichtonova romá­nu povši­ml samot­ný reži­sér Steven Spielberg a roz­ho­dl se rov­něž zvý­šit své, již tak nema­lé pří­jmy... A tak o dva roky poz­dě­ji vzni­kl slav­ný film Jurský park, inspi­ro­va­ný stej­no­jmen­nou Crichtonovou kni­hou.

Děj je zajis­té vše­o­bec­ně zná­mý. Zábavní mag­nát John Hammond (hra­je ho Sir Attenborough) se roz­hod­ne posta­vit vel­ký ost­rov­ní park, v němž by v divo­či­ně žili dino­sau­ři. Podaří se mu v reá­lu nemož­ná věc: naklo­no­vat pra­vě­ké pla­zy z krve obsa­že­né v komá­rech, mumi­fi­ko­va­ných v jan­ta­ru. Do své­ho par­ku pozve sku­pin­ku pale­on­to­lo­gů, pří­buz­ných a dal­ších V.I.P., kte­ří mu mají jako prv­ní hos­té posou­dit zábav­nost a hlav­ně bez­peč­nost celé atrak­ce. A jak už to tak v podob­ných fil­mech cho­dí, něco se zvrt­ne. Tentokrát se zvrt­nul Dennis Nedry, počí­ta­čo­vý pra­cov­ník, kte­ré­ho pod­pla­tí kon­ku­ren­ce, aby něko­lik cen­ných dino­sau­řích vajec ukra­dl. Nedry vypo­jí počí­tač, aby mohl nepo­zo­ro­va­ně ode­jít, ale tím také způ­so­bí výpa­dek elek­tric­kých plo­tů. A drá­ty bez elektři­ny nema­jí šan­ci zejmé­na ty dra­věj­ší z dino­sau­rů zadr­žet... Zábavní park se rázem mění v peklo. Přímo upro­střed divo­či­ny plné nebez­peč­ných pre­dá­to­rů se nachá­zí sku­pin­ka lidí, kte­ří byli momen­tál­ně na pro­jížď­ce - pale­on­to­log Alan Grant (Sam Neill), mate­ma­tik Ian Malcolm (Jeff Goldblum), práv­ník Gennaro a dvě Hammondova vnou­ča­ta...

Film se drží osy kni­hy doce­la přes­ně; hlav­ní posta­vy jsou stej­né a záplet­ka taky (totéž už nepla­tí u dru­hé­ho dílu, kte­rý Spielberg nato­čil pod­le násle­du­jí­cí Crichtonovy kni­hy v roce 1997). Rozdíly jsou jen v nepa­tr­ných detai­lech (pod­le kni­hy je logo par­ku mod­ro­ze­le­né, kdež­to ve fil­mu je opa­ko­va­ně pre­zen­to­vá­no jako žlu­to­čer­ve­né a pod.) a v závě­ru osu­dů někte­rých hrdi­nů. Narozdíl od Crichtona Spielberg nechal pro­zí­ra­vě Iana Malcolma i Johna Hammonda „pře­žít“, tak­že se reži­sér nemu­sel na počát­ku dru­hé­ho dílu potý­kat se stej­ným pro­blé­mem jako spi­so­va­tel - jak oži­vit Malcolma, aby mohl být i ve dru­hém dílu.

Technické zpra­co­vá­ní fil­mu je pro­ve­de­no napros­to bez­chyb­ně - zvu­ko­vé i vizu­ál­ní efek­ty z Lucasovy tri­ko­vé spo­leč­nos­ti ILM doslo­va berou dech i dneska. Dinosauři na plát­ně žijí a půso­bí maxi­mál­ně věro­hod­ným dojmem. Jste pří­mo tam...

Jedná se o zají­ma­vou podí­va­nou, kte­rá zno­vu obrá­ti­la zájem mno­ha lidí k dino­sau­rům a pra­vě­kým ješ­tě­rům vůbec. Bohužel Jurský park zadal pod­nět k něko­li­ka omy­lům, kte­ré díky němu dodnes panu­jí mezi popu­la­cí. Zeptáte-li se náhod­né­ho respon­den­ta, ve kte­rém obdo­bí dru­ho­hor žil tyran­no­sau­rus, nej­spí­še vám odpo­ví, že v juře. Ale to je omyl.

Žil až v kří­dě.

---

---