Jurský svět: Zánik říše - Sbohem, Islo Nublar: Zrod Zániku říše

Je těž­ké tomu uvě­řit, ale když tvůr­ci fil­mu Jurský svět zača­li roku 2015 s jeho pří­pra­va­mi, netu­ši­li, že jejich milo­va­ná prá­ce se sta­ne jed­ním z nej­vý­dě­leč­něj­ších fil­mů všech dob. Režiséra fil­mu Colina Trevorrowa, kte­rý spo­lu­vy­tvo­řil prv­ní díl a nyní se vra­cí jako spo­lu­tvůr­ce a výkon­ný pro­du­cent Jurského svě­ta: Zánik říše, tato sága fas­ci­no­va­la již od doby, kdy byl malý kluk, a vždy si Jurský svět před­sta­vo­val jako tri­lo­gii. Bylo mu ctí spo­lu se scé­náris­tou Derekem Connollym tyto pouč­né pří­běhy Michaela Crichtona spo­lu s novým svě­tem Stevena Spielberga posu­nout na novou pří­jem­ně nebez­peč­nou a neo­če­ká­va­nou úro­veň.

„Asi dva týd­ny poté, co při­šel Jurský svět do kin, jsem se musel vrá­tit z Los Angeles zpět domů do Vermontu,“ vzpo­mí­ná Trevorrow. „Zeptal jsem se Dereka, jest­li by nejel se mnou, abychom tu dlou­hou ces­tu moh­li vyu­žít k dis­ku­zi, jak bude pří­běh pokra­čo­vat. Měl jsem pár základ­ních nápa­dů, o kte­rých jsem mu chtěl říct a potře­bo­val jsem to udě­lat někde, kde může­me svo­bod­ně mys­let a vymýš­let růz­né div­né scé­ná­ře, jak by to moh­lo být.“

„Tentokrát Steven řekl: ‚Ukaž mi, jak si mys­líš, že by to moh­lo být, jak by se naše posta­vy moh­ly posu­nout a kam bychom je moh­li vzít,‘“ vysvět­lu­je Trevorrow. „Takže jsme jeli do Vermontu a na té ces­tě jsme při­šli s pří­bě­hem, ze kte­ré­ho je Zánik říše.“

„Tito dino­sau­ři byli na pla­ne­tě Zemi před 65 mili­ó­ny let a teď jsou na mís­tě, kte­ré je jim cizí,“ vysvět­lu­je Trevorrow. „Pomyslel jsem si, že exis­tu­je způ­sob, kte­rým tenhle pří­běh může­me vyprá­vět z lid­ské­ho pohle­du. Jak bys­te se cíti­li, kdy­bys­te se ocit­li ve svě­tě, do kte­ré­ho nepa­t­ří­te, jen kvů­li potě­še­ní ostat­ních? To je oblast, do kte­ré jsme se před­tím nepus­ti­li a vědě­li jsme, že je to něco, co by tomu­to fil­mu pro­spě­lo.“

Jen málo postav je Trevorrowi blí­že než Claire Dearingová a Owen Grady, býva­lí hor­ko­krev­ní milen­ci, kte­ří jsou pod­le vše­ho sou­ze­ni po sobě celý život tou­žit – a jeden dru­hé­ho pes­ko­vat. Ohledně vývo­je postav Trevorrow podo­tý­ká: „Hodně jsme pře­mýš­le­li o tom, kde Claire za pár let bude, jak se cítí pro­vi­ni­le a za to všech­no zod­po­věd­ná. Claire tuší, že na ost­ro­vě hro­zí pří­rod­ní kata­stro­fa a že se blí­ží. A bude to kata­stro­fa, kte­rá polo­ží svě­tu otáz­ku: ‚Necháme ta zví­řa­ta zemřít, nebo je zachrá­ní­me?‘ Ona je tou, kte­rá se za záchra­nu dino­sau­rů cítí nej­ví­ce zod­po­věd­ná.

„Na dru­hé stra­ně tu máme Owena, kte­rý doká­zal, že i tito pre­dá­to­ři jsou schop­ni řídit se pra­vi­dly. Ví, že jsou schop­ni slou­žit stej­né­mu úče­lu jako ostat­ní živo­či­cho­vé, kte­ří byli v his­to­rii pou­ži­ti ve vál­kách,“ pokra­ču­je Trevorrow. „To samo ote­ví­rá naši Pandořinu skříň­ku. Máme tu dvě posta­vy, kte­ré jsou mat­kou a otcem nové­ho svě­ta. Jsou rodi­či této poma­lu se vyví­je­jí­cí bio­lo­gic­ké kata­stro­fy zapo­ča­té Johnem Hammondem. Bylo pro nás důle­ži­té najít způ­sob, kte­rým do pří­bě­hu Hammonda zapo­jí­me a pro­vá­že­me je dohro­ma­dy, stej­ně tak jako najít způ­sob, kte­rým sdě­lí­me více o tom, jak Jurský svět vzni­kl.“

Tito neo­by­čej­ní dino­sau­ři jsou stej­ní hrá­či jako Claire a Owen. Nejzřetelnější je to na Blue, velo­ci­rap­to­ro­vi, ke kte­ré­mu má Owen sil­nou vazbu již od doby, kdy se Blue vylíh­la z vajíč­ka. Po tvr­dém sou­bo­ji s Echem – kte­rý Blue způ­so­bil zjiz­ve­ný ret – si ve stá­du vybu­do­va­la vůd­čí pozi­ci. Když Owen jed­nou během její­ho výcvi­ku před­stí­ral zra­ně­ní, Blue pro­ká­za­la svou schop­nost empa­tie. Je stej­ně tak kru­tá, jako ochra­ňu­jí­cí, a bohu­žel je také posled­ní své­ho dru­hu.

K vyprá­vě­ní pří­bě­hu bylo důle­ži­té začít před­sta­ve­ním nových dru­hů dino­sau­rů z růz­ných dob. Od bary­o­ny­xe a car­no­tau­ru­se, po šíle­né­ho slo­na v por­ce­lá­nu nazý­va­né­ho sty­gi­mo­loch. Scénáristům se do Zániku říše poda­ři­lo zapo­jit pro­za­tím nej­ba­rev­něj­ší šká­lu růz­ných stvo­ře­ní. A aby toho neby­lo málo, před­sta­vi­li si i gene­tic­ky navr­že­nou nestvůr­nost zná­mou jako indo­rap­tor. Jeho DNA je pekel­ná kom­bi­na­ce velo­ci­rap­to­ra, indo­mi­nuse rexe a bůhví­če­ho, co Dr. Wu při­dal do jeho kodo­nu. Tato pří­še­ra není smr­tí­cí díky své veli­kos­ti, ale díky své inte­li­gen­ce, rych­los­ti a schop­nos­ti plnit roz­ka­zy… ty, kte­ré si sama vybí­rá. Indoraptor je bez­po­chy­by per­fekt­ní zbra­ní.

Dokud do toho fil­mo­ví tvůr­ci mohou mlu­vit, nikdy nevznik­ne film o Jurském svě­tě bez naší hvězdy T. rexe. „T. rex se vra­cí taky,“ pro­zra­zu­je Trevorrow. „Pořád se jed­ná o stej­nou posta­vu, kte­rá byla v Jurském par­ku i v Jurském svě­tě. Je iko­nic­ká – ne jen pro­to, že je T. rex, ale pro­to, že je to tahle T. rex.“

---