„KOKORO“ Japonská moudrost pro dobře prožitý život

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Čas od času si ráda pře­čtu kni­hy úpl­ně z jiné­ho soud­ku žán­ru, jako napří­klad kni­hu z oblas­ti věnu­jí­cí se jiným slo­vy „min­d­ful­ness“. Tyto kni­hy jsou pak pro mě vel­kou inspi­ra­cí, neboť v nich lze najít skvě­le vole­ná slo­va a neza­po­me­nu­tel­né myš­len­ky, jež doká­ží  nejen doko­na­le pohla­dit na duši, ale i nala­dit na tu správ­nou vlno­vou dél­ku. 

U kni­hy „KOKORO“ od autor­ky Beth Kemptonové jsem byla jak natě­še­ná a zvě­da­vá „horá­ky­ně“, kte­rá si v prv­ním momen­tě nedo­ká­za­la vůbec před­sta­vit, co samot­né slo­vo KOKORO může zna­me­nat. To jsem však ješ­tě netu­ši­la, jakým zásad­ním způ­so­bem ten­to prů­vod­ce inspi­ro­va­ný japon­skou kul­tu­rou, moud­ros­tí a tra­di­cí, zásad­ním způ­so­bem zasáh­ne do mého živo­ta.

Knihu jako tako­vou jsem pře­čet­la na jeden zátah během jed­no­ho odpo­led­ne a v prů­bě­hu dal­ších dnů se nad­še­ně vrh­la do prak­tic­kých cvi­če­ní v podo­bě otá­zek, jež mi pomoh­ly pood­ha­lit a nastí­nit ces­tu, jakou bych se měla ve svém živo­tě dál vydat.... dalo by se říci, že poslá­ním této kni­hy je obje­vit moud­rost v srd­ci kaž­dé­ho čte­ná­ře....

„KOKORO nám může pomo­ci cit­li­vě řídit vzta­hy a volit si život­ní ces­tu leh­kos­ti a svo­bo­dy skr­ze oka­mži­tá roz­hod­nu­tí, kte­rá dělá­me kaž­dý den.“

Kniha, i když je malé­ho for­má­tu tak ako­rát do kapsy, je nao­pak svým obsa­hem vel­ké­ho roz­sa­hu. Autorka kni­hu roz­dě­lil do tří pře­hled­ných čás­tí, kdy kaž­dá z nich je inspi­ro­vá­na tře­mi japon­ský­mi posvát­ný­mi hora­mi.

Každá z těch­to kapi­tol, stej­ně jako sym­bo­li­ka jed­not­li­vých hor, má své vlast­ní poslá­ní, díky kte­ré­mu se může­me věno­vat a zamě­řo­vat na jed­nu oblast své­ho živo­ta. A jaké jsou to tři kapi­to­ly?

První část HAGUROSAN: Je horou pří­tom­nos­ti a pozem­ských přá­ní, a prá­vě díky ní máme mož­nost si  zre­vi­do­vat, kde jsme, a bude­me uva­žo­vat, co je v této fázi naše­ho živo­ta sku­teč­ně důle­ži­té

Druhá část GASSAN: Je horou smr­ti a minu­los­ti, díky níž bude­me čelit vlast­ní smr­tel­nos­ti a uva­žo­vat, co nás smrt může nau­čit o živo­tě.

Třetí část JUDONOSAN: Je hora zno­vuzro­ze­ní a budouc­nos­ti. Zde bude­me roz­jí­mat o tom, jak chce­me pro­žít svůj zbý­va­jí­cí čas na zemi, ať už je jak­ko­li dlou­hý.

Autorka pro­střed­nic­tvím jed­not­li­vých kapi­tol knih díky vzpo­mí­nek vyprá­ví svůj nej­těž­ší rok v živo­tě, kdy při­šla o dvě nej­bliž­ší bytos­ti, mamin­ku a nej­lep­ší pří­tel­ky­ni, jak se muse­la vyrov­ná­vat s tou­to ztrá­tou a opě­tov­ně najít sílu žít napl­no. Aby to doká­za­la, sama se vyda­la na pouť a hle­dá­ní sebe sama, a to při zdo­lá­ní tří posvát­ných japon­ských hor, kde hle­da­la nejen odpo­vě­di na své nevy­řče­né otáz­ky, ale i odpo­vě­di na zásad­ní otáz­ky naší exis­ten­ce, a pomy­sl­né­ho smys­lu živo­ta a moud­ros­tí dáv­ných před­ků.

Díky své­mu auten­tic­ké­mu pří­bě­hu, nejen plném boles­ti, ale i radost­ných vzpo­mí­nek, doká­že inspi­ro­vat k tomu, abychom ved­li plno­hod­not­ný a správ­ně pro­ži­tý život, než bude poz­dě....

„Dobře pro­ží­va­ný život je život žitý skr­ze uvě­do­mě­lost srd­ce.“

Jako třeš­nič­kou na dor­tu nás Beth navíc sezna­mu­je i s méně zná­mý­mi mís­ty japon­ské ven­ko­va, jež na nás dýchá sko­ro z kaž­dé strán­ky kni­hy, až už je to jeho pří­rod­ní krá­sa, dotek duchů dáv­ných mys­li­te­lů, či neza­po­me­nu­tel­né tra­di­ce. Skvěle tak v nás čte­ná­řích evo­ku­je pocit a sna­hu změ­nit pohled na dosa­vad­ní vní­má­ní svě­ta jako tako­vé­ho, na naše „ustr­nu­lé“ vzta­hy i na to, jak chá­pe­me „dob­ře pro­ží­va­ný život“.

Já osob­ně jsem nej­ví­ce na této kni­ze oce­ni­la závě­ry jed­not­li­vých kapi­tol zakon­če­ných sérií něko­li­ka otá­zek, jež by si měl zod­po­vě­dět kaž­dý, pokud chce dojít na ces­tu „dob­ře pro­ži­té­ho (ne pře­ží­va­né­ho) živo­ta“. Nechybí samo­zřej­mě ani závě­reč­ná zásad­ní myš­len­ka či drob­ná rada, jak se posu­nout dál.

Jednou ze zdr­cu­jí­cích pravd spo­je­ných s tím, že jsme lidé, je to, že nako­nec při­jde­me o všech­ny a o všech­no, na čem nám sku­teč­ně zále­ží. Když jsme nala­dě­ni na koko­ro, úlo­žiš­tě svých poci­tů a emo­cí, může­me si pěs­to­vat sil­ný cit pro to, co je nej­dů­le­ži­těj­ší, abychom to doká­za­li oce­nit, než to ztra­tí­me, a kaž­dý den vyu­žít co nej­lé­pe.

V nepo­sled­ní řadě jsem rov­něž uví­ta­la výpis dva­nác­ti prin­ci­pů pro dob­ře pro­ží­va­ný život, jež by si zajis­té měl kaž­dý z nás vští­pit do hla­vy a nosit ve svém srd­ci, pro­to­že jen tak zjis­tí­me, co je v živo­tě sku­teč­ně důle­ži­té a na čem oprav­du zále­ží, abychom dosáh­li své­ho vlast­ní­ho „leh­ké­ho“ žití a poci­tu kaž­do­den­ní­ho štěs­tí.

KOKORO je vel­mi zají­ma­vá a inspi­ra­tiv­ní kni­ha, kte­rá doká­že svým způ­so­bem vést mno­hé lidi k zásad­ním změ­nám v jejich živo­tě. A prá­vě tako­vé­to kni­hy by měli lidé čas od času vzít do ruky, otevřít a začíst se, neboť na strán­kách obje­ví nespo­čet nád­her­ných myš­le­nek, jež lze pře­vést do svých běž­ných živo­tů a ze všed­ních dní vykouz­lit neza­po­me­nu­tel­né dny.

Knihu KOKORO dopo­ru­ču­ji kaž­dé­mu, neboť je to kni­ha, kte­rou může­te číst něko­li­krát a v růz­ných eta­pách své­ho živo­ta, a vždyc­ky ve vás zane­chá něco jiné­ho a vždy vás nevi­di­tel­ný­mi kro­ky posu­ne na dal­ší metu 

Je to vel­mi inspi­ra­tiv­ní kni­ha, plná duchov­ní­ho moud­ra, jež jen těž­ko bude­te dávat z ruky. a ke kte­ré se bude­te rádi vra­cet jakož­to ke své­mu „život­ní­mu rád­ci“. 

KOKORO

Napsala: Beth Kemptonová

Překlad: Alena Švomová

Vydalo: Nakladatelství JOTA, s.r.o.

V Brně roku 2024

První vydá­ní

Počet stran: 280

IBN: 978-80-7689-474-7

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře