Kvalitní dokument o životě umělce: Echt - film o malíři Janu Mertovi

(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Loading...

Ačkoliv jsem nebyl na posled­ní Ji.hlavě, postup­ně nakou­ká­vám fil­my, kte­ré tam měly nej­vět­ší ohlas a při­chá­ze­jí do běž­né dis­tri­buce. Včera jsem viděl sní­mek, kte­rý tam měl dle toho, co jsem zazna­me­nal, mno­hem men­ší ohlas, než by si pod­le mě zaslou­žil. Jedná se o doku­men­tár­ní por­trét malí­ře a výtvar­ní­ka Jana Merty.

Autorem fil­mu je malí­řův syn Tomáš Merta a vzhle­dem k tomu, že v titul­cích se u kre­a­tiv­ních pro­fe­sí moc jiných pří­jme­ní nevy­sky­tu­je, moh­lo by se zdát, že se jed­ná o jeden z těch kla­sic­kých nud­ných sebestřed­ných fil­mů. V loň­ském roce jsme z podob­né­ho žán­ru vidě­li tře­ba film Janžurka, kte­rý nato­či­la Theodora Remundová o své mat­ce Ivě Janžurové a kte­rý byl uve­den na KVIFF, pří­pad­ně z těch lep­ších může­me jme­no­vat tře­ba skvě­lý absol­vent­ský film FAMU Pochcánek, kde autor Jan Hušek natá­čel sám o sobě. Pravdou ale zůstá­vá, že ačko­liv je Tomáš Merta auto­rem kame­ry, režie, scé­ná­ře a mno­ha dal­ší­ho, má kolem sebe malý kruh spo­lu­pra­cov­ní­ků, kte­ří se na fil­mu podí­le­li. A to, co doká­za­li vytvo­řit, to se jen tak nevi­dí.

Jediné, co mi po pro­jek­ci fil­mu běže­lo hla­vou bylo: jak to, že se o tom­to fil­mu nemlu­ví víc? Jak to, že si nepři­ve­zl z Ji.hlavy žád­nou cenu?! Dlouho jsem si mys­lel, že za nej­lep­ší doku­men­tár­ní film leto­š­ka budu ozna­čo­vat Architektura ČSSR 58-89, ale Echt u mě archi­tek­tu­ru sesa­dil na dru­hé mís­to. Již dlou­ho jsem nevi­děl tak dob­ře fun­gu­jí­cí a při tom jed­no­du­chý, nená­sil­ný film, kte­rý pra­cu­je ve jmé­nu hes­la: v jed­no­du­chos­ti je krá­sa. To, že zde natá­čí o sobě čle­no­vé jed­né rodi­ny vůbec není na ško­du, ale přes­ně nao­pak. Zatímco Remundová se při por­tré­to­vá­ní své mat­ky vyda­la kla­sic­kou ces­tou, kdy chtě­la obsáh­nout co nej­ví­ce z její­ho živo­ta, Merta na to jde z úpl­ně dru­hé stra­ny. Odprošťuje se od kla­sic­kých postu­pů doku­men­tár­ních por­trétů, ale přes­ně nao­pak - mís­to roz­ho­vo­rů o živo­tě, všech­no sta­ví na dob­ře pro­myš­le­ných situ­a­cích, do toho při­dá­vá hra­vé, post­pro­dukč­ně upra­ve­né zábě­ry a celé to stři­ho­vou sklad­bou spo­ju­je do dob­ře pro­myš­le­né­ho kon­cep­tu, kte­rý ačko­liv to neče­ká­te, vypo­ví­dá o Mertovi star­ším mno­ho zají­ma­vé­ho. Myslím, že toho, že film natá­čí o svém vlast­ním otci reži­sér skvě­le vyu­ží­vá, pro­to­že do fil­mu se mu kro­mě otco­vých myš­le­nek poved­lo pře­nést i něco z jeho poe­ti­ky, což je dle mého názo­ru ten nej­lep­ší postup, jak se má dělat doku por­trét. Inspirovat se dílem, při­dat zají­ma­vé situ­a­ce a dob­ře to sestří­hat a né budo­vat pomní­ček. Navíc jak jsem zmí­nil v úvo­du, film nám vše sdě­lu­je vel­mi nená­sil­nou a jed­no­du­chou for­mou, sko­ro bych až řekl, že tvo­ří kva­lit­ní umě­ní tak, aby tomu kaž­dý rozu­měl. Z celé­ho oso­bi­té­hou sty­lu pak zaslou­ží vypích­nout zejmé­na hud­ba, kte­rá krás­ně a vkus­ně dopl­ňu­je scé­ny tak, že si ani nevšim­ne­te, že tam něja­ká hud­ba je. Tak by to pros­tě mělo fun­go­vat. Uvažoval jsem, jest­li fil­mu nevy­tknout zvlášt­ně dlou­hý název, ale ve výsled­ku si mys­lím, že on je vlast­ně vel­mi vypo­ví­da­jí­cí. To není doku­men­tár­ní por­trét v kla­sic­kém slo­va smys­lu. To je film o malí­ři Janu Mertovi, kte­rý se jme­nu­je Echt.

Jestli máte rádi ve kině nevšed­ní doku­men­ty, upa­luj­te pro vstu­pen­ky! Ten film je výji­meč­ný v mno­ha ohle­dech, navíc má pří­jem­ných 70 minut, kte­ré ale ute­čou jako voda. Zvláště bych pak ten­to sní­mek dopo­ru­čil všem, kte­ří se chys­ta­jí něja­ký doku por­trét natá­čet. Běžte se podí­vat, jak se to má dělat!

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře