Jaroslav chce bojovat se životem jako závodník na automobilové trati. Dlouhé přípravy ani sebevětší pracovní zaujetí mu však úspěch nezaručí. Je to otravné, stojí to hodně sil, jizvy na duši i na těle se špatně hojí. Neodbytný pocit, že přes veškerou snahu se v životě nic pořádně nedaří, se nedá odehnat mávnutím ruky. Jediným světýlkem ve tmě je přítelkyně Jitka, která už má své odžito a začal jí bavit automobilový sport. Asi jí schází pořád dost adrenalinu a život po boku temperamentního Jaroslava jí nevyvádí nijak z míry. Oba spolu tvoří dvojici, kterou si dokumentární režisér Miro Remo vybral jako hlavní hrdiny do svého dokumentárního filmu. Prostředí amatérských autokrosových závodů je kulisou pro „jízdu životem“, kde pár patřil mezi favority. Frustrace a deziluze minulosti tak však mohou nabrat překvapivý směr.
Ústředními postavami filmu jsou Slovenka Jitka Prokipčáková a Moravan Jaroslav Vávra, třetí zásadní postavou je Jaroslavova maminka Jiřina. Padesátnice Jitka je dnes jedinou stálou autokrosovou jezdkyní na tomto poli v ČR. Její bývalý spolužák ze základní školy Jaroslav, zakladatel motoristické stáje DRAKKAR, se jí stará o auto a pomáhá jí s přípravou na závody. Film v jedné ze svých vrstev sleduje jejich pokus o obhájení titulu Karpatského autokrosového poháru. Filmová kamera však nejčastěji zachycuje Jaroslava, který komentuje různé situace, lopotí se s přípravou auta na závody a jeho nálady jsou jak podzimní počasí, kdy depresivní mlhy zahalují krajinu a sluníčko se ukáže jen sporadicky. Stejně tak dokáže dlouho vytrvat ve své roztrpčenosti i Jaroslav. Chvíle klidu jsou vzácné. Ústřední dvojici dokresluje postava Jiřiny Vávrové, maminky hlavního hrdiny. I ona dokáže svérázným způsobem komentovat život a osudové chvíle se svým synem spoluprožívá. Pro Jaroslava je sama práce mechanika závodního vozu, jehož mnohá vylepšení sám i vytvořil, cestou k hledání smyslu a samozřejmé důstojnosti, které pozbyl, když po listopadu 1989 ztratil práci horníka.
Režisér Miro Remo měl šťastnou ruku, když se mu podařilo nalézt lidi s osobitým přístupem k životu, kteří jsou schopni o svých pocitech hovořit a současně působí uvolněně a věrohodně. Právě postava Jaroslava, i když se cítí unavený a nemocný, dokáže v sobě nalézt energie a vůli znova začínat. Turbulentní polistopadové období zásadně zasáhlo nejen do jeho života, ale také do podob sociálních vztahů mnoha lidí v České i Slovenské republice. Remo se snažil zachytit osobní zápas o nalezení nového smyslu života i zahlazení následků předchozích průšvihů, a to se mu se povedlo. Hlavní hrdina je sice ve svých názorech hodně radikální, ale filmová kamera se více soustřeďuje na detail a reakce hrdinů v běžných situacích, kdy jsou vidět emoce i zaujetí maličkostmi. Za kamerou stáli Miro Remo a Martin Chlpík. Líbilo se mi, že ve filmu střídalo tempo díky využití rodinných záběrů a záběrům ze závodů v kombinaci s hudbou, která dokreslovala nostalgické vzpomínání. Osobně bych oželela záběry, které dokreslují opakovaně povahové rysy snímané osoby. Jedná se o Jaroslavovu jízdu autem, kdy za volantem komentuje dění na silnici kolem, nebo Jaroslavovu maminku, která komentuje jednání svého syna.
Lidí s pohnutými osudy je mnoho a každý se s nimi musel vypořádat s ohledem na své možnosti a schopnosti. Film zachytil osudy jedné dvojice hrdinů, kterým hledání zdravého sebevědomí a dobrého pocitu ze života vyjde ještě na nějaké roky. Takový je život, takový je dokument.
Photo © D1film
