V kůži Johna Malkoviche

Slyšeli jste už něco o fil­mu V kůži Johna Malkoviche? Jestli ne, tak to je zatra­ce­ná ško­da. Jisté je, že jde o jed­no z nej­o­ri­gi­nál­něj­ších děl posled­ní doby (film byl nato­čen v roce 1999). Jestli je to film dob­rý nebo špat­ný, v tom se asi budou názo­ry lišit.

Děj fil­mu se ode­hrá­vá v New Yorku. Popisuje pří­běh Craiga, vel­mi dob­ré­ho lout­ka­ře bez angaž­má a jeho man­žel­ky. Protože finanč­ní situ­a­ce rodi­ny pře­stá­vá být únos­ná, odpo­ví­dá na kon­kurs v jed­né VELMI zají­ma­vé fir­mě.

Proč je vlast­ně ona fir­ma zají­ma­vá? Tak pře­de­vším síd­lí v sed­mém a půl­tém pat­ře jis­té budo­vy posta­ve­né irským při­stě­ho­val­cem. Tohle patro nemá ani vlast­ní tla­čít­ko ve výta­hu, a tak jedi­nou šan­cí, jak se dostat do prá­ce, je zasta­vit násil­ně výtah ve chví­li, kdy je přes­ně mezi sed­mým a osmým pat­rem a vypá­čit už tak not­ně poško­ze­né dve­ře. Zajímavou figur­kou je i ředi­tel spo­leč­nos­ti Lester. Ten o sobě pro­hla­šu­je, že je mu přes 100 let. Je-li na tom aspoň zrn­ko prav­dy, zod­po­ví mož­ná film.

Vůbec nej­za­jí­ma­věj­ší na sed­mém a půl­tém pat­ře je ale por­tál, kte­rý Craig obje­ví úpl­ně náho­dou za kar­to­té­kou. Jsou to tako­vá malá dvíř­ka, za kte­rý­mi se nachá­zí chod­ba. Craig do ní po kole­nou vle­ze a oci­tá se ke své­mu pře­kva­pe­ní v hla­vě Johna Malkoviche. Sleduje ho, jak jí, čte si novi­ny a nastu­pu­je do taxi­ku. Je mu ale vymě­ře­no pou­ze 15 minut. Pak ho to vyho­dí poblíž kři­žo­vat­ky u New Yorku. Svěří se o tom své kole­gy­ni z pat­ra Maxine, kte­rá vypa­dá jako jeho lout­ka a do kte­ré se oka­mži­tě zami­lu­je. Spolu pak začí­na­jí s por­tá­lem pod­ni­kat a nabí­zet za pení­ze vstup dal­ším zájem­cům o dočas­né převtě­le­ní. Je tu ale jis­tá kom­pli­ak­ce: film začne být ješ­tě zají­ma­věj­ší, když se Craigova žena dosta­ne do por­tá­lu, pro­střed­nic­tvím Johna Malkoviche se sezná­mí s Maxine a zami­lu­je se do ní…

To je ovšem pou­ze začá­tek. Další nápa­dy násle­du­jí. Kdo do koho se zami­lu­je dál? A kdo zjis­tí, jak v Johnovi zůstat déle než oněch 15 minut? A kdo nao­pak to, jak ono­ho vetřel­ce vypu­dit? A proč to vlast­ně chce? A to je taky pořád pou­ze začá­tek. Nejlepší nápa­dy roz­hod­ně nepro­zra­dím.

Film se stal vyni­ka­jí­cí herec­kou pří­le­ži­tos­tí pro Johna Malkoviche. Podobně jako ve své nej­zná­měj­ší roli, kdy hrál zlo­dě­je kle­not 🙂 zde má pří­le­ži­tost pro­ká­zat, že je panem her­cem a pře­de­vším také to, že se nebo­jí toho, že ho film zesměš­ní. A pří­le­ži­tos­tí je k tomu haba­děj. Když se podí­vá­me do Johnova pod­vě­do­mí, uvi­dí­me tam samo­zřej­mě pořád­né úchy­lár­ny. A když uvi­dí­me to, co se sta­ne, když John Malkovich navští­ví svo­ji vlast­ní hla­vu, tak se taky poba­ví­me.

Jestli jste vidě­li vlo­ni uve­de­né dílo Adaptace této scenáristicko-režisérské dvo­ji­ce Charlie Kaufamnn - Spike Jonze, obje­ví­te v obou fil­mech mno­ho spo­leč­ných zna­ků. V žád­ném pří­pa­dě nemů­že­me auto­rům vyčí­tat, že by nedo­táh­li něja­ký nápad až do kon­ce. A co do kon­ce, oni ho vyždí­ma­jí až do posled­ní kap­ky a ješ­tě jed­nou namo­čí a pro­ve­dou totéž, tře­ba až do totál­ní absur­di­ty. Čím se ale fil­my liší, je spád děje. U Adaptace jsem měl ale tro­chu pocit, že nebýt posled­ní tře­ti­ny, jed­na­lo by se o zkla­má­ní. Tenhle pocit u Johna Malkoviche zce­la absen­tu­je. Film je nabi­tý nápa­dy od začát­ku až do kon­ce.

A pro­to můžu film jed­no­znač­ně mal­ko­vich. Malkovich? Malkovich, mal­ko­vich! Malkovich!!!!

O filmu:

Režie: Spike Jonze
Scénář: Charlie Kaufmann
V hlav­ních rolích: John Cusack, Cameron Diaz, Catherine Keener, John Malkovich, Orson Bean
Rok: USA 1999, 102 minut