Mallory je další časosběrnou studií lidského života z dílny Heleny Třeštíkové. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o podobný příběh jako v předchozím dokumentu Katka, ale podobnost hlavních hrdinek je jen v jejich závislosti na heroinu. Mallory má jiný žebříček hodnot než Katka a hlavně její snaha a odhodlaní změnit svůj život je velmi silná. Osud se s Mallory rozhodně nemazlil, ale ona se rozhodne po porodu syna vše změnit a začít žít normální život, což není vůbec jednoduché, neboť se ocitne i se svým synem na ulici a nemají kam jít. Mallory se rovněž setkává s českou byrokracii, která svou necitlivostí jen podtrhuje celý její těžký životní úděl. Hlavní hrdinka dokumentu se však nevzdává a bojuje nejen se svou závislostí na drogách a alkoholu, ale také se snaží dostudovat střední školu, aby později mohla pracovat jako sociální pracovnice, která pomáhá lidem na okraji společnosti, jejichž životy zná moc dobře z vlastní zkušenosti. A jednou tak možná nahradí nějakého necitlivého úředníka, kterého více zajímala pauza na oběd, než její složitá životní situace.
Helena Třeštíková je zárukou kvality, a i když točí pořád stejným způsobem, není ji co vytknout, protože její dokumenty jsou po řemeslné stránce výborné. Další věc, za kterou rozhodně zaslouží obdiv, je její výdrž, neboť 13 let spolupracovat s člověkem závislým na heroinu, není určitě jednoduché a bezproblémové. Na rozdíl od předchozího dokumentu Katka se tady setkáváme s příběhem, který se vyvíjí pozitivním způsobem, což pro Helenu Třeštíkovou není až tak typické. Dále se dokumentaristka snaží zobrazit fungování naší byrokracie. To se jí celkem věrohodně daří, ale s apelem na lepší fungování této mašinerie to bude mít už trochu těžší.