Maratónec

Film Maratonec je ame­ric­ký napí­na­vý thriller z roku 1976, kte­rý reží­ro­val John Schlesinger. Film byl adap­ta­cí stej­no­jmen­né­ho romá­nu Williama Goldmana z roku 1974 a hra­jí v něm Dustin Hoffman, Laurence Olivier, Roy Scheider, William Devane a Marthe Keller. Ve fil­mu se post­gra­du­ál­ní stu­dent „Babe“ Levy (Hoffman) zaple­te do spik­nu­tí nacis­tic­ké­ho váleč­né­ho zlo­čin­ce Christiana Szella (Olivier), kte­rý chce zís­kat ukra­de­né dia­man­ty z bez­peč­nost­ní schrán­ky Szellova mrt­vé­ho bra­t­ra. Babe se do toho nechtě­ně zaple­te díky obcho­dům své­ho bra­t­ra Doca (Roy Scheider) se Szellem. Film byl úspěš­ný u kri­ti­ky i v poklad­nách kin a Olivier si za roli Szella, pro­tiv­ní­ka fil­mu, vyslou­žil nomi­na­ci na Oscara za nej­lep­ší muž­ský herec­ký výkon ve ved­lej­ší roli.

Obsah filmu

Thomas „Babe“ Levy je dok­to­rand his­to­rie a váš­ni­vý běžec, kte­rý se věnu­je stej­né­mu obo­ru jako jeho otec H. V. Levy, kte­rý spáchal sebe­vraž­du poté, co byl vyšet­řo­ván v době Josepha McCarthyho. Babeův bra­tr Henry „Doc“ Levy se vydá­vá za ředi­te­le rop­né spo­leč­nos­ti, ale ve sku­teč­nos­ti je vlád­ním agen­tem pra­cu­jí­cím pro taj­nou agen­tu­ru vede­nou veli­te­lem Peterem „Janeyem“ Janewayem. Jedním z Docových úko­lů je slou­žit jako dia­man­to­vý kurýr pro nechval­ně pro­slu­lé­ho nacis­tic­ké­ho váleč­né­ho zlo­čin­ce Dr. Christiana Szella výmě­nou za jeho pomoc při pát­rá­ní po dal­ších nacis­tic­kých váleč­ných zlo­čin­cích. Szell je zná­mý jako der weiße Engel (němec­ky Bílý anděl) díky své výraz­né hří­vě bílých vla­sů. Hledaný váleč­ný zlo­či­nec Szell se usíd­lil v Jižní Americe a žije z vel­ké skrý­še dia­man­tů, kte­ré uko­řistil Židům zavraž­dě­ným v Osvětimi. Diamanty jsou ulo­že­ny v bez­peč­nost­ní schrán­ce v ban­ce v New Yorku a pod­le potře­by je vybí­rá jeho bra­tr Klaus Szell. Poté, co je bra­tr dok­to­ra Szella zabit v záchva­tu sil­nič­ní zuři­vos­ti, má Szell pocit, že už nemů­že niko­mu věřit, a poku­sí se nechat zavraž­dit všech­ny pře­kup­ní­ky a kurý­ry s dia­man­ty, včet­ně samot­né­ho dok­to­ra.

Doktor unik­ne něko­li­ka poku­sům o vraž­du a tuší, že Szell při­je­de do New Yorku, aby si vyzve­dl svou cen­nou sbír­ku dia­man­tů. Doc při­jíž­dí do New Yorku pod zámin­kou návštěvy Babe. Mezitím jsou Babe a jeho nová pří­tel­ky­ně Elsa Opelová, kte­rá tvr­dí, že pochá­zí ze Švýcarska, pře­pa­de­ni dvě­ma muži v oble­cích. Když Doc vez­me Babea a Elsu na oběd, lstí Elsu při­mě­je, aby pro­zra­di­la, že Babeovi lha­la o svém půvo­du. Přestože Doc tuší, že by moh­la být spo­je­na se Szellem, řek­ne Babe, že hle­dá ame­ric­ké­ho man­že­la, aby se moh­la stát občan­kou USA. Poté, co Szell dora­zí do Ameriky, ho Doc kon­fron­tu­je a pro­hlá­sí, že neměl Babe do těch­to zále­ži­tos­tí zata­ho­vat a že jemu samot­né­mu se nedá věřit. Szell pak Doca pře­kva­pí a bod­ne ho nožem ukry­tým v ruká­vu. Doc se dosta­ne zpět do Babeova bytu a umí­rá.

Policie Babea vyslý­chá, dokud nepři­je­dou vlád­ní agen­ti v čele s Janewayovou. Janewayová se Babea zeptá, co mu Doc před smr­tí řekl, a Babe se dozví, že jeho bra­tr byl agen­tem ame­ric­ké vlá­dy. Babe trvá na tom, že mu bra­tr nic neřekl, ale Janewayová je pře­svěd­če­na, že Doc by se nepro­bo­jo­val až do Babeova bytu, aniž by mu posky­tl důle­ži­té infor­ma­ce.

Babe je poz­dě­ji une­sen ze své­ho bytu dvě­ma muži, kte­ří ho pře­pad­li v par­ku, a je mučen Szellem za pou­ži­tí zuba­ře. Během muče­ní je Babe bom­bar­do­ván otáz­ka­mi, ale stá­le popí­rá jaké­ko­li poznatky. Babe je poté zachrá­něn Janewayovou, kte­rá mu vysvět­lí, že Szell je v USA, aby pro­dal svou vel­kou skrýš dia­man­tů. Janeway nalé­há na Babea ohled­ně Docových slov na smr­tel­né poste­li, ale Babe stá­le trvá na tom, že nic neví. Zklamaná Janeway se odha­lí jako dvo­ji­tý agent a vrá­tí Babea Szellovi. Szell stá­le není scho­pen z Babea nic dostat, a tak mu vyvr­tá jeden ze zdra­vých zubů. Babe nako­nec unik­ne, k čemuž mu pomo­hou jeho schop­nos­ti mara­ton­ské­ho běž­ce.

Babe zavo­lá Else, kte­rá sou­hla­sí, že se s ním setká autem. Po pří­jez­du do její­ho ven­kov­ské­ho domu se Babe dovtí­pí, že to na něj Elsa uši­la, a donu­tí ji při­znat, že dům pat­řil Szellovu zesnu­lé­mu bra­t­ro­vi. Janeway a Szellovi muži dora­zí, ale Babe vez­me Elsu jako rukojmí. Babe zabi­je Szellovy muže, když se ho poku­sí zastře­lit. Janeway nabíd­ne Babeovi, že nechá Szella zabít jako pomstu za Docovu smrt, pokud Janeway dosta­ne dia­man­ty. Babe sou­hla­sí, ale když odchá­zí, Elsa ho upo­zor­ní na Janewayin pokus o zra­du a je smr­tel­ně postře­le­na. Babe pak stře­lí Janewaye oknem a zabi­je ho.

Ve sna­ze zjis­tit hod­no­tu svých dia­man­tů navští­ví Szell odhad­ce v Diamantové čtvr­ti v cen­t­ru Manhattanu. Prodavač, kte­rý pře­žil holo­caust, se domní­vá, že v Szellovi pozná­vá váleč­né­ho zlo­čin­ce. Poté, co Szell spěš­ně opus­tí obchod, ho pozná i star­ší židov­ská žena. Když se žena sna­ží pře­jít uli­ci, aby se dosta­la blíž k Szellovi, sra­zí ji taxík, což způ­so­bí, že se shro­máž­dí dav, kte­rý jí pomů­že. Uprostřed zmat­ku se zno­vu obje­ví pro­da­vač, kte­rý se posta­ví pří­mo Szellovi a pod­říz­ne mu hrdlo.

Szell zís­ká zpět své dia­man­ty, ale když se poku­sí ode­jít, Babe ho pod pohrůž­kou střel­né zbra­ně donu­tí jít do dva kilo­me­t­ry vzdá­le­né úprav­ny vody v South Gate House v Central Parku. Babe řek­ne Szellovi, že si může nechat tolik dia­man­tů, kolik jich spolk­ne. Szell zpo­čát­ku odmí­tá a Babe začne dia­man­ty házet do vody. Szell ustou­pí a jeden dia­mant spolk­ne, ale pak odmí­tá dále spo­lu­pra­co­vat. Szell uvol­ní záklop­ku na čepe­li ruká­vu a řek­ne Babeovi, že Babeův bra­tr i otec byli sla­bí, což nazna­ču­je, že Babeův otec byl něja­ký špi­ón jako Doc a že Szell byl zaple­ten do smr­ti Babeova otce. Babe hodí zby­tek dia­man­tů po scho­dech dolů k vodě; Szell se pro ně pono­ří, ale zakop­ne a spad­ne na ostří vlast­ní­ho nože, při­čemž jeho mrt­vo­la pře­pad­ne přes zábrad­lí a spad­ne do vody. Babe se vydá do Central Parku a zasta­ví se, aby hodil pis­to­li do nádr­že.

Výroba

Goldman dostal údaj­ně 500 000 dola­rů za fil­mo­vá prá­va na svůj román a za scé­nář, a to ješ­tě před vydá­ním romá­nu. (Jiný zdroj uvá­dí 450 000 dola­rů.)

„Kniha se čte jako film-film všech dob“, řekl pro­du­cent Robert Evans. „Považuji ji za lev­nou inves­ti­ci, pro­to­že se čas­to nena­jdou kni­hy, kte­ré by se pře­ved­ly do fil­mo­vé podo­by. Je to to nej­lep­ší, co jsem četl od dob Kmotra. Mohlo by to jít až do kon­ce - pokud to při natá­če­ní nezka­zí­me.“

Goldman odha­du­je, že napsal čty­ři ver­ze scé­ná­ře, a říká, že nako­nec byl při­zván Robert Towne.

Goldman říká, že John Schlesinger sou­hla­sil s natá­če­ním fil­mu jen pro­to, že prá­vě dokon­čil Den koby­lek a „děsil se, že je v Hollywoodu mrt­vý“.

Laurence Olivier byl obsa­zen již na začát­ku. Měl však zdra­vot­ní pro­blémy a v jed­né fázi neby­lo jis­té, zda bude scho­pen film nato­čit. Do kon­kur­zu na roli se při­hlá­sil Richard Widmark, ale Olivier se nako­nec uzdra­vil a mohl se natá­če­ní zúčast­nit. Laurence Olivier a Dustin Hoffman si údaj­ně během natá­če­ní pří­liš nero­zu­mě­li. Olivier nesou­hla­sil s Hoffmanovým sty­lem meto­dic­ké­ho herec­tví, kte­rý spo­čí­val v tom, že při slav­ných scé­nách muče­ní ve fil­mu zůstá­val něko­lik dní vzhů­ru, aby vypa­dal sku­teč­ně jako smys­lů zba­ve­ný a trpěl fyzic­ký­mi bolest­mi. „Můj dra­hý chlap­če,“ vzpo­mí­ná Olivier, „proč pros­tě nezku­síš hrát?“.

Maratónec byl po fil­mu Bound for Glory dru­hým celo­ve­čer­ním fil­mem, v němž vyná­lez­ce a ope­rá­tor Garrett Brown pou­žil svůj teh­dy nový Steadicam. Byl to však prv­ní celo­ve­čer­ní film vyu­ží­va­jí­cí Steadicam, kte­rý se dočkal uve­de­ní v kinech, a to o dva měsí­ce dří­ve než fil­my Bound for Glory a Rocky. Tento nový sys­tém sta­bi­li­za­ce kame­ry byl hoj­ně vyu­ží­ván ve scé­nách běhu a honi­ček v uli­cích New Yorku ve fil­mu Maratónec.

Film se natá­čel od říj­na 1975 do úno­ra 1976.

Námět

Film se zabý­vá téma­tem vytr­va­los­ti a pro­ná­sle­do­vá­ním nacis­tic­kých váleč­ných zlo­čin­ců. Někteří kri­ti­ci se domní­va­li, že zob­ra­ze­né nási­lí je pro film a posta­vu Babe nezbyt­né. Jiní kri­ti­ci pova­žo­va­li nási­lí za uráž­li­vé. Kritička Pauline Kaelová pova­žo­va­la film za „židov­skou fan­ta­zii o pomstě“. Přezdívka posta­vy Laurence Oliviera „der weiße Engel“ (Bílý anděl) byla inspi­ro­vá­na nacis­tic­kým léka­řem Josefem Mengelem, zná­mým jako „Anděl smr­ti“ nebo také „der weiße Engel“, pro­to­že když stál na nástu­piš­ti pří­cho­zích do kon­cen­t­rač­ních tábo­rů, vypa­dal jako „bílý anděl“, kte­rý řídí obě­ti na smrt.
Babe má původ­ně dět­ské rysy. V prů­bě­hu fil­mu jsou tyto dět­ské rysy nahra­zo­vá­ny rysy dospě­lej­ší­mi. Michelle Citronová z Jump Cut při­rov­na­la Babea ke Carrie Whiteové ve fil­mu Carrie z roku 1976.
Janeway se zají­má pou­ze o svůj vlast­ní pro­spěch namís­to ide­á­lu pro­sa­zo­vá­ní zájmů USA. Paul Cobley uve­dl v kni­ze The American Thriller: Cobbey v kni­ze Thriller: Generic Innovation and Social Change in the 1970s uve­dl, že Janewaye „lze číst jako neo­sob­nost pozd­ní­ho kapi­ta­lis­mu[...] nebo jako post-foucaldovské ztě­les­ně­ní mění­cích se míst moci“ či „před­sta­vi­te­le pro­měn­li­vos­ti trhu“. Cobley ozna­ču­je Melendeze a jeho sku­pi­nu za Janewayovu „neme­sis“.

Hudba

John Schlesinger požá­dal skla­da­te­le Michaela Smalla, aby vytvo­řil hud­bu, kte­rá by odpo­ví­da­la téma­tu „boles­ti a její­ho sná­še­ní“.

V ope­ře Hérodiade od Julese Masseneta zazní scé­na, kte­rá se ode­hrá­vá v paříž­ské ope­ře (III. děj­ství, 8. scé­na, Dors, ô cité per­ver­se !.... Astres étin­ce­lants, zpí­vá Joseph Rouleau s orchestrem Královské ope­ry pod vede­ním Johna Mathesona, vydá­no u Decca Records).

Recepce a kulturní dopad

Film byl finanč­ně i kri­tic­ky úspěš­ný. Olivierův výkon byl obzvláš­tě oce­ňo­ván: byl nomi­no­ván na Oscara za nej­lep­ší muž­ský herec­ký výkon ve ved­lej­ší roli a ve stej­né kate­go­rii zís­kal Zlatý gló­bus. Na ser­ve­ru Rotten Tomatoes zís­kal film na zákla­dě 42 recen­zí hod­no­ce­ní 81 % s prů­měr­nou znám­kou 7,35/10. Souhlasné hod­no­ce­ní zní: „Maratónec se pohy­bu­je na šká­le od trpě­li­vé­ho tajem­ství po pul­zu­jí­cí thriller, k čemuž při­spí­vá chlad­ně děsi­vý výkon Laurence Oliviera a chyt­rý scé­nář Williama Goldmana.“ Roger Ebert udě­lil fil­mu Maratonec 3 hvěz­dič­ky ze 4 mož­ných. Napsal: „Pokud vám vadí díry v záplet­kách, „Maratonec“ vás bude vytá­čet. Ale jako dob­ře zpra­co­va­ná eska­pis­tic­ká zába­va, jako ďábel­ský thriller, film fun­gu­je s neú­pros­nou zruč­nos­tí.“

Doktor Szell byl zařa­zen jako padouch č. 34 na žeb­říč­ku Amerického fil­mo­vé­ho insti­tu­tu „100 let... 100 hrdi­nů a padou­chů“. Samotný film se umís­til na 50. mís­tě v sezna­mu „100 Years...100 Thrills“. V časo­pi­se Time byl také zařa­zen mezi 25 nej­vět­ších fil­mo­vých padou­chů. Román i film obsa­hu­jí gra­fic­ké vyob­ra­ze­ní, v němž Szell mučí Babea tak, že nej­pr­ve kyre­tou zkou­má duti­nu v jed­nom z jeho zubů a poz­dě­ji bez aneste­tik vrtá do jiné­ho zubu, při­čemž se opa­ko­va­ně ptá: „Je to bez­peč­né?“. Citát „Je to bez­peč­né?“ se umís­til na 70. mís­tě v žeb­říč­ku „100 Years...100 Movie Quotes“. Scéna muče­ní zubů byla zařa­ze­na na 66. mís­to v žeb­říč­ku 100 nejdě­si­věj­ších fil­mo­vých momen­tů časo­pi­su Bravo. Scéna muče­ní byla ozna­če­na za jed­nu z nejdě­si­věj­ších fil­mo­vých sek­ven­cí. Kritici si povšimli vyso­ké úrov­ně talen­tu a tří­dy.

Režisér Schlesinger uve­dl, že Maratonec byl úspěš­ný nejen pro­to, že měl prv­ky eska­pis­mu, ale také pro­to, že se divá­ci snad­no zto­tož­ni­li s Babe Levym. Schlesinger řekl, že „je to roz­hod­ně někdo, komu může­te fan­dit. Film je o jeho pře­ži­tí v ponurém a nepřá­tel­ském svě­tě. V dneš­ní době plné úzkos­ti se všich­ni může­me zto­tož­nit s posta­va­mi, kte­ré se nesna­ží pro­sa­dit, ale jed­no­du­še pře­žít.“

Vymazané násilné scény

Přestože prv­ní před­pre­mi­é­ra fil­mu byla úspěš­ná, dru­há v San Franciscu nedo­padla dob­ře. Diváci si stě­žo­va­li na všech­ny násil­né scé­ny, a tak se reži­sér John Schlesinger a stři­hač Jim Clark roz­hod­li vyma­zat násle­du­jí­cí scé­ny a zábě­ry: scé­nu na začát­ku fil­mu, v níž Doc boju­je se dvě­ma zabi­já­ky, kte­ří zabi­li jeho pří­te­le; gra­fic­ké a krva­vé detail­ní zábě­ry na Szella, kte­rý Doca vyku­chá­vá zápěst­ní čepe­lí; a obě scé­ny muče­ní, kte­ré byly sil­ně vystři­že­ny. Grafické vlo­že­né zábě­ry ze scén muče­ní, kte­ré nato­čil Clark, byly odstra­ně­ny. Na někte­rých foto­gra­fi­ích, jako jsou původ­ní lob­bis­tic­ké kar­ty a zábě­ry, je vidět, jak Szell v prv­ní scé­ně muče­ní déle mučí Babea zub­ní­mi nástro­ji a ve dru­hé scé­ně muče­ní sku­teč­ně na obra­zov­ce vrtá Babeovi zub.

Zatímco někte­ří lidé pova­žo­va­li nási­lí ve fil­mu Maratonec za pře­hna­né, Stanley Kauffmann z The New Republic napsal - „Zatímco lidé říka­li, že nási­lí v Maratonci bylo pře­hna­né, já jsem byl pře­kva­pen: V roce, kdy jsem viděl dva uříz­nu­té peni­sy a dal­ší penis při­bi­tý na prk­ně - ve fil­mech z Francie a Japonska -, mi to nepři­pa­da­lo jako vrchol.

Film se zabý­vá téma­ty vytr­va­los­ti a pro­ná­sle­do­vá­ní nacis­tic­kých váleč­ných zlo­čin­ců. Někteří kri­ti­ci se domní­va­li, že před­vá­dě­né nási­lí je pro film a posta­vu Babea nezbyt­né. Jiní kri­ti­ci pova­žo­va­li nási­lí za uráž­li­vé. Kritička Pauline Kaelová pova­žo­va­la film za „židov­skou fan­ta­zii o pomstě“. Přezdívka posta­vy Laurence Oliviera „der weiße Engel“ (Bílý anděl) byla inspi­ro­vá­na nacis­tic­kým léka­řem Josefem Mengelem, zná­mým jako „Anděl smr­ti“ nebo také „der weiße Engel“, pro­to­že když stál na nástu­piš­ti pří­cho­zích do kon­cen­t­rač­ních tábo­rů, vypa­dal jako „bílý anděl“, kte­rý řídí obě­ti na smrt.

Babe má původ­ně dět­ské rysy. V prů­bě­hu fil­mu jsou tyto dět­ské rysy nahra­zo­vá­ny rysy dospě­lej­ší­mi. Michelle Citronová z Jump Cut při­rov­na­la Babea ke Carrie Whiteové ve fil­mu Carrie z roku 1976.

Janeway se zají­má pou­ze o svůj vlast­ní pro­spěch namís­to ide­á­lu pro­sa­zo­vá­ní zájmů USA. Paul Cobley uve­dl v kni­ze The American Thriller: Cobbey v kni­ze Thriller: Generic Innovation and Social Change in the 1970s uve­dl, že Janewaye „lze číst jako neo­sob­nost pozd­ní­ho kapi­ta­lis­mu[...] nebo jako post-foucaldovské ztě­les­ně­ní mění­cích se míst moci“ či „před­sta­vi­te­le pro­měn­li­vos­ti trhu“. Cobley ozna­ču­je Melendeze a jeho sku­pi­nu za Janewayovu „neme­sis“.

Odlišnosti od románu

Byla nato­če­na 8,5minutová sek­ven­ce, v níž se Doc pere s něko­li­ka muži, kte­ří zabi­jí jeho kole­gu špi­o­na. William Goldman spe­ku­lo­val, že scé­na byla vystři­že­na kvů­li její­mu nási­lí, a ozna­čil ten­to střih za „bolest­ný“ a ke ško­dě fil­mu. S chy­bě­jí­cí sek­ven­cí se Doktorova posta­va zdá být méně chy­bu­jí­cí, než ve sku­teč­nos­ti je.

V romá­nu jsou Janewayová a Doc homose­xu­ál­ní milen­ci. Ve fil­mu je to řeše­no nená­pad­ně (když Doc dora­zí do Paříže, zavo­lá Janeway tele­fo­nem a řek­ne: „Janie, chy­bíš mi. Přijeď sem (do hote­lo­vé­ho poko­je).“ „Janie,“ řek­ne. V kni­ze jejich sexu­ál­ní vztah není vůbec nená­pad­ný a Docovi se po Janewayové na něko­li­ka mís­tech kni­hy stýská.

Konec pře­psal Robert Towne, pro­to­že, jak se spe­ku­lu­je, Hoffman s ním nebyl spo­ko­jen. Goldman v jed­nom roz­ho­vo­ru řekl, že nový, slav­něj­ší konec pova­žu­je za „srač­ku“, pro­to­že vyne­chal dvě důle­ži­tá objas­ně­ní záplet­ky. Změněna byla zejmé­na závě­reč­ná kon­fron­ta­ce mezi Babeem a Szellem: ve fil­mu Babe „ušet­ří“ Szella v pum­po­v­ně, poku­sí se ho donu­tit spolk­nout dia­man­ty a Szell poté spad­ne na vlast­ní výsuv­né ostří a umí­rá. V romá­nu Babe odhod­la­ně odve­de Szella do Central Parku, něko­li­krát ho zastře­lí a násled­ně ho pou­ču­je. Poté odho­dí dia­man­ty a je v tichos­ti odve­den poli­cis­tou.

• Zdroj: Anglická Wikipedie
• Photo © Paramount Pictures

---