Mission: Impossible - Fallout

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

KAŽDÝ KROK SE POČÍTÁ

            Po Cruisových hrů­zu nahá­ně­jí­cích kaska­dér­ských kous­cích z Nového Zélandu nikdo neo­če­ká­val, co se sta­ne v Anglii v srpnu 2017 při rela­tiv­ně snad­ném natá­če­ní honič­ky po stře­chách. Scéna, kte­rá zahr­no­va­la dva her­ce a ode­hrá­va­la se na odliš­ných mís­tech zahr­nu­jí­cích Katedrálu sva­té­ho Pavla, sta­ni­ci Blackfriars nebo gale­rii Tate Modern, byla původ­ně běž­nou akč­ní scé­nou. Ale co se čas­to v Mission: Impossible stá­vá, scé­na nabra­la na veli­kos­ti a kom­pli­ko­va­nos­ti. Během natá­če­ní útrž­ku této scé­ny se vše změ­ni­lo.

            „Tomovi se jed­na ze scén váž­ně poved­la, ale hned mu bylo jas­né, že si u ní zlo­mil kot­ník,“ vzpo­mí­ná M^cQuarrie. „Byly tam čty­ři kame­ry, z čehož jed­na míři­la pří­mo na něj, tak­že se posta­vil a běžel, co nej­rych­le­ji to šlo, aby se dostal ze zábě­ru ješ­tě před­tím, než se zhrou­tí.“

Cruise vyprá­ví, že před sko­kem běžel co nej­vět­ší rych­los­tí, aby divá­kům pře­dal pocit Huntova zou­fal­ství – zrov­na se roz­ho­dl ris­ko­vat všech­no, aby dosá­hl své­ho cíle. „Byl to oprav­du tvr­dý náraz, dostal jsem to do žeber. Dal jsem před sebe nohu jen na zlo­mek vte­ři­ny, abych se to poku­sil zmír­nit. V tom momen­tě, kdy jsem nara­zil do zdi, mi hla­vou pro­lét­lo jen ‚Panebože‘, ale věděl jsem, že musím pokra­čo­vat dál, pro­to­že tohle pros­tě bylo ono, a nako­nec jsem se zvlá­dl dostat mimo kame­ru.“

M^cQuarrie se šel na Cruise podí­vat. „Měl nohu naho­ře a říkal: ‚Jsem si dost jis­tý, že je zlo­me­ná.‘ Pamatuju si, že jsem odpo­vě­děl: ‚Nestalo se to bez­dů­vod­ně, jen ješ­tě neví­me proč.‘ Zažil jsem s Tomem už tolik dob­rých i nedob­rých dob­ro­druž­ství, abych věděl, že tahle pohro­ma je pros­tě pří­le­ži­tos­tí něco zlep­šit.“

Magnetická rezo­nan­ce odha­li­la, že si Cruise roz­tříš­til hle­zen­ní kost, což je dol­ní část kot­ní­ku, kte­rá nase­dá na patu. „Bylo to extrém­ní zra­ně­ní,“ vysvět­lu­je Cruise. „Doktoři mi nej­pr­ve řek­li, že uzdra­ve­ní bude trvat devět měsí­ců. Udělal jsem všech­no, co šlo, včet­ně reha­bi­li­ta­ce a tré­nin­ku 10 i 12 hodin den­ně a za 6 týd­nů jsme už natá­če­li. Po 10 týd­nech jsem už začal poma­lu běhat a po 12 týd­nech už jsem uhá­něl. Dva dny jsem běhal po stře­chách Blackfriars a poté jsem nebyl 3 dny schop­ný chůze.“

Většina fil­mu byla tou dobou naštěs­tí již nato­če­na, tak­že M^cQuarrie mohl začít stří­hat. „Hned jak jsem se stři­hem začal, byl jsem scho­pen ten film zhod­no­tit způ­so­bem, kte­rým by se mi to jinak nepo­da­ři­lo,“ říká reži­sér. „Dalo mi to mož­nost pře­psat část pří­bě­hu a kom­plet­ně dokon­čit scé­nář. Z dlou­ho­do­bé­ho hle­dis­ka to fil­mu urči­tě pro­spě­lo.“