Mission: Impossible - Poslední zúčtování - Poslední mise Ethana Hunta?

Photo © Paramount Pictures

Hodnocení článku

(2 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Načítám počet zobrazení...

Ethan Hunt (Tom Cruise) se bude muset pořádně ohánět. Kromě toho, že stále nepolapil Gabriela (Esai Morales), s nímž má dávné i čerstvě nevyřízené účty, musí zachránit svět před Entitou, umělou inteligencí, která se rozhodla ovládnout svět a nebrat přitom žádné zajatce...

Do páté filmové Mission: Impossible platilo, že se každého filmu vždy chopil jiný režisér. Po Brianu De Palmovi, Johnovi Woo, J. J. Abramsovi a Bradovi Birdovi ovšem v případě páté Mission: Impossible s podtitulem Národ grázlů nastoupil režisér a scenárista Christopher McQuarrie, který zůstal režisérem do aktuální osmé Mission: Impossible s podtitulem Poslední zúčtování. Národ grázlů i šestá Mission: Impossible s podtitulem Fallout poté všeobecně patří mezi nejuznávanější filmy této série, před 2 lety ovšem McQuarrie a především Tom Cruise, nejen představitel hlavní role Ethana Hunta, ale také producent série, tvrdě narazili. Sedmá Mission: Impossible s podtitulem Odplata - První část se dočkala uvedení v natřískaném létě 2023 (Barbie Grety Gerwig, Oppenheimer Christophera Nolana...) měla studiu Paramount prodělat zhruba 25 milionů dolarů, zápletka okolo umělé inteligence zvané Entita poté ne všechny potěšila. Už dávno tak došlo například k oznámení, že osmá Mission: Impossible místo původního podtitulu Odplata - Druhá část ponese podtitul Poslední zúčtování (v originále Dead Reckoning vs. Final Reckoning) a má navázat na otevřený konec předchozího filmu, zároveň sloužit jako potencionální završení série. Dorazí tak snadno očekávaná nostalgie?

Nostalgie je v Posledním zúčtování docela dost, už v úvodní střihové montáži. Nutně to přitom neznamená, že by Poslední zúčtování bylo zapovězené všem, kteří nějakým zázrakem do dnešního dne ani jeden předchozí Mission: Impossible film neviděli. Kdo má ovšem v paměti již téměř 30 let trvající nemožné mise Ethana Hunta, na toho bude spousty momentů po emocionálně stránce fungovat přesně díky tomu. Dojde dokonce i k jistým momentům, které se snaží nejnovější Mission: Impossible propojit s předchozími filmy série, nutně podotknout, že jsou tyto snahy o propojení poměrně diskutabilní a nejspíše mezi skalními fanoušky série dojde k nějaké té formě debat nad poměrně kontroverzními rozhodnutími. Byť poté osmá Mission: Impossible nepůsobí jako damage control (osmička jako celek skutečně funguje jako druhá část příběhu, který začala sedmička), působí jako film, se kterým se během jeho vývoje určitě musely dít zajímavé věci. Přes všechny pochybnosti, které na následujících řádkách padnou, je nutné si ujasnit jednu zásadní věc - Mission: Impossible - Poslední zúčtování je naprostý blockbusterový nářez a kdyby přesně v takové formě vznikaly blockbustery budoucnosti, vize Hollywoodu budoucnosti by určitě šla vnímat pozitivně.

Mission: Impossible - Poslední zúčtování — *Zdroj: Paramount Pictures*

Do širší distribuce osmá Mission: Impossible pomalu míří v moment, kdy byl blockbuster pořízený za údajnou částku přesahující hranici 400 milionů dolarů, uvedený také na aktuálním Filmovém festivalu v Cannes, kdo navíc zavítá do IMAXu, před samotnou projekcí ho nejspíše bude čekat zdravice od samého Toma Cruise, který opět pronese, jak moc rád natáčí filmy do kina a že filmy točí primárně pro diváky, kteří filmy následně vidí v kinech. Herec, který v červenci oslaví své 63. narozeniny, opět dává do role Ethana Hunta všechno, především i po poosmé platí, že je celá mise pro Ethana Hunta osobní. Tom Cruise tu mimo šílených kaskadérských kousků předvádí i seriózní herectví na úrovni toho, které předváděl v Top Gun: Maverick. Snadno se dá říci, že se Cruise a McQuarrie od Národu grázlů drží jisté osobnější roviny a snaží se proniknout do nitra Ethana Hunta, zároveň posouvají měřítko v rámci akce. Film, který trvá 169 minut, prakticky pořád pádí kupředu a je to jedna velká tříhodinová akční jízda, zároveň ten akční film, který jde bez problému označit za umění. A to nejen díky faktu, že především v IMAXu to působí, že kamera Frasera Taggarta dělá divy.

Osmá Mission: Impossible funguje jako potencionálně uspokojivé finále celé série, které je fascinující tím, jak se postupně vykresluje a vlastně nabízí přesně tu ideální tečku. Takovou, která sice naznačuje slušný potenciál do budoucna, zároveň by se ovšem musela automaticky krapet odkrojit od staré známé filmové Mission: Impossible a vydat se svým směrem. Byť to za pochodu může celé chvílemi působit jako sázka na brutální fan-service (ať už s nápadem na návrat Williama Donloea v podání Rolfa Saxona přišel kdokoliv, je to génius!), důležité je, že se jedná o funkční fan-service. Film zvládá být ve svých akčních scénách (díky šikovnému střihu mohou probírat hned dvě akční pasáže najednou!) opravdu napínavý, ať poskakováním na letadle, na které se láká v kampani nejvíc, také avizovaným potápěním. Na akčních scénách je poté zajímavé sledovat, jak skrývají různé paralely k dosavadním akčním vrcholům celé série a jak se tu pocta celé sérii vzdává za pochodu i v těch momentech, kdy to ne nutně musí všichni dedukovat.

Musí se ocenit, že se zápletka okolo Entity nespláchne nějakou deus ex machina, diváci, kteří ovšem snadno dloubají do logiky jednotlivých momentů, nejspíše v podobě osmé Mission: Impossible najdou podobně nosný zásobník jako třeba v případě Temný rytíř povstal. Osmá Mission: Impossible má potenciál stát se podobně kontroverzně přijatou nemožnou misí jako její předchůdce, nutno nicméně dodat, že lépe funguje jeho struktura (v tom má druhá polovina příběhu přeci jen krapet výhodu) a především se vydává krapet jiným směrem, čekat Odplatu 2.0 se nutně nevyplatí, což mimo jiné nasvědčuje, že po přijetí Odplaty musel proběhnout nějaký seriózní brainstroming nápadů, postav na šachovnici je ovšem pořád příliš (a to se přitom nutně nevrací všechny!), takže komplexní scénář nejspíše nebude vyhovovat těm, kteří se pravidelně ztrácejí v kontextu postav a jejich loajalit. Důležité ovšem je, že i pro tentokrát funguje spolupráce týmu Ethana Hunta, kdy i pro tentokrát platí, že každý z jeho členů (který se možná pro někoho rozšíří nečekaným směrem) sehraje svou specifickou úlohu a minimálně svých 5 minut slávy. Fandové například Luthera Stickella v podání Vinga Rhamese tak můžou být velmi spokojeni.

Esai Morales poté možná evokuje portorikánského George Clooneyho, pravdou nicméně je, že má i po sedmičce tentokrát spíše charisma maximálně tak Pavla Trávníčka z vrcholných momentů pořadu DO-RE-MI. Jeho záporák Gabriel má ovšem v součtu zhruba tolik prostoru jako v minulém dílu, v pohledu hrozeb se tentokrát propracovanější stává Entita a možné tragické následky, které na svět může tato jako nebezpečná AI uvrhnout. I když může zápletka opět někomu evokovat béčkový akčňák z 80. -90. let, díky současným globálním obavám je vlastně překvapivé Poslední zúčtování až nečekaně aktuální, jen škoda, že reálný svět nemá podobnou legendu jako Ethan Hunt, která přes nějaký ten vroubek pro mnohé symbolizuje tu jedinou naději na záchranu světa. Poslední zúčtování je i díky plno malých, přesto emocionálně silných momentů, které dokážou naprosto prodat situaci, ve které se svět a hlavní hrdina filmu nacházejí.

Kontroverzi nejspíše vyvolají snahy o prokreslení Briggse v podání Shea Whighama, stejně tak nečekané dozvuky jednoho McGuffinu z této série, kdo měl ovšem pro tuto sérii alespoň v jedné části svého života slabost, je pravděpodobné, že to na něj zabere i poosmé. McQuarrie točí již svou čtvrtou Mission: Impossible, přesto to vypadá, že pořád jako filmař trpí neskutečnou energií a až se na konci roku bude sepisovat seznam nejlepších akčních scén roku, je pravděpodobné, že i tentokrát mnozí budou mít na svém seznamu alespoň jednoho zástupce z nové Mission: Impossible. A kdo před projekcí osmičky nestihl opět nakoukat předchozí filmy, je dost pravděpodobné, že v něm osmá nemožná mise probudí zájem předchozí filmy oprášit.

Hodně dělá i hudba Maxe Aruje a Alfieho Godfreyho, kteří dokazují, že jde ústřední motiv pořád alespoň nějak kreativně variovat. I bez ní se ovšem může osmá Mission: Impossible opřít o několik emocionálně silných momentů a při zpětném ohlédnutí (i díky opravdu výrazně várce archivních záběrů) je až fascinující sledovat vývoj celé série. Tom Cruise dříve nechal nejednou slyšet, že by si dokázal představit hrát Ethana Hunta podobně dlouho jako Harrison Ford ztvárňoval Indiana Jonese (s rolí se oficiálně rozloučil po 43 letech v roce 2023 ve věku 80 let). Kdyby ovšem osmá Mission: Impossible byla tečkou za celou sérií, jedná se o jistě tečku důstojnou. Zda poté někdo dokáže v osmé Mission: Impossible objevit vrchol celé série, to už je čistě subjektivní záležitost. Vývoj této série je ovšem zjevný a pokud i díky astronomickému rozpočtu půjde pro tuhle sérii o tečku, půjde o akční sérii, která zanechá dostatečně výrazný stín, aby se o ní mluvilo ještě několik dekád. Ať už u každého budou převažovat spíše pozitivní či negativní vzpomínky.

Blockbusterové umění 1. kategorie. Po tvůrčí stránce již sehraná dvojice Tom Cruise a Christopher McQuarrie servíruje velmi pravděpodobnou (alespoň dočasnou) tečku za celou sérií, která to nejspíše bude mít u mnohých podobně těžké jako předchozí film. V jádru je ovšem pořád jasná ukázka prvotřídního blockbusteru s tou nejlepší možnou péčí. Osmá Mission: Impossible v mnohém navazuje na to, co fungovalo už tolikrát minule - fascinující akční vystoupení nejen od Toma Cruise, okázalé produkční hodnoty, schopná kombinace akce a humoru, především i tentokrát se ovšem projevila schopnost učinit osmou Mission: Impossible pro Ethana Hunta osobní a výsledkem je akční blockbuster, který jde beze studu označit za umění a kterému se v Cannes netleskalo čistě proto, že se v Cannes tleská všemu. Odpůrci sedmičky si své neduhy najdou, protože se rozhodně nejedná o damage control. A svým způsobem je to dobře, protože zpětně osmá Mission: Impossible dozrává pocity ze sedmé Mission: Impossible a jednoduše působí jako přesná ukázka toho, jak skončit s ikonickou akční sérii. Když už ne nutně na vrcholu (to si každý musí ujasnit sám), tak alespoň ve velmi důstojné a v nejednom ohledu obdivující formě...