Jak to ti Japonci jenom dělají?
Musím říct, že Japonci mě poslední dobou hodně překvapují. Vůbec bych od asijských filmařů nečekal, že jsou schopni natočit hned několik tak dobře zpracovaných a promyšlených hororových příběhů. Ať už jde o dnes, troufám si říci, již kultovní snímek Kruh, či Oko, po nyní recenzovanou Nenávist, všechno jsou to vskutku filmečky, napěchované napětím a hrůzou od první do poslední minuty. Jak to ti Japonci jenom dělají?
Nevím, jestli je to smůla či šťastný osud, ale dostala se mi do rukou právě ona původní japonská verze filmu, čili žádný tuctový americký remake (ačkoli v případě Kruhu jedničky se to amerikánům dost povedlo). Tento film mě zaujal svou nápaditostí, skvělou atmosférou a znovu temným, tajuplným příběhem, který vás po dlouhé noci nenechá klidně usnout. Avšak přeci jen se mi na Nenávisti něco nelíbilo… možná až přílišná podobnost se zmíněným Kruhem. A to jak tematicky, tak i po stránce zpracování a celé atmosféry filmu. Nevím, snad to byl od tvůrců záměr, aby tato dvě dílka v sobě ukrývala určitou podobnost, anebo taky nebyl a potom je to od tvůrců velká chyba.
Jak ale říkám, tak znovu opakuji. Jako horor je to velmi povedený kousek, který určitě zanechá nesmazatelnou a jasně patrnou stopu ve vaší duši. Určitě si zaslouží vaše shlédnutí.
Něco málo k ději:
Mladá a ambiciózní sociální pracovnice Rika, dostane od svého šéfa za úkol navštívit jednu z klientek sociálních služeb v jejím domě. Tento úkol je jí svěřen poté, co se odtamtud jeden z jejích kolegů nevrátil a od té doby po něm není ani vidu, ani slechu. Již od prvního okamžiku, kdy Rika do domu vstoupí, je jí jasné, že něco není v pořádku. Stará paní sedí téměř nehybně a beze slova na zemi, jen apaticky zírá před sebe. Všude po domě je nepořádek. Z horního patra domu se ozývají podivné, hrůzu nahánějící zvuky. Rika se odvážně vydává nahoru do patra a jde za zvuky. Tam, v pokoji otevírá skříň, z níž podivné zvuky vycházejí. Skříň s napětím otevře a v ní je ukryt jakýsi malý chlapec. A od této chvíle Riku a mnohé další čeká nerovný souboj s duchy prokletého domu. Na samotný závěr na scénu přichází (přilézá) i samotná „paní domu“, která byla před mnoha lety brutálně zavražděna svým manželem a synem, oním malým chlapcem ze skříně. A dokud její duše nenalezne poklid, Nenávist se bude v domě držet stále a bude si vybírat stále nové oběti.
Ale teď už dost, už nemohu dál psát. Mám po celém těle husí kůži a začínám mít pocit, že ve skříni se něco hýbe a podivně to kňourá. Kočku nemáme, tak co to asi bude… ááááááááááááá!
Hodnocení tohoto filmu: 4/5 (nadprůměrné)
